SMETALKY

Během zahrádecké Letní slavnosti 1. srpna 2020 se za hojné účasti občanů uskutečnila procházka po Smetalkách, během níž nás kronikář Karel Bláha ml. provedl minulostí této osady. Článek, který vám dnes přinášíme, je textovou podobou historického výkladu, jenž zazněl během procházky. Fotografie z letní akce naleznete ZDE.

Před dvěma lety v roce 2018 jsme slavili 700 let Zahrádky a tehdy jsme procházeli ves, tedy nejstarší část Zahrádky, kde žili sedláci a o trochu mladší část chalupy, kde se zprvu usazovali synové sedláků. Obě části tak byly převážně zaměřeny na zemědělství. Na rozdíl od nich Smetalky vznikaly jako osada, kde se usazovali uhlíři a dělníci, kteří pracovali v lese nad Smetalkami. Z dřeva, které se zde těžilo, pak uhlíři vypalovali v milířích dřevěné uhlí.
 

Jak vznikl název Smetalky

Uhlíři možná dali vzniknout samotnému jménu Smetalky. Zdejší obyvatelé měli nouzi, a tak v noci odnášeli úrodu z panských polí, čili úrodu smetali. Jiná verze říká o tom, že název je odvozen od smetany, které měli tehdejší obyvatelé dosti. Přestože v lidové mluvě se název osady změkčuje do podoby "Smětalky", historicky správný název byl vždy Smetalky.

Založení osady

Smetalky tedy vzniky na konci 18. století jako osada uhlířů a dělníků, také havířů a později řemeslníků a dále se rozvíjeli v průběhu celého 19. století. Jsou tak nejmladší částí Zahrádky a možná i obce Čížkov. Smetalky založil Franz de Paula Gundaker von Colloredo-Mannsfeld knížepán na Zelené Hoře, který vyhověl roku 1784 žádosti uhlířů Daniela Berouška a Víta Potřeby a povolil jim vystavět si domy na panských pozemcích u Zahrádky.
 

Žádost nových osadníků a panský dekret (zdroj: SOA Plzeň, Vs Zelená Hora, inv. č. 50 Dekretní kniha)

Dlouhodobé pachty aneb knížepán v Zahrádce

Vrchnost tehdy potřebovala pracovní sílu na těžbu železné rudy a dřeva a tak se zde začali usazovat právě uhlíři, havíři a dělníci. Později došlo k zastavení těžby a z této doby pochází vyprávění, které zaznamenal do zahrádecké kroniky pan Komanec.

Obyvatelé Smetalek měly od vrchnosti dovoleno používat pastviny okolo Smetalek, na nichž pásávali a z části si je na políčka překopali. V r. 1805 vyskytly se zprávy, že vrchnost nechá půdu osázet lesem, a tak se začali Smetalští strachovat z čeho budou živi, když dolování v Doubravě již přestalo. Jednou navštívil majitel panství Smetalky a při té příležitosti prosili jej ženy Anna Šelmátová z čp. 23 a Anna Řapková z čp. 28 by tyto pozemky nenechal osázeti a dále je ponechal Smetalským. Hrabě jim tehdy pravil: „Buďte bez starosti, když jsem nechal Smetalky postavit, dovedu se také o Vás postarat.“ Skutečně pak nechal tuto půdu na 15 dílů rozdělit a ke každé chalupě jeden díl k používání dal. Tyto pozemky pak byly při pozemkové reformě, kdy stát odkoupil asi za 1/3 ceny pozemky od velkostatků, přiděleny coby dlouhodobé pachty jejich držitelům za stanovenou cenu 1400 Kč za hektar.

Usnesení okr. soudu v Nepomuku, kterým se přiznávají pozemky dlouhodobým pachtýřům (1920)

Situační plán dlouhodobých pachtů z r. 1920
(zdroj: SOkA Plzeň-jih, AO Zahrádka, inv. č. 18, Stavební protokoly a plány)

Kromě zmíněných panských pozemků, na kterých si noví osadníci stavěli domy, byly u Smetalek také pozemky obce Čečovice, na kterých si také stavěli noví obyvatelé své domy. Dnes na původně obecních Čečovických pozemcích stojí všechny chalupy po levé straně silnice na Sedliště od čísla popisného 23, všechny ostatní domy na Smetalkách jsou postaveny na původně panských pozemcích.
 

