1961 - 1967
Kronika obce Zahrádka 1961 - 1967
1961
Dne 25.ledna se konala ustavující schůze nově sloučeného družstva „Pěstitel“.
Dne 19.února sehráli zdejší ochotníci za režie Josefa Trhlíka čp.47 veselohru o třech dějstvích „Nejlepší lék“.
Dne 22.února přijela do naší vesnice pojízdná prodejna textilu, kterou vyslalo lidové spotřební družstvo v Plzni, aby ulehčilo zdejším ženám nákup potřebného zboží.
Dne 1.března se konalo celostátní sčítání lidu. K 1.březnu žilo v naší obci 154 osob, z toho 68 mužů a 86 žen. Domů jest 49, z toho 4 neobydleny. Bytů jest 45.
Stará štola
Když traktorista JZD Josef Trhlík čp.2 vláčel na honech na vrchách pole před jarním setím, spatřil z povzdálí na poli nějaký otvor do země. Měl za to, že tam odtud byl vyvalen velký kámen, který ležel opodál. Ale když již vláčel v blízkosti otvoru viděl, že jest značně větší. Zastavil a šel se podívat. Schledal, že se tam půda propadla do hloubky více jak 2 m a u dna propadliště viděl, jak otvor pokračuje šikmo dolů.
Země se propadla na poli Josefa Jirky čp.4, který jej také až do vstupu do družstva obhospodařoval. Pole se nchází asi 100 kroků od zahrady J.Jirky severovýchodním směrem. Říká se tam na „Malém vrchu“. Propadliště samo se nachází 125 kroků od západního rohu tohoto pole a 25 kroků od severní strany pole.
Podle svislých až dosud neporušených stěn, lze bezpečně soudit, že to byla asi 1 m široká, podzemní chodba, která východním, přibližně ve 30° sklonu směřovala šikmo dolů pod nejvyšší vrchol kopce. Byla asi 2 m vysoká a v místě propadu se nachází nad jejím stropem asi 1 m zeminy. V těchto místech patrně vyúsťovala na povrch země.
Svítil jsem si do chodby ostrou elektrickou svítilnou, ale asi po 5 m byla zavalena. Bylo vidět pouze malý otvor, jak pokračuje dále. Ptal jsem se Josefa Jirky, kterému jest 71 roků, zda o tom něco ví, jak tato chodba vznikla a on mě vyprávěl : „Když jsem byl malý chlapec, vyprávěla u nás stará Pelešková (bydlela v čp.15), že se tam dobývala železná ruda, kterou odváželi do Železné Hutě. Později po zastavení dolování se tam někde propadly do země koně i s povozem. Náhradou dostal tehdejší hospodář od vrchnosti louku mezi lesy, kde se Na koutech říká. Že se tam dolovalo a koně propadli, to ani stará Pelešková nepamatuje, jen v mládí o tom slýchala“. Proto Josef Jirka soudí, že to mohlo být tak před 150 lety. Jirka sám, za svého hospodaření, vyoral na tom poli dva podivné, těžké kameny, pravděpodobně to byla ruda. Vyprávění o tom, že se tam dolovalo a koně propadli, potvrdil i Josef Chodora čp.13, který to slýchal od svého otce.
Dne 11.dubna se z naší obce odstěhoval do Plzně Václav Křepel. Až dosud od své svatby bydlel se svou manželkou roz. Jirkovou a dětmi u svého tchána Josefa Jirky čp.4. Jest zaměstnán v Leninových závodech nyní mu byl přidělen v Plzni byt.
Odvěký sen lidstva se uskutečnil. V Sovětském svazu byla dne 12.dubna 1961 vypuštěna první kosmická loď „Vostok“ s člověkem na palubě. Prvním kosmonautem byl letec major Jurij Gagarin. Doba oběhu kolem Země činila 89 minut a minimální vzdálenost od povrchu Země činila 175 km a maximální 302 km. Loď oblétla Zemi a opět přistála na území Sovětského svazu.
Dne 28.dubna se konal pohřeb Kateřiny Ježkové roz. Šimáňové čp.32. Zemřela po delší chorobě v nemocnici v Rokycanech ve stáří 75 roků.
Také v USA vyslali do vesmíru člověka. Stalo se tak 4.května a pilotem byl Alan Shepard. Uletěl po balistické dráze 480 km a dosáhl výše 185 km.
Velice úspěšný divadelní soubor má obec Vrčeň. Ten zavítal dne 8.května k nám a předvedl zde, před úpně vyprodaným hledištěm, zdařilou estrádu. Ve svém programu si mimo jiné učinkující ztropili žert z našich družstevníků a některých nedostatků v našem družstvu. Zejména pokuď jde o setí kukuřice na siláž, kterou se má letos podle předpisu ONV osít 12% orné půdy. Vtip si udělali zeména z neochoty družstevníků osít kukuřici v předepsaném výměru, protože se v loni kukuřice neurodila a z těchto polí nebylo téměř žádného užitku.
Dne 28.května konalo se vnaší obci okrskové cvičení požárníků. Cvičení se krom Zahrádky zůčastnily sbory ze Srb, Vrčeně, Tojic, Liškova a Čečovic. Cvičilo se u rybníčka na drahách a při zahájení promluvil o poslání požárníků v našem státě Antonín Bárta čp.34. Na prvním místě se umístili požárníci z Liškova a na druhém naše zahrádecké družstvo. Navečer byla zábava v hostinci Jednoty.
Dne 12.srpna měl svatbu družstevník Václav Rojík čp.43. Svou manželku Annu si vyhledal až v Chlumech u Nekvasov.
Dne 16.října zemřela Anastázie Košanová čp.48 ve věku 70 roků. Zemřela v nemocnici v Rokycanech, odtud ji sem nechal převést manžel Jan. Pohřeb se konal 20.října.
Hodnotím – li právě uplynulý rok 1961 po stránce hospodářské, byl to rok celkem příznivý. Zejména suché píce se sklidilo velké množství. Vysoké výnosy docíli družstevníci i u obilovin. Průměrný hektarový výnos u žita byl 20.5 g, u pšenice 32 g a u ovsa 31 g. Na stejné výši jako v roce 1960 se udržely brambory a to 110g z 1ha. Nejvyšší výnos dal měkká pšenice, zasetá na 4ha honu za Smětalky, odtud bylo sklizeno 49.40g pšenice z 1ha. Průměrné hektarové výnosy jsou vypočteny z veškeré orné půdy družstva „Pěstitel“
1962
Začátky JZD
Aby si v budoucnu mohli naši následovníci učinit celkový přehled o všem, co přináší budování socialismu u nás, uvádím pro doplnění tuto stať.
Socializace vesnice a nyní i postupný přechod ke komunismu to je doba, v níž je plno novot, častých změn a událostí, které bezprostředně ovlivňují současné dění na vesnici a postupně přetváří i samotného člověka.
