JZD V PŘEŠÍNĚ
Na základě zápisů ze schůzí Jednotného zemědělského družstva Přešín si pro vás kronikářka Libuše Bulínová připravila povídání o jeho začátcích.
Historii vytvářejí vždy lidé. Historii vesnice vytvářeli zemědělci. Celé jejich rodiny živila půda, na které pracovali. Byla to práce velmi těžká, takže když se objevila možnost, že by si ji mohli ulehčit společným hospodařením, zkusili to. V Přešíně už jedno družstvo existovalo, psala jsem o něm pod názvem „Spolčák“. Jednalo se o Stavební, nákupní a výrobní družstvo „Dělnický dům v Přešíně“ ustavené 16. února 1908. Vzniklo za Rakousko-Uherska, v době císaře Františka Josefa I, tedy 44 roků před JZD. Po 2. světové válce a po roce 1948 nastaly v zemědělství další změny. Kolektivizace, zakládání Jednotných zemědělských družstev. A tak zemědělci psali i novou historii vesnice.
Když se mi do ruky dostaly Zápisy ze schůzí JZD Přešín, byla jsem nadšená. Zápisy jsou velice podrobné, já jsem se snažila vybrat zajímavé momenty historie. Jsou zde popsány úplné začátky společného hospodaření, problémy, se kterými se lidé museli poprat, jejich úspěchy i nezdary. Zápisy se týkají období od roku 1952 do roku 1961.
Co jsem se tedy dozvěděla?
1952
Ustavující schůze JZD v Přešíně se konala 18. září 1952 o sedmé hodině večer ve Spolkovém domě v Přešíně.
Svolal ji předseda MNV v Přešíně soudruh Václav Ferda. Přijeli i zástupci KNV z Plzně a ONV z Blovic. Ti ve svých příspěvcích hodnotili význam kolektivního hospodaření v Sovětském svazu a lidově demokratických státech. Poukazovali na to, že v pohraničních okresech už bylo ve většině obcí JZD ustaveno, hlavně v okresech Stříbro, Tachov, Domažlice.
Ti, kteří podepsali přihlášky do JZD si zvolili toto vedení:
Předseda JZD – Václav Bouše čp. 29, místopředseda – František Draský čp.58, pokladník – Václav Kugler čp. 8, účetní – Jan Davídek čp. 62, rostlinář – Josef Chodora čp. 6, živočichář – Norbert Popp – čp.1, členové výboru: Růžena Lindová čp. 32, Věra Herejková čp.1 2, Václav Chott čp. 15, dozorčí rada: Vojtěch Komanec čp. 46, Jaroslav Vaník čp. 50, Jaroslav Nygrýn čp. 30, Marie Houšková čp.16, Václav Mařík čp. 33.
Bylo odhlasováno, že členský příspěvek bude činit 100,- Kč. Projednal se osevní plán podzimních prací, zasetí pšenice, žita a ozimé směsky. Zástupci KNV i ONV slíbili JZD v Přešíně všemožnou podporu, vypracování technických plánů a projektů zdarma.
Nově zvolený předseda Václav Bouše schůzi skončil „o dvanácté hodině noční s přáním zdaru v další práci“.
Přešínské JZD bylo jedno z prvních v okolí. V sousedních obcích podle dostupných údajů vznikala JZD později - Měrčín 16. 3. 1956, Čečovice 1957, Čížkov 3. 8.1957, Liškov 15. 8. 1957.
18. prosince 1952 následovala další schůze, které se zúčastnilo 15 členů JZD a 11 občanů. Hlasovalo se o přijetí dalších členů a svodu dobytka.
22. prosince 1952 se schůze koná v úřadovně MNV. Novým předsedou JZD se stává František Draský z čp. 58. Bývalý předseda z družstva vystoupil.
29. prosince 1952 se družstevníci scházejí zase na MNV. Tentokrát se domlouvá ustájení dobytka. Do čp. 39 se ustájí 5 krav a do čp. 40 6 krav. Krmit, dojit a ošetřovat je bude Vlastimila Vaníková z čp.39. Do čp. 32 se ustájí 5 krav. Starat se o ně bude Růžena Lindová, která v čp. 32 bydlí. V čp. 34 se bude o 6 krav starat paní Dubská. Do čp. 16 se umístí 6 krav, ošetřovat je bude paní Marie Houšková, která je tam doma. Jalový dobytek se ustájí u Pelešků v čp. 53 a u Šeflů čp.3. Družstvo si vypůjčí váhu, aby se mohl dobytek při svodu zvážit, když váha nebude, bude měřit mírou vážní.
Rozdělení polí a políček v okolí Přešína v roce 1938.
1953
2. ledna 1953 je zase hlavní téma svod dobytka. Jako odhadci dobytka jsou zvoleni František Páv a Josef Silovský. Je domluveno, že se krávy svedou tak, aby to bylo co nejblíže k jejich domovu. Domluvila se denní krmná dávka: 12 kg slámy a 3 kg sena. JZD bude družstevníkům platit el. proud, který se spotřebuje za světlo, napáječky a motory. Musely se plnit povinné odvody vajec, mléka, masa. Vejce se dodají samostatně, družstvo ještě nemá žádné slepice. Také je možné si vypůjčit mléko, když záhumenková kráva nebude dojit a pak ho družstvu „oplatit“.