Smetalky na mapě stabilního katastru z r. 1837
(zdroj: Mapový podklad: Archiválie Ústředního archivu zeměměřictví a katastru, www.cuzk.cz.)

Samospráva osady

Smetalky jakožto osada měly a dodnes i mají svou hranici. Tato hranice je tvořena od jihu Čížkovským potokem, dále pokračuje od mostu u pomníku padlých při silnici ke Smetalkám a pak podél strouhy a hranice zahrádeckého obecního lesa až na kouty, kde se napojuje na katastrální hranici Zahrádky. Smetalky jako osada však nikdy neměly svou samosprávu, vždy patřily k Zahrádce. Po vytvoření samosprávy a zrušení poddanství byly do čela obce dlouhou dobu voleni sedláci ze vsi a tak Smetalky neměli žádné zastání ve výboru obce. To se ale na začátku 20. století změnilo a členové výboru v Zahrádce byly většinou ze všech 3 částí.

Pomístní jména na Smetalkách
 

Na Smetalkách se do dnešních dnů dochovala tato pomístní jména:

Běhanice (též Bichanice) – louky pod Smetalkami, název je odvozen od toho, že louky bývali místy bahnité, a přes bahna se běhalo

Bichanický potok (též Běhanický) – pojmenování pro Čížkovský potok v části, kde protéká kolem luk Běhanic

Cesta panská – cesta do kdysi panského lesa

Čečovské – louky pod Smetalkami vlastněné obcí Čečovice

Na panským – pole a louky, které bývali majetkem panství Zelená Hora, po 1. světové válce je odkoupili místní občané

Nad Smetalkami – nad osadou Smetalky

Smetalský les – bývalí vrchnostenský les nad Smetalkami

Na koutech – louky v lese nad Smetalkami, les kolem luk do nich zabíhal a rozděloval je v menší celky a vytvářel kouty
 

Vznik a pojmenování chalup na Smetalkách
 

čp. 18 - U hořejších Pokrejvačů

Čp. 18 vzniklo v roce 1785 jako jedno z prvních na Smetalkách. Chalupu si zde tehdy vystavěl uhlíř Vít Potřeba, podle kterého se tu také říkalo U Potřebů. Dnešní pojmenování u hořejších Pokrejvačů je podle nájemníka Fleishanse, který v domě bydlel kolem roku 1852.

K tomuto čp. se také váže zpráva o povodních z novin Venkov ze srpna 1925. Dne 11. srpna o 10. hodině večer se strhla na východní částí okresu Nepomuckého průtrž mračen. V Zahrádce byly způsobeny největší škody u mlynáře Bárty. Ve Smetalkách byla zaplavena všechna stavení na pravé straně okr. silnice. J. Šelmátovi utopila se jalovice. Obecní cesty v Sedlišti a Zahrádce směřující od Doubravy k okresním silnicím byly úplně zaneseny balvany z lesů a ze strhaných polí. Stejně poškozena je i silnice okresní Vrčeň, Přešín a Sedliště-Zahrádka. Ve všech těchto obcích byla stržena úrodná prsť z luk a polí. Místy byla odplavena celá úroda.

čp. 19 U Daňků (také U Beroušků) – vystavěl v roce 1785 uhlíř Daniel Beroušek

čp. 20 U Matoušů (dříve U Tupejch) – vystavěl v roce 1789 Matouš Tupý

čp. 21 U Filipů (dříve U Chaloupků) – vystavěl roku 1789 uhlíř Filip Chaloupek

Do chalupy k Filipům se roku 1920 přiženil Florián a k nim Zahradník. Po 2. světové válce se rodina odstěhovala do pohraničí a hospodářství si po nich pronajala Božena Fleishansová z čp. 45.