V první řadě zmizela úzká políčka, která dříve obdělávali zemědělci s koňmi nebo s kravami. Na místo nich byly vytvořeny velké družstevní lány. Právě tak byly zceleny i louky. Obdělávání se provádí převážně traktory a výkonými stroji. Koní se v družstvu používá k obdělávání příliš strmých polí, ke kultivačním pracím, ke svozu sklizně apod. Krav k tahu používají jen 4 drobní zemědělci, kteří dosud hospodaří soukromě.
Ve snaze mechanizovat některé zemědělské práce, nakupuje JZD každým rokem stále více strojů, ale k úplnému využití mechanizace dojde v nedaleké budoucnosti, kdy se v naší obci projeví nedostatek pracovních sil. Vždyť průměrný věk našich družstevníků je 54 let a mladých nepřibývá. Naše mládež, hoši a dívky, s vyjímkou Jiřího Šelmáta čp.29, odešli po ukončení školní docházky do průmyslu, na studie či jiného zaměstnání, kde mají možnost vyššího výdělku.Vždyť v počátcích JZD činila odměna za 1 pracovní jednotku jen od 5 do 8 Kč. Také několik děvčat, která přicházela v úvahu se provdalo ze Zahrádky pryč a tak zůstává družstvo bez dorostu. Zlepšení v tomto směru má přinést stranické a vládní usnesení, podle něhož mají pracující v zemědělství dosáhnout do roku 1970 úrovně pracujících v průmyslu. V tom směru zvyšují se každým rokem dotace všech družstevních fondů a připravuje se přechod na peněžité odměňování za práci, bez záhumenkového hospodářství a naturálií.
Postupem doby byla v každé vesnici postavena jedna i více družstevních či hospodářských staveb, u kterých se upouští od těžkých, z cihel zděných, typisovaných staveb s tradiční klenbou a jsou zaváděny typy nové. Již na první pohled se stavby od sebe značně liší.
Hodnoty vytvořené za soukromého hospodaření, které družstvo převzalo, vyhovovaly svým rozsahem a uspořádáním soukromému hospodaření, ale nikoliv družstevní velkovýrobě.
Odměna za práci v JZD, jak je tomu dosud, sestávala se z odměny peněžní a odměny v naturáliích. V té době r.1952 byl ještě zaveden přídělový systém a základní potraviny byly ještě na lístky, při čemž každý zemědělec, který obhospodařoval více než půl ha půdy, byl v zemědělských produktech samozásobitelem. JZD byla tehdy vůči soukromníkům v povynných dodávkách zvýhodněna a družstevníci si mohli při nízkých povinných dodávkách rozdělovat na pracovní jednotky nadměrné množství naturálií, které tehdy, vzhledem k zasobovací situaci, podstatně zvyšovaly odměnu za práci v družstvech. Naproti tomu soukromě hospodařícím zemědělcům, po splnění dodávek, nezbyly někdy ani samozásobitelské dávky. Sem také spadá doba častých přesvědčovacích akcí, kdy političtí aktivisté postupně obcházeli všechny zemědělce, kterým někdy i dost ošklivým způsobem vyhrožovali a agitovali. Jako hlavní argument pro vstup do družstva si zvolili právě nadměrné naturálie družstevníků.
Zatímco hospodaření družstevníků mělo rok od roku vzestupnou tendenci, hopodářství sedláků postupně upadala. Za svá pole, které jim při hospodářsko – technické úpravě pozemků připadli do družstevních honů, dostali soukromníci pozemky vzdálené a zároveň i horší kvality. Tím samozřejmě poklesl i jejich výnos. Záhy se projevil ve většině větších hospodářství nedostatek pracovních sil, rovněž povinné dodávky a vysoká zemědělská daň vykonaly své. V průběhu 50.let tak byli téměř všichni soukromí zemědělci pod vytrvalým talkem nuceni ke vstupu do družstva až se na podzim roku 1957 podvolili a vstoupili.
V druhé polovici ledna roztál sníh a nastalo několik pěkných dnů. Toho využil MNV a nechal třešněmi a jabloněmi osázet svah u vsi, mezi obecní cestou a silnicí, kde se na Vršku říká. Potřebné stromky po 30 kusech každého druhu byly objednány v Klatovech.
Ve dnech 27. a 28.ledna provedla myslivecká společnost v katastru naší obce odchyt koroptví, které jsou určeny pro vývoz do zahraničí.
Dne 25. února sehráli zdejší ochotníci veselohru „Sedm mužů kolem Šárky“. Je to děj novodobý a odehrává se na jedné z traktorových stanic. Jednotlivé role byly vesměs obsazeny mladými herci, z nichž většina hrála poprvé. Režii měl Josef Trhlík čp.47.
I když letošní zima nebyla tuhá, byla neobyčejně dlouhá. Téměř po celou zimu, po několika denním sněžení následovalo vždy několik mrazů, pak se oteplilo, dostavily se deště a sníh roztál. Toto počasí se udrželo od počátku zimy až do poloviny dubna.
Od počátku jara se u nás ve větší míře objevily hrdličky. Několik z nich se usadilo na lípě u čp.8 a další jsou usazeny při potoku na olších nebo na mezích. Jest to neobvyklý zjev, protože jde o ptáky, kteří u nás nejsou doma.
Dne 13. a 14. května bylo sehráno divadelní představení „Proč žiješ, Václave Řího?“.
Pár dní slunného počasí s teplotami až tropické výše stačilo, aby váhající jaro dohnalo nejen spoždění, ale rozběhlo se daleko dopředu. Nepřiměřeně teplé počasí začalo 18. a zkončilo 26. dubna. V těchto dnech bylo zaznamenáno 30 až 31°C. Podle denního tisku, byla překročena maxima za posledních 100 roků. Květen byl studený a deštivý, to se udrželo až do polovice června, kdy se dotavily i noční mrazy. Největší byl naměřen 7. června, to bylo -6°C. Pěkné a teplé počasí začalo od 12. června a potrvalo celé léto.
Dne 28.července zastřelil člen myslivecké společnosti František Šelmát čp.29 na louce na koutech statného divočáka. Vepř vážil 130kg a měl velice vyvinuté špičáky.
Dne 9.srpna zemřel důchodce Jan Trhlík čp.2 ve stáří 80 roků. Za první světové války byl nasazen jako voják na frontě proti Rusům, kdež byl ruským vojskem zajatý. Poválce hospodařil na svém a po předání hospodářství synovi Josefovi, pracoval dále jako výměnkář.