11. ledna 1953 odhlasováno datum svodu: 13. ledna 1953. František Páv se nabídl, že si vezme na starost plemenného kance, protože Dubský už ho nechce.
14. ledna1953 - Připravovalo se obilí na setí. Domlouvalo se, kam se obilí sveze a co se ještě objedná. V Blovicích na Hradišti byla „družstevní škola práce“, která se měla dle možnosti navštěvovat.
9. února 1953 se vytvářel „Celoroční výrobní plán“. Uzavřela se smlouva, že Strojní traktorová stanice bude pro JZD na jaře a na podzim vyvážet hnůj, ve žních poseká obilí a pole zoře. Krmná dávka: 2 kg sena, 6 kg slámy a 1 kg jádrovin na kus a den.
13. února 1953 - Domluveno zažádat na ONV v Blovicích o hospodářsko-technickou úpravu pozemků, aby mohly co nejdříve začít jarní práce. /Jednalo se o zcelování pozemků. Tyto úpravy začaly měnit krajinu. Tam kde dříve byla úzká políčka oddělená mezemi, se vytvořila velká pole. Nejvíce je to vidět na leteckých fotkách./
27.února 1953 – Ujednáno zabrat půdu od Augsbergrů po obou stranách polní cesty k Mazancům, po obou stranách silnice k Železnému Újezdu, nad a pod silnicí k Nechánicům. Dále byly nastíněny záhumenky, kde ji kdo bude mít. Většinou přímo u chalupy nebo co nejblíže.
Do družstva vstupují další zemědělci, objevují se nová jména: Josef Silovský čp. 26, František Páv čp. 48, Anna Skřivánková čp. 27, Václav Draský čp. 18, Jaroslav Linda čp. 32, Miloslav Průcha a jeho sestra Anna Chottová čp. 56.
Jméno paní Anny Skřivánkové čp. 27 se objevuje v záznamech o družstevních schůzích jen ze začátku. Byla to moje babička, tak vím, že hospodařila až do důchodového věku soukromě. A takových lidí bylo víc. Není žádným tajemstvím, že soukromě hospodařili v Přešíně Herejkovi v čp.12, Schejbalovi čp. 28, Boušovi čp. 29, soukromě se hospodařilo i v čp. 23 u Skřivánků, u Zemanů čp. 21, u Miltů čp. 31, u Kybiců čp. 55, u Chottů čp. 38, Chodora čp. 51,soukromě hospodařili také Dětkovi „na Mejtkách“ /až do roku 1979/, stejně jako Josef Kalivoda čp. 44. Doba jejich soukromého hospodaření byla různá. Herejkovi čp.12 hospodařili soukromě celý život.
Z dalších zápisů víme, že se na společných schůzích řešily všechny problémy, které přicházely, a všichni společně o nich rozhodovali. Jen za březen 1953 bylo 6 schůzí. Rozhodovalo se o koupi selat, odstavení telat, jaké budou krmné dávky, jestli se koupí kůň, jestli se družstevníci pojistí u nemocenské pojišťovny, jak se bude platit národní pojištění. Nemocenské pojištění se sjednalo u Okresní národní pojišťovny v Blovicích. Mohlo se platit za člena měsíčně 60,- Kč s výhodami nebo 40,- Kč bez výhod. U důchodového pojištění bylo ponecháno na každém, na jakou výši se pojistí.
18. března 1953 MNV v Přešíně převzal /zabral/ zemědělskou usedlost Bedřicha Budína a Růženy Budínové Přešín čp. 7 a předal ji do bezplatného užívání JZD v Přešíně na dobu neurčitou. Rodině byly ponechány pouze obytné místnosti.
30. března 1953 se rozhodlo, že záhumenka bude 0,5 ha a na každou krávu bude ještě 5 arů jetele. Také se domluvilo, kde bude záhumenka každého z nich. Většinou to bylo co nejblíže hospodářství.
JZD v Přešíně si vzalo u Státní banky v Blovicích úvěr, aby si mohlo koupit 10 úlů a 10 včelstev, včelařem se stal F. Dubský čp. 34 a včely se koupily z Čížkova. Včelstva tady měla dobré podmínky, v Přešíně se pěstoval len, hrách, heřmánek. Co se bude kde pěstovat, to určovala Zemědělská výrobní správa z Plzně.
…“navrhuji, aby se na lukách někdo věnoval chytání krtků. Za chycení 10 krtků mu bude připsána 1 pracovní jednotka.“ I takové detaily se řešily na schůzích JZD.
Do družstva se hlásili noví zájemci. Přijmout Františka Dubského, který už dvakrát vystoupil? Nakonec byl většinou přijat. „bylo mu připomenuto, že jak se nepodřídí stanovám a řádu JZD, bude vyloučen navždy. “Nebyl sám, který vstupoval a vystupoval".
Úroda se uskladňovala v sýpce u Budínů, krmiva ve Spolkovém domě. Úroda se rozdělovala podle odpracovaných pracovních jednotek.
