Facebook

 


ZEMŘEL VÁCLAV ŠÍPKOVSKÝ

Ve čtvrtek 18. 3. 2021 nás navždy opustil dlouholetý člen a předseda včelařského spolku pan Václav Šípkovský.


Nejen včelařský spolek v Zahrádka zasáhla další smutná zpráva. Po odchodu Františka Krejčího a Jiřího Bárty v minulém roce, nás navždy opustil jeho bývalý dlouholetý předseda pan Václav Šípkovský. Narodil se 21. 7. 1933 a se Zahrádkou byl něco kolem 35 let, kdy zde koupil chalupu "U Matoušů". Celá léta sem pravidelně jezdil a mezi místními byl oblíben.

Vzpomínka Václava Černého

Začátkem tohoto týdne jsem se dozvěděl, že zemřel další občan, který byl nějakým způsobem navázán na naši rodnou vesničku. Musím přiznat, že poslední zprávy o úmrtích mých vrstevníků a známých se mě dost dotýkají. Celý týden nemyslím na nic jiného, než nad tím, jak jsme rychle zestárli. Přiznám se, že jsem si tuto dobu nedokázal představit, jako by neexistovala. Scházeli jsme se na kartách, v hasičském klubu při různých akcích a bylo nám fajn. Až tato doba, kterou prožíváme v současnosti, kdy nikam nesmíme, nemůžeme se setkávat a doslova se bojíme o život, na mě hroznýn způsobem dolehla a já si začal uvědomovat, že když jsme na našich setkáních vzpomínali na všechny ty občany Zahrádky, kteří už nejsou mezi námi, začíná být aktuální i pro mne. Bohužel, je těch ůmrtí už moc. V minulém roce odešli teta Zdeňka Šelmátová (12. 2. 2020), František Krejčí (3. 7. 2020), kamarád Jirka Bárta (2. 12. 2020), Václav Talůžek (23. 12. 2020) a nyní i Václav Šípkovský.

Přestože jsme spolu s Václavem téměř každou sobotu hráli karty a navíc i v Plzni jsme bydleli blízko sebe, nikdy jsme se nijak podrobně nebavili o době, než si koupil chalupu v Zahrádce na rekreaci. Jen z vyprávnění vím, že před rokem 1989 pracoval ve Škodovce v Plzni jako ředitel učiliště. Pravdou je, že na ty doby hodně vzpomínal a řekl bych, že vývoj po roce 1989 se mu nelíbil a kritizoval jej. Dá se říct, že z funkce ředitele učiliště odcházel do penze a někdy v té době si zakoupil i chalupu Zahrádce.

To, co jsem obdivoval u Václava bylo, že přestože karty v mládí nehrál (na rozdíl od nás rodilých "Zahradečáků"), učil se mariáš v poměrně vysokém věku. To bylo také často, jak už to v kartách bývá, důvodem k rozsporům a špičkování. Někdy mě to i druhý den mrzelo, že jsme se s Václavem dohadovali a kritizovali jsme ho. Pravdou je, že naše katetní praxe byla znát, ale vždy se to vyřídilo štamprdličkou, zvláště když měl někdo svátek nebo narozeniny.

Dlouhá léta, až do minulého roku, byl předsedou včelařského spolku Čížkov - Zahrádka, který měl nejpočetnější členskou základnu právě v Zahrádce. Jinak nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsme chodili do penzionu - hezké prostředí, jídlo, tenkrát bylo nutné si i místo zamlouvat. Vždy jsme si dali večeři a pak už se hrál mariáš. Byla to hezká léta, která se už nevrátí.

Bude nám chybět. Čest jeho památce.