Až dosud přidělovalo JZD traktory výhradně mužům a nepřihlíželo se k tomu, že i některé ženy zde úspěšně absolvovaly řidičský kurz. Až v druhé polovině srpna vyslalo družstvo traktoristu Vojtěcha Pužeje z Čížkova do jednoroční školy pro mechanizátory a volný traktor přidělilo družstevnici Berouškové ze Smětalek čp.19, ale ani ona nejezdila s traktorem dlouho. Když se svážel poslední oves, sjížděla Beroušková po svahu silnice ke vsi a na prudkém klesání nezvládla řízení a traktor sjel ze silnice, přes mělký silniční příkop na pole. Beroušková z obavy, že se traktor převrhne okamžitě seskočila. Traktor nikým neřízený, aniž se převrátil, sjížděl potom přes meze po svahovitých polích přímo do vysoké meze. Na pokraji nejvěšího srázu Vysoké meze narazil na silný jilm a zastavil se. Je zajímavé, že se nepoškodil a po vytažení byl hned k jízdě způsobilý. Po této nehodě přestala Beroušková s traktorem jezdit.
Dne 10.září zemřel Jan Košan, důchodce čp.48 ve stáří 69 roků. Dopoledne ještě pracoval v lese, ale již tam se mu udělalo nevolno. Odešel z práce, ulehl a když jej před večerem přišel navštívit jeho spolupracovník Jan Tupý, nalezl jej již v posteli mrtvého. Srdeční mrtvice ukončila jeho život. Za první světové války byl nasazen jako voják na ruské, později na italské frontě. Byl vyučen zedníkem a po válce pracoval sezonně na stavbách. Mimo to byl také dobrým hudebníkem a jako trombonista hrával s vesnickou kapelou u nás i v okolních vesnicích při tanečních zábavách. V době nezaměstnanosti jezdíval do Německa, kde byl po několik let zaměstnán jako hudebník u cirkusu. Po smrti své manželky své manželky, která zemřela před necelým rokem, žil ve svém domku sám.
Dne 29.září se oženil Josef Trhlík, řidič autobusu čp. 47, s Hanou Vorlovou z Dobřan.
Dne 24. října zemřela Barbora Komancová, důchodkyně a vdova po Františku Komancovi čp.5 ve stáří 69 let.
Zemřela v nemocnici v Rokycanech odkud ji nechal převést syn Josef – zemřelá po celý život neměla valného zdraví a často churavěla. Mezi občany byla velice oblíbená pro svoji mírnou a laskavou povahu.
Bez kouzel za smíchem, tak se nazývala estráda, kterou zde předváděli moravští umělci, kteří na svých cestách krajem zavítali dne 13.prosince do naší obce. Jednotlivá čísla byla tak zdařilá, že četní diváci nevycházeli z údivu, jak jest možné zdánlivě nemožné věci provést.
1963
Dne 12.února zemřela Anna Šimáňová čp.27. Narodila se na Smětalkách v čp.38 a provdala se za Jana Šimáně. Byla to dobrá a přičinlivá hospodyně s jejíž pomocí si její již dříve zemřelý manžel značně zvelebil své hospodářství. Po smrti manžela žila jako výměnkářka u svého syna Jana. Když její syn vstoupil do JZD, byl jí přiznán důchod. Zemřela na cukrovku ve věku 74 roků.
Hospodářské budovy jejichž hodnoty sloužily za soukroma i několika generacím a které nyní družstva nepřevzala, ať už jsou to stodoly či stáje, které ani sám družstevník nevyužije pro své záhumenkové hospodářství. Budovy nikdo neopravuje a chátrají. Takovým typickým příkladem je Fleišhansova stodola čp.37. Byla jednou z posledních budov, které jsou ještě postaveny celé ze dřeva a mají doškovou krytinu, kterou vítr postupně scházel. V letošní tuhé zimě Fleišhans sám, nemaje co topit, časem vyřízl z krovu kus dřeva a tak došlo k tomu, že se stodola 18.února zřítila.
Dne 9. a 10.března bylo za režie Slávy Fialy sehrána veselohra „Jen na lékařský předpis“. Celkem možno říci, že nový režisér i mladí ochotníci se dobře uvedli.
Tak dlouhá a tuhá zima jako v tomto roce nebyla od roku 1929. Již v listopadu řádně mrzlo a napadl sníh. S postupem zimy se mrazy stupňovaly. Největší byl naměřen 16.ledna -28°C. Země promrzla do hloubky 1m, potoky zamrzly až na dno, sněhu napadlo tolik, že místy ho bylo až 40cm. Byla to vše pronikající zima a kdo opravdu nemusel, nevycházel z domova. Tato krutá zima se udržela do polovice března, pak se poněkud oteplilo, ale přesto se sníh ve vysokých závějích udržel až do konce dubna. Během tak dlouhé zimy uhynulo mnoho zvěře a často se stávalo, že celá vysílená přicházela k lidským obydlím. Zamrzlo i mnoho vodovodů, které elektrikkáři rozmrazovali elektrikým proudem, poněvadž nikdo nečekal tak tuhou zimu nezásobil se dostatečně palivem. V těchto mrazech, kdy v kamnech nevyhaslo po celý den, záhy se projevil nedostatek paliva. Pro nedostatek paliva byly také uzavřeny školy. Z provozu byly vyřazeny všechny vodní elektrárny a tím vznikl nedostatek elektrického proudu, docházelo k častým i celodenním výsečím v dodávce. Vlaky jezdily s velkým, několikahodinovým spožděním a cestování vlakem nebyo žádnou slastí. Někdy se také stávalo, že se v tuhém mrazu přetrhla spoj mezi vagóny. Ochromená byla také silniční doprava. U čp.3 vítr navál tolik sněhu, že závěje sahaly roviny polí nad mezí hluboko do zahrady, takže plot, terým je zahrada při silnici ohražena zůstal hluboko pod sněhem. Zde bylo nutno závěje odházet ručně. Bylo to hodně práce a přišli pomoci i vojáci zdejší posádky. Podle zpráv z tisku sníh napadl i v zemích, kde nikdy nepadal. Jako na Riviéře, Severní Sfrice, Turecku a dalších.
Dne 5.března zemřel důchodce František Jirka čp.4 ve stáří 86 let. V mládí vystudoval na lesnické škole v Písku a potom byl zaměstnán jako lesník u města Kasejovice. Za první světové války byl nasazen na Ruské frontě. Po válce převzal od otce hospodářství a po jeho předání synovi Františkovi, pomáhal i nadále jako výměnkář. Byl zakládajícím členem včelařského spolku v Čížkově, kterému dělal i po celá dlouhá léta předsedu až do své smrti. Velice rád provozoval také myslivost a navzdor vysokému věku nechyběl na žádném honu. Velkou zálibu měl v pěstování ovocných stromů, jeho jablka a hrušky byly po celém okolí vyhlášeny.
Stále stoupající provoz na silnici v úseku Čížkov, Zahrádka, Sedliště, Vrčeň, přiměl silniční správu, aby nechala tuto silnici poasfaltovat. U nás probíhalo asfaltování v prvé polovici května a práce byla až na malé výjimky zcela mechanizována.