1. září 1953 se konala společná schůze JZD v Přešíně a KSČ v Přešíně. Za KSČ se zúčastnili – Šebestián Vaník, Václav Holý, Marie Holá a Jiří Dubský. Předseda družstva František Draský nastínil, jak práce vypadá: „členové neznají své družstevní povinnosti, někteří nechtí dělat, jiní zúmyslně poškozují JZD a čekají, kdy se rozpadne“. Předseda Draský je vybídl „aby se každý člen vyslovil, jestli to myslí poctivě“. Jan Kybic hlásí, že v JZD bude, ale musí dostat tolik naturálií, aby mohl uživit celou svoji rodinu.
Na brambory přijela brigáda, muselo se tedy brigádníkům zajistit jídlo. Také se domluvilo „nedávat lidem domů brambory na košíky“.
3. listopadu 1953 se 5 družstevníků rozhodlo z JZD vystoupit. Kybic, Páv, Šefl č. 3, Pelešková, Houška čp. 16. Důvody pro vystoupení uváděli různé:
“že se moc nadřou, že nemůžou uživit svoje hospodářské zvířectvo…, že když pracujou na cizím, lidi na ně plivají… „
Další věci, které se projednávaly: JZD nemá drůbežárnu, tak každý dodá svoji dodávku vajec. Mezi družstevníky se rozdělí pšenice.
30. prosince 1953 se jednalo o vyúčtování těch, kteří vystoupili. Jak to dopadlo? „ti, kteří chtějí vystoupit se začali hádat, chtěli se hned dělit o majetek. Došlo to tak daleko, že se schůze nekonala.“ Předseda ohlásil, že hned zítra ráno zajede na ONV do Blovic, aby sem někdo přijel a udělal pořádek.
1969 - Rekreace družstevníků ve Špindlerově Mlýně
1954
11. ledna 1954 skutečně přijel soudruh z ONV Blovice a domluvil podmínky, za jakých se JZD vyrovná s těmi, kteří vystoupili, a ti se vyrovnají s JZD. Platilo pravidlo, že když někdo z družstva vystoupil, nevracelo se mu všechno, ale asi 20 % majetku zůstávalo v JZD.
8.března 1954 se koná Výroční členská schůze – JZD má 13 členů. Podle zprávy účetního Jana Davídka JZD hospodařilo slušně. Za 1PJ se platilo 14,- Kč + naturálie. Uzavřela se smlouva na zemědělské práce se STS ve Spáleném Poříčí. STS bude orat, rozvážet hnůj… Vlastimile Vaníkové uhynula kráva, tak jí JZD dalo jinou. Také jí pomohlo s krmením, byly to 2 kg sena na krávu a den, které jí poskytlo. Pomohlo i jiným. JZD bude žádat zpět stroje, které byly odebrány Budínům, jedná se o obracečku, vůz, rozmetadlo na umělá hnojiva. Koupí se 1 kobyla, jednu už JZD má, ale ta na práci nestačí, koupí se i 20 selat. Patronát nad JZD si vzala Vojenská správa a nemocnice v Plzni, která si dala závazek, že odpracuje 5000 hodin. Anna Chottová byla vybrána za krmičku prasat /od Davídků se bude brát kozí mléko 1 l za 0,80 Kč /. Protože je málo pracovních sil, JZD si ponechá jen půdu členů a půdu Budínovo hospodářství.
19. června 1954 bylo odhlasováno koupit knihu na zápisy a tam vše přepsat, neb se píše jen na kusy papíru!!!
1. října 1954 vystoupil Silovský, a místo něho se stal pokladníkem Jaroslav Linda. Protože členů ubývalo, schůze se konaly v bytě u předsedy Fr. Draského čp. 58 nebo u Mil. Průchy v čp.56. Koupí se mlátička za 1200,- Kč, samovaz na obilí - 450,- Kč, lis na slámu – 250,- Kč.
1955
5. dubna 1955 nastává krizová situace - v JZD zůstalo jen 6 členů. „Hospodařilo se se ztrátou asi 25 000,- Kč na lnu, jelikož nám byl dodán len na semena špatný a nesešel a pak jsme měli ztrátu finanční u prasat. Z plánovaných 14,- Kčs nám klesla PJ na 9,50 Kčs a doufáme, že v roce 1955 to bude lepší.“
5. června 1955 se musí rozhodnout, jestli se JZD rozpustí nebo se vyplatí ho dále držet. Nakonec se družstevníci domluvili, že JZD bude pokračovat.
Koupí se 3 krávy a 3 ovce, prodá se hříbě. Předseda také požádal podle zákona č.86/1953 Sb. u Státní banky v Blovicích o odpis 5% ze stávajících úvěrů.
1956
18. ledna 1956 se domluvilo, že „dítkám z Nových Mitrovic, která pomáhala s vybíráním brambor“ pošle JZD každému 10,- Kč. PJ se udržela na 12,- Kč. Drůbežárna se postaví za Davídkojc zahradou.
