ZEMŘEL VÁCLAV FLEIŠHANS

Úmrtí Václava Fleišhanse, Zahrádka čp.21 – 27.6.2008

Následující řádky se mi píší velice těžko, neboť zemřelý Václav Fleišhans byl pro mne něco víc, než-li občan obce. Přestože se dožil poměrně vysokého věku (nedožitých 83 let), byl stále vitální, plný optimismu. Žil svůj skromný život sám ve své chaloupce na Smetalkách čp.21 a já jsem ho velice často navštěvoval. A právě nakonec ta samota byla příčinou jeho náhlého odchodu, neboť byl pravděpodobně již v pátek ve večerních hodinách postižen mozkovou příhodou a sedícího v křesle jej nalezl soused pan Šípkovský druhého dne v poledních hodinách. Pomoc proto přišla poměrně pozdě a po asi měsíčním pobytu v nemocnicích V Plzni a následně v Janově zemřel dne 27.6.2008, necelé tři měsíce před svými 83 narozeninami. Osobně si myslím, že zdraví zemřelého hodně ublížila smrt jeho kamaráda Jana Chodory v roce 2006, který jej často navštěvoval a také je to zřejmé z jeho výpovědi, kterou natočil Dušan Skala se zemřelým v lednu r.2007.

Jelikož jsem měl tu čest se rozloučit se zemřelým na pohřbu, který se konal ve čtvrtek 3.července 2008 v obřadní síni krematoria v Blatné, přikládám doslovný projev, kterým jsem chtěl zdůraznit vztah občanů i mně osobně k zemřelému a jeho skromný život.

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté.

Sešli jsme se v této smuteční síni, abychom se společně rozloučili se zesnulým bratrem, strýčkem a výborným kamarádem Václavem Fleišhansem ze Zahrádky.

Setkání v této smuteční síni provází žal, slzy, smutek, neboť se navždy loučíme se svým blízkým, s někým, kterého jsme dlouhá léta znali a měli rádi. Každé úmrtí přináší bolest, největší pak těm nejbližším a jen čas dokáže zahojit čerstvé rány, kterými odchodem našeho blízkého člověka jsme byli zasaženi. Zvlášť bolestné je to pro nás, kteří jsme se zesnulým byli v blízkém kontaktu pravidelně, kteří jsme znali jeho vitalitu i přes jeho pokročilý věk. Vždyť ještě před dvěma roky u příležitosti oslav 100.výročí založení SDH v Zahrádce spojené se setkáním rodáků obce byl to právě Václav Fleišhans, který plný elánu společně s námi všemi prožíval pro obec tuto slavnostní událost. Radoval se společně se svými blízkými a kamarády z každého prožitého dne. Ve své chaloupce ve společnosti tolik oblíbených pejska a kočiček žil skromný denní život, který by nikdy nezaměnil, neboť ve své rodné vesničce byl velice spokojený. Zpráva o tom, že tento člověk byl náhle odvezen do nemocnice nás proto velice překvapila a už vůbec jsme si nepřipouštěli, že by se mezi nás už nevrátil.

A právě v těchto chvílích, kdy doprovázíme našeho bližního na cestě, z které není návratu, je dobře se na chvilku v této hektické době zastavit, sednout si a zamyslet se nad smyslem života. Zamyslet se, zda to co děláme, jak se chováme, prospívá nejen nám, ale též našemu okolí, našim známým a blízkým. Vždyť všichni jednou zestárneme a budeme přehodnocovat ten svůj poměrně krátký život na této zemi. A asi většina z nás si přeje, abychom si mohli v duchu říci – byl to hezký a krásný život, který jsme nežili jen pro sebe, ale o to hezké jsme se dokázali dělit i se svými nejbližšími a známými. A v tomto smyslu byl život zesnulého Václava Fleišhanse zcela naplněn.

Zesnulý Václav Fleišhans velkou část života strávil ve své chaloupce sám a od doby úmrtí své maminky musel vést domácnost se vším všudy co tento úděl přináší. Nemohl se denně podělit s nikým se starostmi, problémy, ale též radostmi, které život přináší. My všichni co jsme jej znali víme, že za svého života nikdy nikoho neurazil, vždy na prvním místě byla pomoc svým blízkým, ale též spoluobčanům z vesnice. Na tomto místě bych chtěl zdůraznit jeho pomoc rodině své sestry Boženy, která velice brzo ovdověla s třemi malými dětmi. Do posledních chvil svého života se snažil pomáhat jak jen mohl. Byl oblíben a vážen všemi spoluobčany, byl vždy připraven podat pomocnou ruku, když bylo potřeba.

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté.
Úmrtím Václava Fleišhanse odešel v první řadě dobrý člověk, který se nikdy neoženil, ale svoji lásku a všechny své síly, starosti i radosti prožíval s rodinami dětí své sestry. Odešel člověk, na kterého nezapomeneme a kterého nám budou připomínat vzpomínky na jeho poutavé vyprávění historek z vojny, příběhů při jeho každodenních cestách do Plzně a zpět při dojíždění do zaměstnání, z činnosti hasičského sboru, příběhů z naší hospůdky, kde byl velmi častým návštěvníkem. My všichni si uvědomujeme, že jsme ztratili v první řadě výborného kamaráda. Přestože v poslední době již s ohledem na svoje stáří nebyl tím stálým hostem při naší společné zábavě v karetní hry, vzpomínky na dobu již dávno minulou, kdy pravidelně sobotu co sobotu jsme se scházeli a bavili v naší hospůdce, zůstanou.