Když chtěla kterákoliv z našich žen ustrojiti v neděli masitý oběd, musela si pro maso dojet do nejbližší prodejny masa v Nepomuku. Nehleďe k tomu, že se jí tím maso zdražilo o 5,20Kčs za jízdné autobusem, byl tu jiný problém. Maso se totiž prodávalo jen v pátek a byl ho velký nedostatek. Již od šesti hodin ráno byla před prodejnou dlouhá fronta nakupujících. Nejmrzutější však bylo, když některý z nakupujícich byl již na řadě a vedoucí prodejny oznámil, že maso jest vyprodáno. Vedoucí funkcionáři JZD s tímto nebyli spokojeni, protože jim i v naléhavých pracích odjíždělo mnoho pracovnic za nákupem masa. Proto spolu s MNV požádali ústředí Jednoty, aby do naší obce dojížděla pojízdná prodejna masa. Ta sem také dojíždí od 10.května jednou za 14 dní a každý spotřebitel obdrží 0,30kg masa na osobu. Ve dnech 17. až 19. května uspořádalo JZD autobusový zájezd tentokrát do Krkonoš – Lidice, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, zámek Sychrov, Liberec, Ještěd, Jablonec, Harachov, Pec pod Sněžkou, Jánské lázně, Adržbach, Hronov, Náchod, Ratibořický zámek, Poděbrady a na zpáteční cestě povečeřeli v Praze.
Letos byla u nás veliká úroda švestek, když švestky počaly dozrávat, bylo jich tolik, že v celých hroznech visely z větví dolů a bylo nutné je podpírati. „Co s těmi švestkami uděláme, říkali lidé. Usušit je není kde a nikdo je nekupuje. Ještě koncem minulého století byly v Zahrádce v provozu čtyři sušárny. A to u Chodorů čp.1, u Šimáňů čp.27, u Bátů čp.6 a u Šlechtů čp.14. Byly postaveny opodál všech budov a byly vestavěny do svahů. Byly klenuté a na proutěné lísky se vešlo až 30 košíků švestek. Do topeniště se topilo výhradně dřívím a topila se celá polena. Do sušáren se večer scházela dospělejší mládež a nejlepší pochoutkou byly zpola usušené švestky, které jim každý, kdo v sušárně sušil, ochotně nabízel. Postupem doby zanikala sušárna po sušárně, v některé při sušení vyhořelo vnitřní dřevěné zařízení nebo se rozvalila, protože ji nikdo neopravoval. Nejdéle se udržela u čp.1, ještě v roce 1949 se v ní naposledy sušilo.
Ještě koncem minulého století, když ošetřující lékař poslal pacienta do nemocnice v Plzni, která byla jediná v celém kraji, lidé říkali : „S tím už je to opravdu špatné, ten tam jistě umře.“ A opravdu, bylo mnoho těch, kteří umírali a málo těch, kteří se uzdravili. Možná to bylo proto, že tam posílali jen těžce nemocné se kterými si často nedovedli poradit. Proto byla tehdy u našich lidí velká nedůvěra k léčení v nemocnici, neboť se každý domníval, že tam musí zemřít. Dnes už se u nás ustálilo rčení : „Když nepomohou v nemocnici, tak už nepomohou nikde.“ V roce 1947 byla nemocnice v Plzni prohlášena za kliniku a od té doby léčí tam všechny druhy chorob. Počet pacientů stále vzrůstal a tato klinika svým rozsahem záhy nestačila. Zatím účelem byla v kraji postavena nová nemocnice v Rokycanech a současně byly ustanoveny nové nemocniční obvody. Naše obec, tak jako celý bývalý okres Blovice, byla přidělena do obvodu v Rokycanech, kam bohužel není přímé spojení vlakem, jako do Plzně a naši lidé říkali, že jest to z ruky. Letos v říjnu došlo opět k novému rozdělení obvodů a naše obec a s ní i celé nepomucko bylo přeřazeno do obvodu v Klatovech. Lidé toto přeřazení kritizovali : „Čím dál, tím hůř. Do těch Rokycan to ještě šlo, ale do Klatov jest to horší. Kdyby tam jezdil autobus alespoň v návštěvních dnech, vlakem to trvá dlouho, na to aby byl celý den. Škoda, že nás nenechali v Plzni.“ V Nepomuku bylo zřízeno zdravotnické středisko a také poliklinika. Zde denně ordinují dva střediskoví lékaři.
Dne 30.října uzavřeli sňatek Marie Černá, dcera Václava Černého čp.44 a Miroslav Koželuh z Vísky. Po svatbě se novomaželé odstěhovali do Kaznějova, kde jsou také zaměstnáni.
Koncem měsíce října pokročily stavební práce na nové porodnici prasnic tak, že stavba až na zhotovení výběhů byla hotova. Prasnice se selaty, které byly až dosud ustájeny v čp.1, přehnali a převezli družstevníci do nové porodnice 2.listopadu. Jejich ošetřovatelky Anna Šelmátová čp.23, Anna Tykalová čp.3 a Anastázie Trhlíková čp.2 se již těší, jak budou mít práci usnadněnou proti práci v dosavadních oběktech.
Nářečí
Ještě počátkem tohoto století se vyskytovalo ve zdejší mluvě hodně zkomolených, tu a tam cizích, většinou německých slov. Postupem doby, stále víc a více se počala výslovnost přibližovat ke spisovné řeči. Velice se o to zasloužila škola, zejména pak povinná docházka, která byla zavedena koncem minulého století. S nářečím, kterým se zde mluvilo před více než sto lety, se setkáváme dosud, třeba jen v řídkých případech, v rozhovoru s našimi nejstaršími občany. Jde především o slova, v nichž se na místo dnešního ypsilon vyslovovalo ej. Například býk – bejk, dýchati – dejchati, apod. Také v pojmenování jednotlivých rodin můžem slyšet ještě dnes vyslovovat jako : Černejch, Bártojc, Komancojc, atd.
1964
Dne 10.ledna se uskutečnilo sloučení MNV Čížkova a Zahrádky. Tímto opatřením se ruší MNV v Zahrádce a ustavuje se společný národní výbor se sídlem v Čížkově. Obec Zahrádka bude zastoupena ve společném NV pěti členy. Chodora Jan čp.13, Komanec Josef čp.5, Fleišhans Václav čp.21, Fiala Slavomír čp.23 a Rojík Václav čp.43.
Dne 26.ledna konala se v Čížkově výroční členská schůze včelařské organizace. Předsedou organizace byl zvolen po zemřelém Františku Jirkovi Josef Beroušek čp.19 a referentem pro chov včelích matek já – Jan Komanec čp.9.