8. dubna 1956 se na schůzi řeší žádost Josefa Houšky čp. 41, který chce vstoupit do JZD. „Má 5 ha a 2 a zemědělské půdy a jest nemocen. Podle stanov musí každý odpracovat určitý počet PJ. Dcera ani zeť za něj nemůžou na poli pracovat. My nemůžeme obdělat to, co máme, takže Houšku přijmout nemůžeme.“
V květnu 1956 žádá JZD u SBČ v Blovicích o úvěr 4 000,- Kčs na zaplacení sadbových brambor. Všichni členové JZD pracují na dokončení drůbežárny.
V listopadu 1956 přednesl předseda zprávu ze schůze předsedů, která se konala v Blovicích na ONV. Prostřednictvím ONV se z JZD Prádlo koupily slepice. Bylo jich 93 kusů o váze 164 kg, cena byla 8 Kč za 1 kg, zaplatilo se za ně 1312,- Kčs. Jejich krmičem se stal Jan Davídek.
Za pracovní jednotku za rok 1956 se platilo 13,50 Kčs.
Družstevnice jdou na pole
1957
11. srpna 1957 se konala schůze ve Spolkovém domě. Přihlášky do JZD podepsali další občané, celkem 9 členů. Jan Houška čp. 16, Václav Chott čp. 15, Václav Motlík čp.13, Anežka Pelešková čp. 53, Jiří Šefl čp. 9, František Houška čp. 5, Jaroslav Šefl čp. 3,Václav Mařík čp. 33, Marie Komancová čp. 46. Nikdo nebyl proti přijetí nových členů.
20. srpna 1957 se hlásí další – Růžena Budínová čp. 7, Norbert Popp čp.1. Svedl se dobytek nových členů – zvlášť dojnice, jalovice také zvlášť, oddělily se i telata. „Bude-li to možné, svedou se i koně do jedné stáje.“ Byly určeny záhumenky pro jednotlivé členy JZD, většinou blízko chalup.
V září 1957 žádá o přijetí do družstva i Marie Vaníková čp. 50. JZD žádá o úvěr 36 000,- Kč u SBČ v Blovicích. Na nákup selat 15 000,- Kčs, na osiva a sadbu 5 000,- Kčs, na umělá hnojiva 10 000,- Kč, na krmiva 3 000,-. Kčs, na pohonné látky 1 000,- Kčs, na ostatní materiál 2 000,- Kčs.
8. prosince 1957 byl hotov vepřinec u Pelešků /čp.53/. Obilí se svezlo do sýpky v čp. 7, kde bylo pod zámkem.
15. prosince 1957 probíhá další schůze: „soudruh zootechnik Václav Mařík hlásí, že funkci zootechnika pokládá, jelikož není možné tuto funkci zastávat. Jeden družstevník, když mu řekl, aby připravil dobytek na povinnou dodávku hovězího masa, se na něho osopil. Nepochodil, ani když si přizval předsedu MNV v Přešíně soudruha Václava Ferdu.“ Syn onoho družstevníka, i když není členem JZD, přišel na schůzi, narušoval jednání a nakonec napadl Václava Maříka „a tím také vznikla rvačka a schůze se dál nekonala“.
Na další schůzi Václav Mařík navrhuje: „aby se napsalo prohlášení na Okresní velitelství do Blovic, aby byl družstevník, který je ve vyšetřovací vazbě z vazby propuštěn na svoje hospodářství na zemědělské práce“. „Jako důvod se uvádí nedostatek pracovních sil. Za těchto okolností se nechce žádný člen JZD o jeho dobytek starat.“ Hlasovalo se a kdo byl pro, tak prohlášení podepsal.
1958
8. ledna 1958 byla Anna Chottová zvolena za skupinářku. Dále bylo rozhodnuto, že JZD bude proplácet 1/3 světelného proudu v domech, kde je ustájen dobytek.
19. února 1958 „dobytek na povinnou dodávku 21.2.1958 dá: Komanec krávu, Mařík krávu, Popp vola a Fr.Houška dva býčky a jalovici. Marie Šimková se hlásí za člena JZD. „Zatím nebyla přijmuta, jelikož má 7 ha zemědělské půdy a pracovní síla na ní není žádná.“ „Václav Ferda za MNV přednesl, že František Kraft ml. čp.2 žádá o doporučení by se mohl jít učit zedníkem, po vyučení že přijde zase zpět do obce. Bylo schváleno toto doporučení má dát.“ JZD si nevzalo ani půdu „po Prokůpkojc“, jelikož má málo pracovních sil.
18. května 1958 „byl na schůzi přečten a projednán dopis od ONV Blovice ohledně stavby kravína. Všichni přítomní /9 členů/ zvednutím ruky odhlasovali kravín stavět.“
9. června 1958 se projednávala koupě chalupy po Terezii Malé, Přešín čp. 63. Po diskusi bylo odhlasováno chalupu koupit. A jaké byly krmné dávky? „Velký kus dobytka 8 kg sena na den, kráva 6 kg, mladý skot 5 kg a tele 3 kg sena na den.“
24. srpna 1958 „Žně se dokončí do posledního srpna, výmlat obilí se provede kombajnem na poli a sláma se uloží do stohu.“ To jsou hlavní body schůze.