Budeme vzpomínat hlavně na člověka spojeného s místním Sborem dobrovolných hasičů Zahrádka, dlouholetého a v současnosti nejstaršího člena hasičského sboru. Od svého mládí se angažoval v činnosti sboru a to nejen jako řadový člen, ale hlavně jako velitel sboru v létech 1951 až 1975, tj. celých 24 let. Před dvěma roky při oslavách 100. výročí SDH v Zahrádce spojené se setkáním rodáků obce byl jako nejstarší člen sboru poctěn tím, že vysadil pamětní strom, který nám bude právě zesnulého nejvíce připomínat. Za celou dobu činnosti u SDH Zahrádka byl vyznamenán těmi nejvyššími oceněními v této pro společnost prospěšné činnosti.
Opomenout bychom neměli též jeho angažovanost v obecním životě, kdy v šedesátých létech byl členem předsednictva MNV Zahrádka a určitou dobu byl tajemníkem MNV Zahrádka.

Zesnulý Václav Fleišhans se narodil 8.9.1925 v rodině pokrývače a drobného zemědělce Václava Fleišhanse a Boženy Fleišhansové jako prostřední ze tří dětí v Zahrádce čp. 45. Otec zemřel velice záhy v roce 1951 v pouhých 66-ti létech a tak na výchovu synů Vojtěcha, zesnulého Václava a dceru Boženu zůstala maminka Božena sama. Do roku 1981, úmrtí maminky v úctyhodných 90-ti létech, žili ve společné domácnosti ve zmíněném domku čp.21 v Zahrádce. Následně pak žil sám klidný spokojený život a jak jsem v úvodu naznačil, musel si vystačit s domácími pracemi až do své smrti. Vyučil se strojním zámečníkem ve firmě „Holub“ ve Dvorci a celý produktivní věk až do odchodu do důchodu pracoval jako dělník svařovny ET Doudlevce při sestavování velkých transformátorů ve Škodových závodech v Plzni. Největší obětí této práce bylo každodenní dojíždění ze Zahrádky do Plzně, kdy do roku 1955 musel docházet do obce Srby na vlak, od zmíněného roku začal do obce zajíždět autobus a tak spojení bylo na nádraží do Nepomuku snazší. Přesto se muselo vstávat ve 3 hodiny ráno, domů se přijíždělo kolem 17 hodiny odpolední. Co to bylo za oběť si dnes již ani neumíme představit. Václav Fleišhans zesnul tiše po krátké nemoci v pátek 27.června 2008 ve věku nedožitých 83 let.

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté.
Těžko se hledají slova, jak vyjádřit lítost nad odchodem zesnulého Václava Fleišhanse a zvlášť těžké je to pro mne, který jsem jej pravidelně navštěvoval a považoval jsem ho za svého druhého tátu. Určitě nám bude všem, kteří jsme v této smuteční síni, hlavně těm nejbližším, dlouho trvat, než-li se vyrovnáme s jeho odchodem a než-li si plně uvědomíme, že se nebudeme společně potkávat. Já jsem přesvědčen o tom, že život, který prožil byl plnohodnotný, naplněn láskou ke svým nejbližším a přes všechna ta utrpení, který život přináší, že byl šťastný. Jsem přesvědčen o tom, že všechna jeho přání, která v životě si předsevzal se mu splnila. A to, že odešel v poměrně požehnaném věku téměř 83 let, je toho důkazem. Zákonitosti tohoto světa nelze změnit a tak odešel člověk nám všem blízký, nám však zůstane vzpomínka v našich srdcích, kterou nelze vymazat.

Milý Vašku.
Loučím se s Tebou za všechny pozůstalé, za všechny známé, za všechny spoluobčany obce Zahrádka. Loučím se s Tebou za OÚ Čížkov a za SDH v Zahrádce. Děkuji Ti za všechno, co jsi pro své nejbližší a známé udělal a slibuji Ti, že na Tebe nikdy nezapomeneme.

Loučím se s Tebou i já osobně a chtěl bych Tě poděkovat za svoji rodinu, co jsi pro ni v minulosti vykonal. Dobře si uvědomuji, že mě osobně budou chybět ty pravidelné návštěvy, kdy jsme si společně popovídali, probrali všechny události v obci a blízkém okolí. V kronice obce Zahrádka bude zápisem vzpomenut Tvůj určitě těžký, přesto šťastný život.

Čest Tvojí památce.

A Vám smuteční hosté děkuji jménem rodiny pozůstalých za to, že jste přišli se rozloučit ze zesnulým Václavem Fleišhasem a vyjádřili tak účast nad zármutkem pozůstalých.

Pohřeb se konal v obřadní síni krematoria v Blatné ve čtvrtek 3. července 2008 od 9.00 hod.

Z kroniky obce Zahrádka 2008
Václav Černý