Dne 6.března zemřel důchodce František Šolar čp.30 ve věku 68 roků. Když šel, během dopoledne, do prodejny zboží, udělalo se mu na cestě nevolno, skácel se na zem, upadl do bezvědomí a skonal. Narychlo přivolaný lékař, mohl již jen konstatovat smrt. Jeho pohřeb se konal v neděli 8.března. Na poslední cestě jej vyprovodila převážná část občanů ze Zahrádky a okolí a všichni naši požárníci, vždyť František Šolar byl jedním z nich a od druhé světové války jejich předsedou. Mezi zdejšími občany byl velice oblíben, pro svoji dobrou povahu, jejímž hlavním rysem byla přímost, poctivost, laskavost a obětavost. Dovedl odsoudit každou křivdu a bezpráví, ať se to již týkalo kohokoliv. František Šolar byl synem panského hajného, který zde hájil smětelský les. Vyučil se zedníkem a za první světové války byl v 18 letech odveden a nasazen na ruské frontě, kde byl od Rusů zajat. Po válce se opět vrátel k zedničině, za prací denně dojížděl do Plzně, někdy i do vzdálenějších míst. Po odchodu do důchodu žil ve společné domácnosti s rodinou své dcery Zdeňky, provdané za Václava Šelmáta. Pro svou zručnost a kvalitní práci družstevníci jej stále zvali, aby jim pomohl při výstavbě hospodářských objektů. Velice se uplatnil na druhé části porodnice, kde udělal opravdu velký kus práce. Bude velice chybět nejen svým nejbližším, ale i všem ostatním zahradeckým občanům.
Letošní zima byla na sníh neobyčejně chudá, dva až tři poprašky sněhu na celou dobu jejího trvání. Zimní počasí připomínaly především holomrazy, které potrvaly od Vánoc až do 20.března.
Také letos uspořádalo JZD pro své členy třídenní zájezd, tentokrát do severovýchodních Čech a Polské lidové republiky. Naše družstevníky v Polsku, které jest rovněž socialistickým státem, zajímalo zejména to, že dosud zemědělci hospodaří soukromě. Usuzovali tak podle úzských políček, z nichž každé bylo oseto jinou zemědělskou kulturou, zatím co družstevní lány celou cestu nespatřili. Někteří zase srovnávali životní úroveň a došli k závěru, že naše životní úroveň jest daleko vyšší. Stalo se totiž, že k účastníkům zájezdu přicházely polské děti a prosily o podarování. Jest zajímavé, že odmítaly přijmout polské peníze, ty že jsou nedobré, ale s radostí děkovaly za naše drobné kovové mince.
Dne 14.července se konaly volby do NS a do všech stupňů NV. Do NV v Čížkově byli ze Zahrádky zvoleni tito občané : Fiala Slavomír čp.23, Fleišhans Václav čp. 21, Končelová Božena čp.28, Talůžek Václav čp.11.
V podvečer dne 22.července se od západu zatáhla obloha nízkými šedými mraky, které přihnal silný nárazový vítr. Rychle se setmělo. Vítr se neustále stupňoval, až dosáhl obrovské rychlosti. Skoro bez deště a bez větších škod se rychle přehnala bouřka a současně ustala i vichřice. Obrovský nápor větru neunesla jen stará památná lípa, která stála na hrázi rybníka u čp.6. Tam, kde se kmen dělil ve tři přibližně stejné kmeny, se lípa zlomila a s ohromným rachotem se skácela do rybníka.
Dne 8.září zemřela Marie Tupá čp.17 ve stáří 80 roků. Narodila se v Přešíně a v Zahrádce po několik let sloužila u sedláka. Zde se provdala za Františka Kalabzu ze Čmelín, který rovněž zde sloužil. Záhy ovdověla, když její manžel padl v první světové válce. Provdala se znovu za Jana Tupého, rovněž čeledína. Spolu bydleli v obecním domku, který si před několika lety od obce koupili.
Dne 19.září uzavřeli sňatek Jaroslava Plecitá z Plzně a Václav Černý čp.44. Po svatbě se oba manželé odstěhovali do Plzně, kde jsou oba zaměstnáni.
Po značně vlhkém a teplém jaru následovalo suché, velmi horké léto. Teploty se pohybovaly po převážnou část léta kolem 30°C. Údobí sucha zakončily až deště, které se dostavily 10.srpna.
Dne 24.října uzavřeli sňatek Eva Trhlíková, dcera Josefa Trhlíka čp.2 a Josef Železný, syn bývalého mlynáře ze Dražovic na Šumavě.
Dne 12.listopadu byl opět zvolen prezidentem republiky Antonín Novotný.
1965
Dne 6.února se konal ve zdejším hostinci tradiční ples požárníků.
V neděli dne 14.února ve dvě hodiny odpoledne sehráli ochotníci ze sloučených vesnic Mohelnice, Třebčice, Čmelíny a Víska divadelní hru od A. Jiráska Lucerna. Možno říci, že i přes některé menší nedostatky předvedli hru dobré úrovně. I když se jednalo o poměrně známou hru, jest vidět, podle četného obecenstva, že tato hra se těší nesutálé oblibě.
Dne 2.března 1965 zemřela má matka, důchodkyně Anna Komancová, čp.9, ve stáří 86 roků. Pocházela z rodiny, která byla štědře obdařena dětmi. Její otec Josef Šelmát ze Zahrádky čp.12, pracoval jako zedník jen přes léto a těžce zajišťoval živobytí pro svých šest dětí a manželku. Proto musely jeho děti, jakmile trochu povyrostly, odejít na službu. Matka mně o tom vypravovala : „Docházka do školy nebyla tehdy povinná. Když mně bylo 12 let, šla jsem sloužit k sedláku.“ Sloužila nepřetržitě, až do svého provdání za Jana Komance. Spolu hospodařili na chalupě, kterou převzali zadluženou tak, že dluh se rovnal její ceně a činil 500 zlatých. Nebylo lehké uplatit takový dluh a ještě se starat o tři děti a dva výměnkáře, proto museli se jak se patří přičiňovat a šetřit. Přesto však matka si nikdy nestýskala a pro nás děti byla tou nejlepší mámou. Na poslední cestě ji doprovodila převážná část občanů ze Zahrádky.
Dne 10.března 1965 se narodila manželům Rojíkovým dcera Blanka. Jejich prvorozený syn Václav se narodil 31.března 1963.