25. října 1958 JZD požádá Vojenskou nemocnici o brigádníky na brambory. Nějaké se odevzdají na dodávku, nějaké se nechají na sadbu a za každou pracovní jednotku dostane družstevník 1,5 kg brambor. Družstvo přebírá zemědělskou usedlost v Přešíně čp. 22/dům již neexistuje, zůstaly jen chlévy/ „ s podmínkou, že na ní nesmí váznout žádné dluhy a po dobu 3 let nebude JZD předpisován žádný dodávkový úkol, jelikož půda leží ladem a není žádný ani živý, ani mrtvý inventář“…
1978 - Družstevní pracovníci v Přešíně. Zleva Marie Šlejsková, Marie Komancová, Libuše Saková, Jiřina Holá, Pelešková, Kalman Karoly, František Davídek a Milouš Chodora
1959
1.února 1959 Banka se požádá o úvěr 10 000,- Kč na nákup 15 ks selat. JZD Přešín žádá dále o příděl strojů do vlastnictví od Strojní traktorové stanice v Sedlišti. Jedná se o tyto stroje: 1 rozmetadlo chlévské mrvy, 1 kultivátor, 1 samovaz, 1 pluh tříradličný, 1 brány, 1 secí stroj a 1 traktor. „ Závěr schůze provedl soudruh František Kozlík z ONV, který probral jak po stránce pěkné, tak po stránce špatné naše JZD a veškeré chyby nám vytkl.“
16. března 1959 „Prodej chalupy po Terezii Malé/Přešín čp. 63/ byl schválen s podmínkou, že musí František Heidlberk převzít i zemědělskou půdu, která k usedlosti náleží. Postup jarních prací letos jest uspokojivý, když jest krásné počasí a práce jdou kupředu.“
2. října 1959 bylo na schůzi přítomno 9 členů JZD z celkového počtu 17 členů. Za člena JZD byl přijat Václav Houška čp. 35. „Bylo usneseno syna člena JZD Jaroslava Houšky čp.16, který přijde z vojenské služby domů, propustit přes zimu do jiného zaměstnání, ale jakmile bude JZD potřebovat pracovní síly, okamžitě ho odvolat do práce JZD.“ JZD přebralo stroje, co byly ve Spolkovém domě. Družstvo se rozhodlo vybírat za jejich použití poplatek, např. 6 Kčs za 1q šrotování. Dalším, kdo se vrátil po skončení vojenské služby domů, byl Ladislav Kalivoda, čp. 44, Krahulice. JZD odhlasovalo, že po dobu zimy bude z práce v družstvu uvolněn, nejdéle do 1. dubna, pak bude pracovat v JZD.
1960
13. ledna 1960 Schůze byla řádně svolána a sešlo se jen 5 členů.
TADY KONČÍ ZÁPISKY PŘEDSEDY PANA FRANTIŠKA DRASKÉHO.
13. prosince 1960 zapisuje průběh schůze pan Jan Davídek. Předseda s. Bláha přečetl jména těch, kteří podepsali přihlášky do JZD:
Vaník Jaroslav a Marie čp. 50, Nygrýn Jaroslav čp. 30, Chodora Josef a Barbora čp.6, Houška František a Anežka, Houška František ml. čp. 5, Rach Josef a Anna, čp. 11, Heidlberková Marie čp. 63, Brožík Josef a Barbora čp. 24, Vaník Václav a Marie čp. 57.
„Bylo všemi odhlasováno všechny za členy přijmout.“
1961
17. ledna 1961 nás s hlavní myšlenkou schůze seznamuje Jaroslav Nygrýn. „bylo schváleno práce na záhumence dělat zdarma, pomáhat si vzájemně a mezi sebou se vyrovnat.“ Doprava do Blovic, do lesa, počítat za koně 2 Kč, za traktor 4 Kč za hodinu.
TADY KONČÍ KNIHA ZÁPISŮ ÚPLNĚ !!!!!
Jak to bylo dál?
Od 1. 1. 1960 dochází v JZD Přešín ke združstevnění lesů. Je to na základě zákona č. 49, par. 23 z 28. 7. 1959. Dřevo v těchto lesích se kácí pro potřebu JZD, hlavně na stavbu kravína.
Přetrvává nedostatek pracovních sil. Třeba příklad slečny Albíny Chottové čp. 15. Družstvo ji uvolňuje do zaměstnání do zemědělské školy Hradiště v Blovicích. Podmínkou je, že pokud by její rodiče nemohli v družstvu pracovat, bude ona odvolána a nastoupí do JZD. Slečna Chottová souhlasí a vše stvrzuje svým podpisem. Dokonce se zavazuje, že každou neděli a sobotu odpoledne vypomůže na žňových pracích a při sklizni okopanin. Od 24. srpna do 31. srpna 1960 bude pracovat v družstvu každý den. I tento svůj závazek stvrzuje podpisem.
V roce 1961 má obec 240 obyvatel, kteří žijí v 71 obytných domech.
V roce 1962 obhospodařovalo JZD Přešín 228 ha půdy a mělo 36 pracovníků, převážně to byli starší lidé. Za PJ za rok 1961 se vyplácelo 12,- Kč.