čp. 22 U Pastejřů (také U Martínků a dříve U Kovářů) – vystavěl roku 1790 uhlíř Josef Kovář

Roku 1877 odkoupila dům Vilemína kněžna z Auerspergu majitelka panství Zelená Hora, která zde měla hájovnu pro panský les nad Smetlakami. Kolem roku 1900 se sem přistěhoval Václav Martínek z čp. 42. Po smrti manželů Martínkových zdědil usedlost Jan Houska, který chalupu zboural. Tato chalupa stával mezi čp. 18 a čp. 21.

čp. 23 U Šelmátů – vystavěl roku 1793 Jakub Šelmát na čečovickém obecním pozemku

Z této usedlosti pocházejí všichni Šelmátové v Zahrádce.

čp. 24 U Velíšků (také U Housků) – vystavěl Jakub Velíšek, který dostal povolení od panství Zelená Hora již roku 1786, ale zápis do gruntovní knihy pochází až z roku 1803, chalupa tak byla vystavěna někdy mezi roku 1786 a 1803

V noci z 9. na 10. července 1944 byla velká bouřka, při které uhodil blesk do chalupy č. 24, a začalo hořet. Hasiči tehdy krom domu č. 24 polévali vodu také štíty sousedních domů – čp. 28 a 34.

čp. 25 U Šulindů – U Kreifů (také U Vrbíků a dříve U Dimáků) – vystavěl Jan Dimák před rokem 1801

čp. 26 U Frantíků (dříve U Chodorů) – vystavěl roku 1803 na čečovickém obecním pozemku Vojtěch Chodora

V roce 1856 koupil chalupu kadlec František Bárta, podle kterého se zde dodnes říká u Frantíků.
 

Původní chalupa čp. 26 U Fantíků

čp. 28 U Řapků (dříve U Potřebů) – vystavěl roku 1804 Jan Potřeba (syn zmiňovaného Víta Potřeby z čp. 18)

Jan Potřeba se krátce poté odstěhoval do čp. 11 a po něm sem přišli Řapkové. Josef Řapek havíř odkoupili chalupu od Potřeby v roce 1838.

čp. 29 U Klesů (dříve U Šatrů) – vystavěl roku 1804 na čečovickém obecním pozemku Bartoloměj Šatra pokrývač

V roce 1873 kupuje od dědiců Šatry dům František Šelmát a Marie Klesová z čp. 37.
 

Stavení čp. 29 - Rodina Františka Šelmáta

čp. 30 V Hájovně (také U Šolarů a dříve U Shánilů a U Chodorů) – vystavěl roku 1806 Vojtěch Chodora

Chalupu kolem roku 1890 odkoupil velkostatek Zelená Hora a bydleli zde panští hajní. Kolem r. 1907 je zde hajným Emanuel Šolar, ke kterému se váže zpráva z novin z roku 1910. Dne 27. listopadu 1910 se vypravili myslivci na hon liščí rodiny. Po rozestavení hajných a po udělení rozkazů pustili se do lesa. Jelikož bylo v lese hodně sněhu, lezl Jakub Čmolík ze Sedliště po čtyřech a holí ho shazoval před sebou ze stromů. Šramot tím způsobený upoutal pozornost hajného Emana Šolara ze Smetalek, který v přílišné myslivecké horlivosti si myslel, že se blíží lišák a vystřelil přímo na Čmolíka, který byl zasažen do levé ruky a obou nohou. Po první pomoci byl odvezen do nemocnice, kde z něj vyňali 56 broků.
 

Vojtěch Frank (čp. 31) se smětalskými dětmi u křížku během velikonočního křístání.

čp. 31 U Fronků (dříve U Vlachů) – vystavěl kolem roku 1808 František Vlach
Rod Franků sem přichází kolem roku 1850. V letech 1916-1923 v této chalupě býval obecní úřad za starostování Václava Franka.

Stavení U Fronků čp. 31 - Rodina Václava Franka

čp. 34 U Bartošů – vystavěl mezi lety 1823-1825 Josef Vlach

Již v roce 1828 sem přichází Jan Bartoš ze Struhař. V této chalupě měla kdysi bývat i hospoda.
 