Dne 11.března zemřel důchodce Jan Tupý čp.17 ve věku 73 roků. Narodil se ve Vídni jako nemanželský syn, jehož matka měla domovskou příslušnost zde v Zahrádce. V šesti letech malý Jan osiřel a městský úřad města Vídně jej dopravil sem do Zahrádky, kam příslušel. Obecní úřad, v čele se starostou Matějem Černým čp.44, byl povinen podle tehdejšího zákona a domovské příslušnosti zajistit jeho obytování, výživu a výchovu. Bylo rozhodnuto dáti dítě do některé z rodin, které se o zaopatření dítěte přihlásí, za peněžitou odměnu. Výše odměny měla být určena snižovací dražbou. Nezjistil jsem po tolika letech jak vysoká tehdy byla určena vyvolávací odměna, ale jisté jest, že dítě vydražil Václav Roub domkář čp.8 za poplatek 10Kčs měsíčně (pro srovnání uvádím tehdejší výdělek dělníků a řemeslníků se zde pohyboval od 1 do 1,50 koruny denně). V rodině Václava Rouba žil Jan do svých 12ti roků a potom odešel sloužit k Vojtěchu Moravcovi v Čečovicích. Od 14ti let sloužil nepřetržitě až do své svatby u Chodorů v Zahrádce čp.1. Po svatbě pracoval jako lesní dělník, v letních měsících dělal na stavbách va špičkových zemědělských pracích pracoval každoročně u Františka Chodory čp.1. Bydlel v nájmu, nejprve u Bartošů čp.34, později jako chovatel obecního plemenného býka a ke konci dostal byt zdarma v obecní pastoušce čp.17, kterou jak již dříve uvedeno od obce odkoupil. Byl dlouholetým členem hasišského sboru. Zemřel v nemocnici a byl zpopelněn dne 16.března v krematoriu v Plzni.
Stává se, že neožení-li se muž, neprovdá-li žena do třiceti let, stane se strarým mládencem či pannou. Lidé o nich říkají, že je bláznovství přešlo a že zmoudřeli. U nás se nacházelo a dosud nachází několik starých mládenců. Jejich počet se snížil nejprve svatbou Josefa Bárty čp. 26, který se v minulém roce oženil, když překročil 40 roků a odstěhoval se k manželce do Nových Mitrovic. Dne 21.sprna se oženil v padesáti letech František Košan čp.7, který si přivedl manželku z Nových Mitrovic.
Dne 24.srpna zemřel Josef Valenta čp.35 ve stáří 76 let. Narodil se na Smětalkách a byl vyučen krejčím. Jako voják prodělal celou první světovou válku a vrátil se bez úhony na zdraví domů. Po válce se oženil a po rodičích převzal hospodářství o výměře 2,75ha, na kterém hospodařil až do vstupu do JZD. Pak mu byl přiznán důchod. Po několik volebních období byl členem obecního zastupitelstva a členem obecní rady ve funkci druhého radního. Byl zakládajícím členem sboru dobrovolných hasičů. Velice se zasloužil o ustavení ochotnického kroužku, kde působil nejdříve jako herec, později jako režisér.
Dne 2.října zemřel důchodce Josef Bárta čp.26 ve stáří 84 roků. Narodil se na Smětalkách po rodičích zdědil chalupu a několik kousků pole a luk. Přičiněním celé rodiny si postupně přikoupil další pole a louky, až před vstupem do JZD vlastnil 4,36ha zemědělské půdy. Za první světové války byl na frontě raněn do ruky a za odškodnění, jako válečný invalida, obdržel trafiku (prodej tabáku) na Smětelkách.
Dne 4.října zemřela důchodkyně Anna Košanová ve stáří 73 roků. Zemřela v klatovské nemocnici na rakovinu. Byla to statná žena, velice uzavřené povahy, málomluvná a nikdy nevyhledávala žádnou slpolečnost nebo kamarádství s některou ze zdejších žen. Byla velice šetrná a žila jen pro svou rodinu.
Při společenských přeměnách ke kterým dochází ve vývoji lidstva ztrácí mnoho, až dosud velmi užívaných slov svůj význam a jsou nahražována slovy jinými. Tak kupříkladu sedlák, domkář, chalupník jsou dnes družstevníci, hasič je požárník, kupec a obchodník jsou prodavači atd. Jsou však i taková pojmenování, která rychle zanikají. Sem především náleží pomístní jména, to jsou názvy všech míst, která se v katastru obce vyskytují a u nichž se během doby ustálilo určité pojmenování. Značná část pomístních jmen po sloučení družstev a zcelení pozemků do velkých honů ztratila svou funkci. V používání zůstává jen ta část pomístních jmen, jakožto označení honů JZD. Aby se pomístní jména uchovala pro příští generace, byl proveden soupis pomístních jmen. Soupis prováděla Čsl. akademie věd – Slovanský ústav, Valentinská 1, Praha 1, ve spolupráci s místními kronikáři, kteří prováděli soupis v jednotlivých obcích a pak jej odeslali akademii věd k hromadnému zpracování.
Názvy místních částí
Ves
Zde se usadili první osídlenci vesnice v počtu pěti rodin a založili ves, kterou ohradili, odtud vznikl název Zahrádka, jejich potomci si říkali až do roku 1920 starousedlí.
Parcelní čísla : 18 – 28, 57 – 58, 52, 54
Chalupy
Zemědělskou usedlost dědil zpravidla nejmladší syn hospodáře a zde v chalupách stavěli starousedli některému z ostatních synů chalupu a tak se ustálil název V chalupách.
Parcelní čísla : 2 – 17, 59 – 61, 48 – 51, 16
Smětalky
Podle některých pramenů název vznikl od slova smetany, které prý měli tamější občané hojnost. Podle jiné verze zde usazovala vrchnost uhlíře, kteří v milířích pálili dřevěné uhlí a při stálé nouzi odnášeli v noci úrodu z panských polí, čili úrodu z polí smetali.
Parcelní čísla : 29 – 47, 55 – 56, 62
1966
Stává se, že při delších nebo i prudkých deštích nestačí potok na lukách Běhanicích odvésti všechnu vodu, voda se rozlévá ze břehů a zaplavuje větší část těchto luk. K největším škodám dochází v době před sklizní, případně i ve sklizni sena, když příval vody zanese trávu bahnem a kamením nebo odplaví-li posekanou píci, často i seno v kopkách. Stávající potok jest velice úzký a nevede vždy po lukách v nejnižších místech. Tak od silničního mostu v délce 100 metrů jest veden souběžně se silnicí směrem k Smětalkám, pak se v pravém úhlu otáčí k jihu a dále v nesčetných zákrutech přechází louky několikrát z jedné strany na druhou a proto není divu, že při vyšším stavu vody dochází k záplavám. K nápravě tohoto stavu by vedla jedině regulace potoka a meliorace luk. Protože není možné v současné době počítat s tak velkou akcí, která by se prováděla za přímé podpory státu, rozhodli se družstevníci přeložit potok tak, aby vedl v nižších místech luk a pokud to bude možné, přímým směrem. Celou tuto akci provedli koncem února a začátkem března, kdy se dotavilo velice pěkné jarní počasí. Prudké přívaly vody více už loukám neškodí, ale podemlely břehy nového koryta a potok se neúměrně rozšířil.