Tuto dobu přibližuje i příběh Václava Maříka z Přešína čp. 33. Byl souzen za to, že když se vrátil, 19. 11. 1961, po půl roce z výkonu trestu, kde byl za napadení veřejného činitele, nenastoupil do práce v JZD. Byl obviněn „z trestného činu porušování povinnosti provozu socialistické organizace a z krádeže dřeva z dříve jeho vlastního lesa.“ Bylo mu vytýkáno, že je špatným příkladem ostatním družstevníkům, kteří říkají, že když Mařík nechodí, oni taky nemusí. Václav Mařík na svou obhajobu uvádí: “V roce 1957 jsem s manželkou vstoupil do JZD. Měli jsme 6 ha půdy. Vydělám si měsíčně kolem 500,- Kč, manželka v rostlinné výrobě si vydělá kolem 300,- Kč. Přiznávám, že skupinářka Anna Chottová u nás byla a říkala manželce, abych nastoupil do práce. V té době se vyvážel hnůj, což je pro mě těžká práce, a tak jsem nešel. Mám zdravotní potíže se žaludkem a nemůžu dělat těžkou práci. Od 13. února 1962 jsem ale do práce nastoupil a pracuji až do dnešní doby jako tesař na výstavbě kravína.“ Anna Chottová, v té době místopředsedkyně JZD, ve své výpovědi uvedla, že i když Mařík nepracoval, nemůže říct, že by byla práce v JZD narušena. „Nevyvezli jsme hnůj na pole, ale to bysme neudělali, ani kdyby Mařík do práce chodil, protože napadl sníh a začalo mrznout. JZD nepoškodil.“ Zajímavá je i další zpráva, kterou paní Chottová uvádí : „V JZD je ustálený zvyk, že chodím denně zvát družstevníky do práce, v případě, že je nepozvu, tak do práce nejdou.“ Dřevo ve vlastním lese si Mařík porazil, protože nevěděl, že lesy, i ten jeho, už byly združstevněny a může v nich kácet jen JZD. Nakonec si poražené dřevo JZD odvezlo a použilo ho na stavbu kravína. A jak dopadl soud? Soud rozhodl, že jde o přestupek a věc postupuje k dalšímu řízení Komisi pro ochranu veřejného pořádku Plzeň-jih.
Mnozí toužili se vyvázat z povinnosti obdělávat půdu. Půda byla pro ně břemeno. Viděli jak jednodušší je život ve městě a práce v továrně. Pokud dali pozemky do družstva, museli na nich pracovat a dokonce se museli zavázat, že na nich budou pracovat i jejich děti.
Slučování JZD
Vedení družstva v roce 1978. Zleva M.Chodora, Anita Říhová, Marie Rachová, Bohouš Linhart, Milena Fialová, Jarka Kubíková, Věra Veselá, Chodora Jan, Míra Černý, M.Pužejová, Láďa Nový, Václav Palacký, nevíme, Václav Voříšek, Václav Herout, Vaník, vzadu Komanec
V roce 1961 došlo ke slučování JZD, Přešín byl sloučen s JZD Železný Újezd a JZD v Chyníně. Společně vytvořily JZD Svornost Železný Újezd.
1. 1. 1974 slučování pokračuje: JZD Svornost se slučuje s JZD v Čížkově /které bylo sloučeno s JZD v Zahrádce/, patří sem i JZD v Čečovicích/ s Liškovem a Měrčínem/.
Tímto spojením vzniklo JZD Československo-sovětského přátelství se sídlem v Čížkově.
Přešínský kravín
Krajský národní výbor v Plzni odbor pro výstavbu už 25. 5.1955 vydává výměr, kde určuje stavební obvod pro zemědělské výrobní středisko JZD. Součástí tohoto dokumentu je i plánek. Už v červnu 1955 podává pan Norbert Popp námitky proti tomuto Výměru. Podle něj není řešena přeložka obecní cesty. Pan Josef Skřivánek si stěžuje na domnělé zabrání jeho pozemku. Oběma je odpovězeno, že jejich stížnosti jsou předčasné. Zatím byl určen pouze stavební obvod. Se zastavovacím plánem, který tyto věci bude řešit, zatím nebylo ani započato.
20. 3. 1961 se schází na MNV v Přešíně komise, aby se vyřešilo zásobování kravína vodou. Zároveň se navrhuje přípojka pro drůbežárnu. Jako zdroj vody slouží kombinovaná studna, která je do hloubky 12,8 m skružená a dále do hloubky 26m je proveden vrt. Studna se nachází asi 200 m nad kravínem.
Zápis z 23. 3. 1961 sepsaný na MNV nás seznamuje s výstavbou kravína.
„Kravín se začal stavět na podzim roku 1960, prostavělo se 20 000,- Kč. V roce 1961 zbývá prostavět 630 000,- Kč. Hrubé zdivo provede patronátní závod, postavení krovu, zastřešení a vnitřní práce provede JZD. Plánuje se, že kravín bude v roce 1961 dostavěn.“ Tolik citace.
15. 8. 1962 je vydáno rozhodnutí o povolení k užívání stavby.