Vyvádění krav U Bartošů čp. 34

čp. 35 U Valenů – vystavěl mezi lety 1827-1833 Václav Valenta

V letech 1898-1910 zde za starosty Františka Valenty býval obecní úřad.
 

U Valentů čp. 35

čp. 36 U Jarošů (dříve U Lohrů) – vystavěl roku 1833 Matěj Lohr.

V roce 1862 kupují chalupu Kratochvílové. Z příspěvku od Jana Bárty Zahrádeckého do obecní kroniky víme, že tato chalupa byla dřevěná na poschodí, dole byl chlév pro kozy a z něho se lezlo po žebříku nahoru do světnice. Po smrti posledního majitele (kolem r. 1921) odkoupil dům Valenta z č. 35 a rozbořil ho.

K Jarešovi (Janu Kratochvílovi) se také váže povídka z doby zhruba kolem r. 1920, kdy generace mého pradědy roč. 1912 (Jos. Končel č. 28, Josef Beroušek č. 19 a další) postavila na střeše u Jarešů koráb. Koráb se stavěl v noci z 30. dubna na 1. máje z vozů (žebřiňáků). Dole na zemi ho museli rozmontovat, vynést na střechu a tam ho opět složit. Také mu dali tabulku skla na komín a trepky mu přibili do práhu, zaťukali na okno. A jak vyběhl z chalupy, obul se do dřeváků, tak se nemohl hnout, začal padat a div se nepřizabil. Kluci se někde za rohem smáli.

K této chalupě se také váže zpráva z Plzeňských listů z dubna 1900 s titulkem Oběť alkoholu. Dne 9. t. m. byla nedaleko obce Zahrádky u Nepomuka nalezena mrtvola brusiče Jana Kunce z Ohrazenic (okres hořovický). Kunc vypil večer 8. t. m. velké množství kořalky, pak v domnění, že je doma, svlékl si kabát a ulehl si na cestu. Do rána byl mrtev – akutní otrava alkoholem jej usmrtila.

čp. 38 U Truhlářů (dříve U Chodorů) – vystavěl Josef Chodora kolem roku 1845 na čečovickém obecním gruntě.

Chalupa byla postavena z rozebrané chalupy z mlýna čp. 6. U Truhlářů se zde říká podle Pošíbala, který tu bydlel okolo roku 1867. V roce 1913 se sem přiženil Václav Šelmát. Později v letech 1928-1945 zde za jeho starostování býval obecní úřad.

čp. 39 U Vránů a čp. 50 U Vránů – U Chaloupků

Usedlost čp. 39 vystavěly mezi lety 1845-1847 rodiny Rožňů a Řapků, kteří tuto chalupu vlastnili napůl. Čísla 39 a 50 jsou v Zahrádce takový unikát, nebývalo totiž zvykem dělit na půl grunt, kde nebylo moc co dělit. I přesto mezi lety 1897-1899 na parcele čp. 39 vznikla nová chalupa s č. 50, kterou si postavili manželé Chaloupkovi (dědicové Rožňů).

čp. 40 U Hajnejch (také U Sládků a dříve U Lohrů) – vystavěl roku 1847 Matěj Lohr

Sládkové sem přišli v roce 1862.

čp. 42 U Dolních Pastejřů (také U Voráčků) – vystavěl Václav Martínek (obecní pastýř v čp. 17) mezi lety 1858-1862

čp. 45 U Dolejších Pokrejvačů – vystavěl Vojtěch Fleišhanz pokrývač roku 1874 na parcele čp. 23

Po 2. světové válce se majitelka Božena Fleišhansová přestěhovala do č. 21 a v chalupě č. 45 poté byli krátce vojáci. Chalupa pak byla zbořena v 2. pol. 60. let. Na jejím pozemku si pak postavili chatu manželé Beránkovi.

čp. 51 U Sládků – vystavěl Sládek z č. 40 na obecním zahrádeckém pozemku mezi lety 1906 a 1910
 

U Sládku čp. 51

Chalupy 1982, 2001, 2020

Jak se měnil vzhled jednotlivých stavení můžete posoudit na fotografiích z let 1982 a 2001 od Václava Černého se snímky současnými od Dušana Skaly.