Facebook

 


ZEMŘEL FRANTIŠEK KREJČÍ

V pátek 3. 7. 2020 přišla z Plzně smutná zpráva, že nás navždy opustil pan Ing. František Krejčí. Bylo mu 81 let.


Přestože pan Krejčí nebyl zdejším rodákem, jeho život byl s obcí Zahrádka spjat poměrně úzce. V první polovině 70. letech zde se svou manželkou Zlatou zakoupil polorospadlý domek (čp.37), který během let zrekonstruoval do útulné a malebné chaloupky. Jezdil sem se se svou rodinou více jak 45 let. Od roku 1988 byl členem místního hasičského sboru, ale jeho zájem byl zaměřen zejména na včelařský spolek, kde byl dlouhá léta jednatelem. S Františkem Krejčím odešel jeden z nejaktivnějších místních včelařů, s jehož příspěvky o činnosti organizace jsme se mohli pravidelně setkávat na stránkách obce Čížkov. Za zmínku stojí jistě i jeho sadařské aktivity či péče o ovocnou alej vysazenou v roce 2015 na Hůrce, o níž se v posledních letech staral. Vzpomínám, když mi s úsměvem vyprávěl, jak "pro lepší příští" na svých procházkách sazí v okolí Zahrádky lískové ořechy. Tak, až si někdy u cesty k lesu utrhnete takový oříšek, vzpomeňte si. Pan František Krejčí byl skromný a pracovitý člověk, který se stal nedílnou součástí zdejšího života a lidé ho měli rádi. Bude nám tu velice chybět. Čest jeho památce.

Dušan Skala

1987 Výroční valná hromada SDH Zahrádka
2011 Silvestr v pensionu Zahrádka
2012 Letní slavnost v hasičském klubu
2015 Výroční valná hromada SDH Zahrádka
2015 Sázení ovocné aleje na Hůrku
2015 Sázení ovocné aleje na Hůrku
2016 Setkání rodáků v Zahrádce
2016 Setkání rodáků v Zahrádce
2017 Velikonoce
2017 Velikonoce
2017 Včelařská schůze v hasičském klubu
2017 Křest Bártova kola v Zahrádce
2018 Výroční schůze včelařů v hasičském klubu
2018 Velikonoce
2018 Členská schůze včelařů
2019 Výroční valná hromada SDH Zahrádka
Ing. František Krejčí 1939-2020
Poslední rozloučení s Františkem Krejčím v plzeňské obřadní síni 17. 7. 2020

Smuteční proslov dcery Pavly Koželuhové

Vážení přítomní, dovolte mi, abych vás dnes přivítala v této krásné obřadní síni, kde jsme se sešli, abychom zavzpomínali a zároveň oslavili život našeho milovaného tatínka, manžela, dědečka, bratra, strýčka , bratrance a  člena hasičského sboru a také přítele včelaře – pana inženýra Františka Krejčího.

František se narodil 18.2.1939 v malebné vesničce jménem Strašice nedaleko Strakonic. Zde také strávil své mládí, zde se proháněl po tamních kopcích, lukách a lesích, zde kradl třešně v třešňovém sadě a zde také ještě pásl krávy… Do školy pak chodil do Volenic, v létě pěšky, v zimě jezdil na lyžích. Poté se vyučil elektromechanikem a osud ho zavál do Plzně, kde žil po celý svůj další život, zde také postupně dostudoval SŠ a VŠ, zde se oženil a zplodil dceru.

Pracoval ve Škodovce na různých pozicích-např. v Lokomotivce nebo ve výzkumném ústavu, kde se zasadil o mnoho zlepšovacích návrhů.

Po sametové revoluci měl ve svých 50 letech tu odvahu a urputnost, kdy přešel do soukromé sféry a založil svoji firmu EWT controls na regulaci elektřiny, plynu, vody, díky níž dnes funguje například plzeňský zimní stadion a nebo pivovar Krušovice. Tuto firmu vedl prakticky až do své smrti, pracoval obětavě a svědomitě až do konce svého života, byl vlastně workoholik ,pak firmu prodal, předal a odešel…

Každý týden také jezdil na svou oblíbenou chalupu v půvabné vísce Zahrádka, nedaleko Nepomuku, kde byl aktivně zapojen do hasičského sboru a včelařského spolku, vlastnil včelín, kde se s láskou staral o své milované včelky a každoročně stáčel med, zde také zahradničil a kutil… sem také bral a věnoval se svým dvěma vnoučatům Marušce a Pepčovi,se kterými dělal lumpárny…

Další jeho láskou byla posledních 6 let Rozinka, jeho milovaná fenka labradorského retrívra, kterou rozmazloval a s níž podnikal ještě letos v zimě denodenní procházky do lesů v okolí Radyně…

Prožil plodný a krásný život a odešel doma v pokoji, v klidu, smířen a v náručí svých blízkých – měl  i v tomto vlastně štěstí, protože mnoho z nás si takto přeje odejít ale komu z nás se to poštěstí ?

Duše se osvobodila z již nefunkčního těla a odešla do Univerza, ke světlu, domů… je volná a radostná a proto se ve svém smutku můžeme za něj i radovat …

Večer po jeho odchodu jsem si poplakala a měla intenzivní vnuknutí – najednou jsem slyšela hlas- hej, co to je, co blázníš? už jsem se osvobodil a je mi tady dobře …život jsem prožil, zažil, odžil a dožil a stálo to setsakramentsky za to … takže žádné smutky ….

Tolik jsi tatínku obohatil náš život,jsme ti za to vděčni …

Nechť je tedy smrt posvátným přechodem a ne jen katastrofickou událostí…  

Tatínku díky  …  měj se tam hezky, uchováme si vzpomínku a jednou se zase sejdeme…

Čest tvé památce …