Den 26. července 1914 bude zapsán nesmazatelně v mysli těch, krerých postihla světová válka. V ten den, za krásného nedělního odpoledne byly ve zdejší obci vyvěšovány vyhlášky k částečné mobilizaci, kde povoláváni byli do 48 hodin všichni záložníci do 26 let staří. Jak drtivě působilo na všechny ty, kteří měli narukovati a jejich rodiny. Smutné bylo rozloučení, jediné oko nezůstalo suché, vždyť odcházeli všichni v předtuše, že vícekrát svých drahých nespatří. V starostech a rokováních o válce uplynuly žně. Docházela nařízení, dle nichž byli rolníci nuceni odváděti určité množství obilí. Hrazeno pokutou případně i trestem, kdož by ty nezčinil. Záhy počalo se jeviti stoupání cen a nedostatek životních potřeb, zejména cukr, káva, sůl, svítivo, v některých rodinách kde sklizeň z polí byla malá též o mouku a brambory.
Následovala úplná mobilizace a odvody mužů od 18 do 50 let a odváděno tak důkladně, že v obci z mužů zbyli jen starci a téměř děti. Polní práce vázla, vždyť v mnohých případech pozemky obdělávaly jen ženy. Kdo měl více sklizeného obilí než bylo předepsáno, uschoval jej do různých skrýší při čemž časté rekvisice byly zostřeny, vykonavatelé, četníci přibíráni i vojáci, mnohdy přeházeli celá stavení. Také dobytek byl rekvírován a ponechán ve chlévech jen ten nejnutnější. Přišly doby, že za peníze nebylo vůbec ničeho k dostání, lid městský vrhl se na venkov přičemž za potraviny nabízeli často vysoké ceny, později v mnohých případech jen za cukr, kávu, šactvo, tabák neb jiné domácí potřeby vyměňovali. Hlad a bída dostoupily vrcholu, udály se případy, že hladovějící lid o žních za noci vytloukal obilí ze snopů na polích, později vykopávány i brambory.
Byly to poměry již téměř nesnesitelné. Přišel 28. říjen 1918. Nastal státní převrat. Rakousko kapitulovalo, vyhlášena čsl. samostatnost, lid si oddechl. Vojáci přijížděli z front a život zvolna přicházel do obvyklých kolejí. Na počest vzniku nové republiky a osvobození od Rakouska-Uherska byly v dubnu 1919 zasazeny lípy „Svobody„ u kapličky. Z vůkolních obcí Zahrádka byla jedinou, kde jen tři přišli za války o život a sice: Josef Rojík zemřel v nemocnici, Vojtěch Beroušek a Václav Houska padli na bojišti
Z kroniky Josef Košan čp.7
Generace našich dědů a pradědů byla tímto válečným zážitkem silně ovlivněna. Mnozí z nás jistě pamatují například na plamenné vyprávění o zajetí v Rusku, které tak často a rád dával k dobru starý košíkář Josef Chodora z čp.13. K opravdovým zahrádeckým pokladům pak patří zvuková nahrávka ze 70. let, na níž líčí svou pouť válkou Josef Jirka z čp.4. Do bahna zákopů nás přenese i poutavá kniha “Jak jsem prošel první světovou válkou” od čížkovského učitele Karla Rodiny.