Začínalo se se třemi řadami krav, později přibyla ještě jedna řada. Kapacita byla 150 až 200 kusů krav. To byl velký pokrok, už se nemuselo krmit po chalupách. V kravíně byla moderní mléčnice, záchody, sprchy s teplou vodou, kde se mohly krmičky umýt, to všechno přispívalo k lepším pracovním podmínkám družstevníků. Mléko se dojilo do dojaček, a pak se přelévalo přes cedník do 25 l band. Když byla banda plná, dala se na vozík s kolečky a odvezla se do mlékárny. Tady se mléko v nerezové nádrži chladilo a míchalo. Vylít mléko z 25 l bandy do chladicí kádě nezvládl jeden člověk. Krmička si vždycky musela zavolat kolegyni, aby jí pomohla. Později se instaloval do kravína skleněný mlékovod a mléko už teklo potrubím přímo do nádrže. To bylo zase ulehčení těžké práce.
Práce v kravíně nebyla nikdy lehká, zpočátku chodily krmičky do kravína ráno i večer, později pracovaly na směny, ale měly na starost dvakrát tolik krav. V sedmdesátých letech se krávy honily na pastvu. Takže se ráno podojilo a pak se krávy vyhnaly na pastvu. Každý se vyzbrojil holí a vyrazilo se. Pod kravínem byla ohrada, kam se krávy nahnaly, aby se zklidnily. Někdy, když byly ve stádě nové kusy, jalovice, honil se dobytek do ohrad i několik dní, aby si na sebe krávy a jalovice zvykly. Na pláních byly ohradníky, kam se mohlo stádo vyhnat a pastva pak probíhala většinou klidně. Při zahánění krav zpátky do kravína už měly krmičky jednodušší práci. Krávy většinou věděly, kde je jejich místo, tam se postavily a čekaly, až je někdo uváže. Když se páslo pod vsí, pastvu ohraničovali jen pasáci. Jak pastva probíhala, to záleželo na mnoha okolnostech. Najednou se jedna kráva splašila a všechny vyrazily za ní. Nebylo v silách pasáků je udržet. Dobytek často běhal přes silnici po celé vesnici, někdy se krávy honily daleko pod vsí.
V kravíně se vystřídali krmiči: Růžena Lindová, Norbert Popp, Václav Motlík, Anna Chottová, Kubová čp. 58, Barbora Brožíková, Libuše Saková /1968-1986/, Marie Heidlberková, Anastázie Kraftová, Božena Kuglerová, manželé Šlechtovi, Marie Šlejsková, Marie Komancová, Kalman Karoly, Kalmanův otec pan Karoly st., Vlastimila Vaníková, manželé Staňkovi /čp.40/, Vorlíčková Alena, Jiřina Holá, Jitka Jílková, Emilie Miltová, Jaroslava Dětková, Libuše Nováková, Helena Chottová /1994 – 2004/ a další. Krmili tady i družstevníci ze Železného Újezda. V kravíně byl neustále někdo přítomen. Přes den to byla Marie Pávová, která pracovala jako denní hlídačka a v noci to byl Václav Houška čp.35, který pracoval jako noční hlídač.
Jak byli družstevníci odměňováni? Měsíčně dostávali zálohu /polovinu předpokládaného výdělku/ a v lednu nebo v únoru, po zpracování uzávěrky za minulý rok jim byl vyplácen doplatek, „dobírka“. Jak byla dobírka velká to záleželo na tom, jak se minulý rok hospodařilo. Naposledy se v Přešíně vyplácela „dobírka“ za rok 1972. V dalším roce už dostávali měsíční mzdu.
A jak věděli družstevníci, co budou ten den dělat? Už je nechodil nikdo po chalupách zvát do práce, ale dozvěděli s to z „hlášení“. Rozdělení prací, kam kdo půjde se vyhlašovalo místním rozhlasem.
Členové družstva měli také nárok na naturálie /obilí, brambory/ podle počtu odpracovaných pracovních jednotek. Cena za naturálie byla pro členy družstva výhodná. Družstevníci užívali „záhumenku“, louku nebo políčko, ze které mohli živit domácí zvířata. Zpočátku si na záhumence pěstovali často i obilí nebo brambory, ale později už měli většinou jen louky. Nejčastěji chovali doma krávu.
A jaké měli družstevníci v Přešíně pomocníky na práci? V roce 1967 jim pomáhalo 5 koní. Jeden pár byl u Chodorů v čp. 6, další pár koní se krmil u Šeflů v čp. 3 a jeden kůň stál ve chlévě u Rachů čp. 11.
Pomáhali nejen koně, ale také traktory. První traktor, který družstvo mělo, byl Zetor Super 50, jezdil s ním Jaroslav Vaník /čp.50/. To bylo v roce 1960. Časem přibývali další traktoristé: František Kraft jezdil také se Zetorem Super 50, Jaroslav Nygrýn měl Zetor 40, Josef Rach řídil Zetor 3011, Chott Václav st. jezdil se Zetorem 3011, kultivačním, František Heidlberk měl traktor RS, mezi traktoristy patřil i pan Václav Chott ml.
