OSLAVY 100 REPUBLIKY

Jiří Chum

Sonet pro stoletou republiku

Kdo z nás by nepodlehl kouzlu vzniku!
Vše nové zdá se být úžasné
Než sežere to síla zvyku
A kouzlo rychle vyhasne.

Sto let už máme republiku
A leccos nás v ní napadne
Než přižene se zástup dogmatiků
A začnou křičet: tohle ne!

To bývá u nás po hospodách křiku
A do vlasů si vjedem bez cavyků
Když nás vlastenectví popadne.

Jaké je? Hodně záhadné!
Sto let už máme v genech republiku
A dál ji poneseme aspoň na hokejovém triku.

Projev starosty obce Čížkov Ing, Zdeňka Tomáška

Vážení spoluobčané, vážení hosté, dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás přivítal na dnešní oslavě, která má v podtextu stoleté jubileum. Stoleté jubileum naší  České, u samého zrodu Československé republiky, vysněného společného samostatného  státu Čechů a Slováků. Republika se zrodila na troskách Rakousko - Uherského mocnářství na konci první světové války, kdy ve  vyčerpané Evropě začaly opět sílit požadavky na osamostatnění národů žijících v mnoho národnostních státech a na své sebeurčení. Opět se pozvedlo národní sebevědomí vycházející z dob národního obrození. Avšak důsledkem vyhlášení  první světové války v červenci 1914, byly odsunuty národnostní otázky v Rakousko – Uhersku do pozadí. Odsunutí národnostní otázky vedlo některé české politiky k upřednostnění požadavku samostatnosti před federálním uspořádáním monarchie. Po počátečních represích zůstávali čeští politici doma pasivní a snažili se nevytvářet záminky k postupům proti nim. Naproti tomu český exil v čele s bývalým říšským poslancem Tomášem Garriguem Masarykem, francouzským generálem Milanem Rastislavem Štefánikem a diplomatem Edvardem Benešem , prosazoval během války u mocností Dohody vznik samostatného státu Čechů a Slováků a územní spojení bývalých Zemí koruny české a Horních Uher. Tomu také napomáhaly různé krajanské sbírky (převážně v USA) a československé legie. Právě legionáři, ať již v Itálii, Francii, na srbské frontě a hlavně pak v Rusku, byly propagátory samostatného státu  Čechů a Slováků a tisíce z nich za tuto ideu položilo život. Legionáři se strasti plnými cestami postupně vraceli do již vzniklé Československé republiky a staly se základem nové branné moci. V této záležitosti nesmíme zapomenout na veledůležitou roli v domácím boji, kterou zastala Česká obec Sokolská. Souhrn všech událostí ať na poli válečném, diplomatickém a dění samém v Čechách i na Slovensku,  vedlo nezadržitelně k rozpadu mocnářství a ke slavnému datu 28.října 1918, kdy byla vyhlášená Československá republika, suverénní stát Čechů a Slováků včetně národnostních menšin žijících v tomto prostoru. V rámci dohod světových mocností bylo k Československu připojeno i území Podkarpatské Rusi. Leč od samého začátku si musel tento mladý stát ,opět v boji ,hájit celistvost území v nově stanovených hranicích a to jak v Čechách vůči německé menšině, ve Slezsku proti polským nárokům na Těšínsko tak i na Slovensku, kde Maďarsko usilovalo stále o nadvládu nad nově vzniklým Slovenskem. Přes veškeré potíže si Československá republika svoji suverenitu uhájila a po přijetí nové ústavy v roce 1920, kde kromě jiné bylo v § 2 zakotveno že: Stát československý jest demokratická republika, jejíž hlavou je volený president, se vydala mladá republika Československá v čele s prvním prezidentem T.G. Masarykem na cestu, na níž ji čekala mnohá přetěžká období včetně 2.světové války. Není účelem mého projevu se zabývat všemi dějinnými událostmi na stoleté časové ose a ani hodnotit jednotlivé etapy , kterými si Československá republika prošla, na to máme odborníky historiky, ale je faktem, že přes veškerá úskalí se Československá a nyní Česká republika vždy vrátila k demokratickým principům, za něž před sto lety položilo desetitisíce lidí svůj život. Každá doba má svá pozitiva i negativa, v každé době žili a žijí lidé, kteří chtěli a chtějí svůj život naplnit dle svých představ. Z jejich práce vznikla díla, která nás doprovázejí dosud , ať již vznikla v tom či onom dějinném období naší stále mladé, byt´ stoleté republiky. Samozřejmě že nás doprovází i křivdy, z nich mnohé se nepodařilo stále napravit. To musíme mít stále na paměti a nedopustit, aby se naše současně nastoupená cesta ocitla opět v nedemokratických principech. Demokratické ideály však musíme hájit soustavnou aktivní prací a aktivním zájmem o dění v naší vlasti a to na poli politiky obecní i na poli politiky státní. V současné době žijeme poměrně klidným a mnohdy i bezstarostným způsobem života a užíváme si někdy až bezbřehé demokracie. Nenechme se ukolébat rádoby „ slušnou životní úrovní“, která je však mnohdy položena toliko na roveň spotřeby konzumního zboží. Zamysleme se tedy nad ideály, se kterými do boje i o tuto naší demokracii šli naši předkové i s nasazením života. Všem nám tady, napříč generacemi, se dostalo té možnosti, že jsme se dožili doby, kdy slavíme sté výročí naší jedinečné republiky. Prezident T.G.Masaryk ve svém nástupním projevu použil citaci z Komenského díla Kšaft „ vláda věcí Tvých  k tobě zase se obrátí, ó lide Český“. Stejnou myšlenku jsme mohli sledovat i písni paní Marty Kubišové z let kolem osmašedesátého roku minulého století. Je to nad jiné platný motiv, který bychom měli mít neustále na paměti. A stejně platí, že nebudeme-li rozhodovat o svých záležitostech my, rozhodnou za nás jiní. Síla volebního práva, kterou nám skýtá naše Ústava, je prvním a nezastupitelným krokem k tomu, abychom zpětně vzdali hold všem ,  kteří v minulosti za demokracii položili své životy. A to nás zavazuje! Myslím si, že neúčast ve volbách je, mírně řečeno, znevážením těchto principů.

Vážení spoluobčané ,vážení hosté, dámy a pánové,

moc bych si přál, aby Česká republika mohla  v roce 2045 oslavit další stoleté výročí, tentokrát 100 let života v Evropě bez ničivých válek. Přispět k tomu můžeme a musíme již nyní. Rozhodujme o našich záležitostech na základě demokratických principů a nenechme se ukolébat pozlátkem konzumní kultury. Všichni dohromady tvoříme budoucnost pro naše potomky.

Ať žije svobodná  a demokratická Česká republika, čest jejímu lidu.

Děkuji za pozornost.