Dne 7.března zemřel důchodce Václav Bárta čp.6 ve stáří 83 roků. Zemřel v Liblíně, v ústavu pro bezmocné pacijenty Zapadočeského kraje. Ještě za pobytu doma byl raněn mrtvicí a protože potřeboval mimořádně namáhavé posluhy, kterou mu nemohla doma poskytnout jeho sestra Marie, odporučili jej k lékaři v ústavu v Liblíně, kde téměř po 1 ročním pobytu zemřel. Václav Bárta se narodil v Zahrádce a po otci převzal hospodářství o výměře 20 ha a válcový mlýn, kde mlel obilí občanům ze Zahrádky a okolí. Vojákem nebyl a také se neoženil. Žil ve společné domácnosti se svou sestrou Marií, která po smrti manžela, učitele V.Štrunce, trvale bydlí v čp.6.
Dne 28.dubna zemřela důchodkyně Marie Franková čp.31. Zemřelá se narodila na Smětalkách čp.18 a byla z nejstarších dcer Jana Šelmáta. Provdala se za Václava Franka a vychovala 5 dětí. Po smrti svého manžela žila ve společné domácnosti s rodinou syna Vojtěcha. Byla to mírná a laskavá žena, u občanů byla velmi oblíbená.
Dne 19.května zemřela náhle v nemocnici v Klatovech družstevnice Antonie Bártová ze Zahrádky čp.26. Ještě den před svou smrtí pracovala na přípravě sadbových brambor ve zdejším JZD a po příchodu z práce domů se jí udělalo nevolno. Na rychlo povolaný lékař jí odeslal do nemocnice, kde během noci zemřela, srdeční choroba ukončila její život. Bártová pocházela z Bezděkovce a provdala se za vdovce Josefa Bártu ze Smětalek, které ho po půl roce následovala tam, odkud není návratu. Byla veselé povahy a ráda se zasmála. Pohřeb se konal v neděli 22.května.
Dne 19.května tragicky zahynul družstevník Václav Černý čp.44. Když jel v odpoledních hodinách na motocyklu z Nepomuka domů, zastihla jej mezi Vrčení a Sedlištěm velká bouře, doprovázená prudkým deštěm a kroupami. Na nepřehledné a úzké silnici tědně za mostem směrem k Vrčeni, kde větve kaštanů brání v rozhledu, jel proti němu autobus řízený Josefem Skalou ze Sedliště. Snad to zavinila úzká vozovka s nepřehlednými zatáčkami v obou směrech nebo snížená viditelnost následkem prudkého deště, případně i nepozornost některého z obou řidičů, došlo ke srážce obou vozidel. Černý podle vyprávění těch, kteří se v autobusu vezli, narazil hlavou přímo na autobus, smrtelně se zranil a cestou k lékaři zranění podlehl. Není třeba uvádět, jaký rozruch v obci způsobila jeho náhlá smrt a jak jej všichni litovali a zejména jaký žal způsobila v jeho rodině. Smuteční obřad se konal 23.května v plzenském krematoriu, kde byl zpopelněn. Obřadu se zúčastnilo mnohoobčanů ze Zahrádky a okolí. Václav Černý se vyučil řezníkem. Po druhé světové válce převzal po rodičích hospodu a věnoval se její přestavbě. V době založení JZD v roce 1952, kdy jednota převzala také jeho hospodu, stal se po předběžném školení pomocníkem veterinární služby v Nepomuku. V zimních měsících prováděl záhumenkářům domácí porážky vepřů a pro svoji zručnost a kvalitní práci byl vyhledáván občany jak ze Zahrádky, tak z okolí. V roce 1959 se přihlásil za člena JZD, kde trvale pracoval.
Dědičkou pozůstalosti po zemřelém Janu Tupém čp.17 se stala jeho dcera Anna, která se po druhé světové válce provdala za Josefa Kubu z Louňavy. Po otci zde zdědila chalupu a protože se nemíní do Zahrádky stěhovat, rozhodla se tuto chalupu prodat. Prodej se uskutečnil dne 23.května. Chalupu koupil důchodce Matěj Pasák z Plzně – Doubravky za 8000Kčs. Jmenovaný pracoval jako kovář ve škodových závodech v Plzni a protože mu v Zahrádce líbí, bude zde s maželkou každoročně bydlet od jara do zimy.
Zřizování domovů důchodců jest velkou vymožeností, kterou náš stát poskytuje osobám, které nemají v příbuzenstvu nikoho, kdo by jim mohl doma ve stáří posluhovat. Takoví lidé jsou do domova důchodců přijímáni a tam v klidu prožívají zbytek svého života. Jedním z nich je i Josef Fleišhans čp.37. Krátce po druhé světové válce se provdala jeho jediná dcera Božena a odstěhovala se do Tojic. Josef v roce 1950 ovdověl a zůstal doma sám. Prodal hovězí dobytek a část pozemků a později vstoupil do JZD a obdržel sociální důchod. Snadno si lze představit, jak to vypadá, když se v takové situaci ocitne muž. Musí vykonávat práce, které nikdy předtím nedělal – úklid, vaření, praní a žehlení, zašívání apod. Není proto divu, že postupně víc a víc chátral, zejména když příliš nedbal na svou osobní hygienu a hygienu bytu. Zásluhou občanské výboru v Zahrádce se podařilo Josefa Fleišhanse umístit v domově důchodců v Mariánských Lázních, kamž jej dne 25.července dopravil Josef Trhlík čp.47.
Dne 24.října 1966 uzavřeli sňatek Marie Jirková čp.41 a Václav Palacký z Vrčeně, zaměstnaný u čsl. státních drah. Oddáni byli na matričním úřadu ve Vrčeni a po svatbě bydlí u rodičů v Zahrádce.
Každým rokem, vždy na první neděli v listopadu uspořádá myslivecká společnost hon na zajíce a bažanty. Letošního honu se zúčastnilo mnoho myslivců, mezi nimi i Emil Berdych, důchodce a bývalý kovář z Čížkova. Sraz myslivců byl stanoven na devět hodin před hostincem u Černých. Kdo Berdycha pozoroval, již na cestě do Zahrádky, mohl vidět, jak jde pomalu a namáhavě a to se mu stalo osudným. Hned na samém počátku honu padlo na Hůrce několik ran na bažanty, kteří vyletovali z habrového porostu. Berdych, který nemohl stačit s potupujícími lovci a zůstal poněkud zpět, snad i zakryt nízskými habry, byl zasažen ranou z pušky do prsou a hlavy a na cestě k lékaři, kamž jej myslivci odváželi, skonal. Hon samozřejmě se skončil a na osudné místo byla zavolána pátračka, která měla vyšetřit, jak k neštěstí došlo. Co vyšetřila pátračka nevím, jen v denním tisku se objevila zpráva, v níž byl označen jako viník J. Ausbergr z Přešína a Archman ze Železného újezda. Také účastníci honu ze Zahrádky se shodli v tom, že to některý z těchto střelců mohl udělat, ačkoliv to nemohl žádný z nich potvrdit, protože se v osudnou chvíli nenacházeli jak v blízkosti střtelců, tak i zastřeleného.