Řízení JZD nebyla jednoduchá záležitost, ve vedení JZD se za léta vystřídalo mnoho předsedů. V roce 1952 to byl krátce pan Václav Bouše, čp. 29, po něm nastoupil pan František Draský z čp. 58, to bylo v letech 1952-1960.
Střídali se další předsedové: Ing. Bambásek, Ing. Herejk, Ing. Čestmír Bláha ze Železného Újezda, ten nastoupil do JZD jako předseda v roce 1960. Pak předseda Bláha odešel na 2 roky do školy a JZD řídila od října 1961 místopředsedkyně paní Anna Chottová. Pomáhal jí Václav Štika, v té době tajemník MNV Přešín. V dalších letech to byli: Václav Voříšek, Josef Bečvář /1972,1973/, Jan Chodora ze Zahrádky, Jiří Dubský, Vladimír Jílek z Čížkova, Josef Brožík z Čečovic, Vincenc Vaněk z Nových Mitrovic, Jiří Tomec, Cyril Slavíček.
V roce 1972 vyhořel seník, který stál vedle kravína. Zjistilo se, že v Přešíně není na hašení ohně žádná voda. To byl později jeden z důvodů, proč se začalo budovat „koupaliště“. Mělo sloužit také jako požární nádrž.
Vývoj po roce 1989
2017 - Kravín v Přešíně
Po roce 1989 dochází ke změnám: někteří chtějí vrátit půdu a pracovat na ní, někdo chce vrátit podíl, který do družstva vložil, jiní z družstva odcházejí.
V červnu 1991 došlo k rozdělení JZD Československo-sovětského přátelství. Na členské schůzi si členové družstva odhlasovali, že chtějí do menších celků.
„15. 10. 1998 vyhlašuje Krajský soud v Plzni konkurs na majetek úpadce - Zemědělské družstvo Čížkov se sídlem v Čížkově, které je v likvidaci. 22.9.2004 je z rozhodnutí Krajského soudu ZD Čížkov se sídlem v Čížkově vymazáno z obchodního rejstříku.“
ZD Železný Újezd kam patří: Železný Újezd, Chynín a Přešín funguje do současných dnů. V přešínském kravíně se chovaly krávy až do roku 2007. V listopadu roku 2007 se v kravíně přestalo krmit a dobytek se odstěhoval do Železného Újezda.
ZD se věnuje od roku 2012 jen pastevectví. V roce 2013 má ZD 8 zaměstnanců.
V listopadu roku 2015 vstupuje do ZD Železný Újezd jako partner firma LUKRENA Dolní Lukavice a.s., která se od té doby podílí na vedení ZD. LUKRENA je standardní zemědělská společnost, která hospodaří na celkové výměře 3500 ha.
25. 6. 2017 prodává ZD Źelezný Újezd přešínský kravín firmě BEST AGRO. Firma stavbu upravuje a od jara roku 2019 tady provozuje farmu. Přiváží sem dobytek na karanténu, aby ho pak převezla dál.
V současné době /2019/ obhospodařuje ZD Železný Újezd podle zprávy na internetu 421 ha zemědělské půdy. Jsou to převážně pastviny a louky. Živočišná výroba je zaměřena na chov skotu. Předsedou představenstva družstva je pan Ing. Pavel Netrval z Lukreny. Z Přešína jsou členy představenstva ZD: pan Josef Rach a pan Miroslav Houška. Paní Martina Kostečková, která pracuje v ZD Železný Újezd jako vedoucí provozu, je z Přešína. ZD Železný Újezd má 4 zaměstnance.
V Přešíně hospodaří v současné době soukromě pan Jaroslav Vaník čp. 50, a také Dětkovi „Na Mejtkách“. Vlastníci pozemků v katastru obce Přešín je většinou pronajímají ZD Železný Újezd.
Změnila se doba, změnil se i život na venkově. Doba, kdy se zemědělstvím živila celá vesnice je minulostí. Hodně domů změnilo majitele. A tito lidé nemají už k půdě žádnou vazbu. Jezdí na vesnici na víkendy a na dovolenou. Dnes slouží vesnice spíše pro rekreaci. Ti, co tady bydlí, pracují většinou mimo obec. Nebo tady trvale bydlí lidé, kteří už nemusí pracovat, jsou v důchodu.
Co přinese budoucnost, jaké změny vesnici čekají, to můžeme jen těžko odhadnout.
Mé velké poděkování patří:
Panu Václavu Sakovi z Přešína, panu Václavu Bulínovi ze Spáleného Poříčí, který pracoval v JZD v letech 1966-1974, poradil a ochotně zapůjčil i fotografie. Paní Libuši Havlové z Přešína, v ZD Železný Újezd pracovala v letech 1993-2013, paní Marii Pužejové z Čížkova, která mi poskytla důležité dokumenty i fotografie, paní Marušce Houškové z Čížkova, za laskavá slova a fotografie paní Marušce Vaníkové z Přešína, která si velice pozorně přečetla text a upozornila mě na nesrovnalosti, které tam byly. V JZD pracovala od roku 1972.
Libuše Bulínová
6. prosince 2019