Také rok 1966 byl neobyčejně mokrý a deštivý, přičemž srážky vysoko přesahovaly normal. Pršelo často, jak v zimě tak i na jaře, ale nejvíce vody spadlo v letních měsících, hlavně ve žních. Deště byly tak vydatné a prudké, pravé to lijavce, že v malé chvíli bylo vše pod vodou. Čtyřikrát během léta velká povodeň zaplavila louky kolem potoka, na svazích přetrhala řádky brambor a ornici odnesla ze svahu dolů. Časté deště velmi stěžovaly sklizeň sena a obilí. Letos se uplatnila sušička obilí, nově postavená v Čížkově.
1967
Ještě před několika léty se konaly všechny kulturní akce, včetně tanečních zábav v neděli odpoledne a hlavně večer. Nyní se vžilo, že tyto akce se konají již v sobotu večer. Má to tu výhodu, že se může každý účastník v neděli pořádně vyspat, aby v pondělí mohl svěží nastoupit do práce. Třadiční ples požárníků se letos konal v sobotu 14.ledna. Ples se vydařil, účast velká, dobrá hudba, dobré pivo a dobrá nálada.
JZD se rozhodlo postavit pro mladý dobytek novou stáj, v níž by bylo použito v plné míře mechanizace a soustředit do ní všechen mladý dobytek ze stájí v Zahrádce i v Čížkově. Když se měla členská schůze vyjádřit k zamýšlené novostavbě, nikdo nebyl proti. Za to vznikl rozpor, kde odchovnu postavit. Družstevníci v Čížkově chtěli odchovnu stavět tam, naproti tomu naši družstevníci zase v Zahrádce. Tito jako hlavní důvod uváděli, že bude možno využít rozsáhlých pastvin na zahradeckých drahách k pasení chovného dobytka a to bylo nakonec rozhodující. Na žádost družstva jsem ONV vyslal komisi a ta po uvážení všech připomínek uznala za vhodné místo louku nad čp.9 a čp.37, která leží ve středu zmíněných pastvin a kde se Na mejtce říká.
Dne 17.února se konala v kinosále v Čížkově výroční členská schůze JZD. Na této schůzi došlo poprvé od sloučení obou vesnic ke změně ve vedení družstva. Předsedou družstva byl zvolen Chodora Jan čp.13 a skupinářem byl zvolen Komanec Josef čp.5, takže oba si funkce vyměnili.
V sobotu a neděli 25. a 26. února sehráli zdejší ochotníci divadelní představení Moje teta, tvoje teta. Jest to novodobý děj za našich vesnic, který byl vemi dobře přijat četným obecenstvem.
Rozsudkem lidového soudu v Plzni, ze dne 10.března byl uznán vinným Jan Ausberger z Přešína pro zanedbání opatrnosti při výstřelu na bažanty, přičemž zastřelil Emila Berdycha a byl odsouzen na 14 měsíců do vězení podmínečně. Soud přihlédl i k tomu, že Berdych zůstal při honu značně vzadu a úplně zakryt křovím.
Dne 5.května se do Zahrádky přistěhovali mladí manželé, kteří se prostřednictvím inzerátu přihlásili na práci ve zdejším JZD. Jsou to manželé Beránkovi a jsou ubytováni v čp.6. Josef Beránek je zaměstnán v družstvu jako traktorista a jeho manželka Marie pečuje o svého jednoročního synka Jiříka a krmí přitom družstevní slepice.
Dne 4.června se konalo v Zahrádce okrskové cvičení požárníků. Sraz účastníků byl uspořádán na Smětalkách a odchod na cvičiště započal ve 14 hodin, kde všechny účastníky uvítal Jan Chodora. Pak následovalo provedení soutěže jednotlivých družstev. Soutěžilo se v řadovém cvičení, běhu a v provedení námětového cvičení na ohrožený objekt. Po skončení cvičení se konala ve zdejším hostinci taneční zábava.
Dne 12.června zemřela Jana Šelmátová čp.29, ve stáří 60 roků. Trpěla po léta vleklou nervovou chorobou a do Zahrádky se dostala, když se pravdala za Františka Šelmáta, pokrývače.
Dne 16.června se konal v plzeňském krematoriu smuteční obřad za zesnulého polesného Vlastimila Ptáka, který od roku 1945 spravoval zdejší polesí. Mezi občany byl velice oblíben.
Období častých dešťů, které se u nás udrželo od počátku roku až do konce jara, vyvrcholilo, ale zároveň i skončilo průtrží mračen dne 3.července. V bouři, která trvala asi dvě hodiny, spadlo takové množství vody, že zatopilo některým občanům sklepy a níže položené chlévy.
Dne 8.července uzavřeli sňatek Zdeněk Černý čp.44 zaměstnáním zedník u stavebního závodu v Plzni a Zdeňka Kubová z Dožic, prodavačka v prodejně Jednoty. Po svatbě bydlí oba manželé u matky Černého čp.44.
Dne 9.srpna zemřel Václav Chaloupek, důchodce čp.50, ve stáří 65 roků. Zemřel po dlouhé chorobě při níž mnoho vytrpěl a proto níž není dosud léku – na rakovinu. O jeho životě a jeho zásluhách, jak ve sboru požárníků, tak i ve zvelebení obce, promluvil Slavomír Fiala čp.23. Václav Chaloupek se vyučil pokrývačem a po skončení základní vojenské služby byl zaměstnán v plzeňském pivovaru Gambrinus, kde setrval až do odchodu do důchodu. Staral se poctivě o místní sbor požárníků, v němž působil nejdříve jako velitel, později jako předseda. Současně byl dlouhý čas předsedou dohlížecího výboru místní prodejny, kde se zasloužil o mnohá zlepšení. Mezi zdejšími byl oblíben jako přímý a dobrý člověk.
Dne 19.července přijeli do obce zaměstnanci krajského podniku zemědělských staveb s vrtací soupravou. Jejich úkolem bylo zjistit v jaké hloubce a v jakém množství se nachází voda, aby tam mohla být vyhloubena studna, pro zamýšlenou stavbu odchovny chovného dobytka. Začali s vrtáním na dřívě již označeném místě na nejsevernějším výběžku obecních drah u Velké louky. Na pramen přišli asi v 17 metrech, ale vody nebylo tolik, aby postačila pro celou stáj. Ani při dalších vrtech, při nichž postupovali k silničnímu mostu nad Běhanicemi, nebylo dostatek vody. Na silný pramen, který dovál za jednu vteřinu jeden litr vody, přišli nedaleko potoka přibližně ve stejné vzdálenosti mezi mostem a čp.6. Práci skončili 18.srpna.
Ještě počátkem tohoto století se používalo k přikrývání budov jako krytiny došků, vyrobených ze žitné, cepy mlácené slámy. Na pokrývání střech byli zvláštní řemeslníci – doškaři. Ty vymlácenou slámu vytřásali na spodním konci stébel, pěkně urovnali a na tomto konci slaměnnými povřís
