Facebook

 


100 LET REPUBLIKY V CHYNÍNĚ

V sobotu 27. 10. 2018 se v Chyníně uskutečnil slavnostní pietní akt s položením věnce, který se uskutečnil při příležitosti oslav 100. výročí vzniku samostatného státu.

Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018
Slavnostní pietní akt ke 100. výročí republiky v Chyníně 27.10.2018

Slavnostní projev u pomníku padlých pronesla nově zvolená zastupitelka Pavla Kovaříková.

Vážení spoluobčané, přátelé obce, milí hosté,

dovolte mi, abych jménem Obce Čížkov i jménem svým připomněla 100. výročí založení samostatného československého státu. Již v loňském roce probíhaly v našich obcích pietní akce k výročí 1.světové války, které vyvrcholily úctyhodnými červnovými oslavami v Čížkově.

Stojí za povšimnutí, kolik osudových letopočtů s osmičkou na konci lze nalézt napříč historií českého národa, a to nejen ve 20.století. Začněme například rokem 1278, tedy bitvou Na Moravském poli, kdy vítězství Rudolfa I. Habsburského nad Přemyslem Otakarem II.  předznamenalo demografický vývoj evropských zemí v takové podobě, jak je známe dnes. Významný rok 1348 - založení Nového města Pražského či Univerzity Karlovy, když Otec vlasti za dalších 30 let umírá, je na konci opět osmička (1378). Za další důležitý letopočet historici považují rok 1458 a zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem. Už méně optimistické jsou roky 1618 a 1648 neboli stavovské povstání a následná 30.letá válka, revoluční rok 1848 a také nástup Františka Josefa I. na císařský trůn.

Dvacáté století přináší osudové osmičky téměř v každém desetiletí- 1908 vrcholící spor mezi Čechy a Němci a vyhlášení stanného práva v Praze, 1918, Mnichovská dohoda - 1938, 1948 komunistický státní převrat neboli Vítězný únor, 1958 světová výstava Expo v Belgii s oceňovaným československým pavilonem, okupační rok 1968. V roce 1978 se stáváme 3.zemí světa, která má „svého“ kosmonauta. A na sklonku století další „Vítězný únor“ tentokrát sportovní, v podobě triumfu českých hokejistů na Olympijských hrách.

            Ale vraťme se opět na začátek 20.století. Válečná léta 1914-1918 jsou poslední etapou vlády Habsburské monarchie v českých zemích. Ačkoliv české země byly během války přímých frontových linií ušetřeny, důsledky vyčerpávajících bojů jako byly hlad, bída a strádání, je neminuly. Počet českých mužů mobilizovaných do císařské armády je odhadován na 1,4 miliónu, přičemž padnout ve válce mělo asi 160 000, dále tisíce mužů v cizineckých legiích a nevyčíslené oběti měla také epidemie španělské chřipky.

            Bojovala však také česká inteligence, ne však za habsburskou monarchii, ale za větší autonomii českých zemí a za zájmy jihoslovanských národů. V čele těchto myšlenek nebyl nikdo jiných než profesor filosofie a budoucí první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ačkoliv pocházel z chudé rodiny, studoval na univerzitách ve Vídni či Lipsku, kde poznal svoji budoucí manželku Charlottu Garrigue, s kterou se oženil v New Yorku (1878). Svými myšlenkami poukazoval na odkaz Františka Palackého a Národního obrození, přemýšlel o historickém poslání českého národa, zabýval se i otázkami sociálními jako bylo např. všeobecné volební právo.

Hned po vypuknutí války v roce 1914, Masaryk rozpoznal, že přišla dějinná chvíle k opětovnému dosažení české politické svébytnosti a vsadil vše na stranu Dohody. Svoje zkušenosti a známosti zúročil na své cestě západní Evropou, kde světovým politikům předkládal české požadavky. Poprvé vyhlásil požadavek samostatného státu v Ženevě v roce 1915, přičemž ze Švýcarska se už nemohl vrátit do vlasti z důvodu vydání zatykače. Další jeho kroky vedou přes Londýn do Paříže, kde je navrhovaný program uznán a následně vzniká Československá národní rada a budoucí prozatímní vláda.

V roce 1917 Masaryk míří do Ruska, aby vybudoval silné zahraniční jednotky budoucího státu, v Československých legiích pak postupně operuje na 50 tisíc mužů. V roce 1918 se vydává z Ruska do USA, aby působil na prezidenta Wilsona, který bude mít hlavní slovo v přerozdělování poválečné Evropy a je nakloněn evropským názorům o transformaci monarchie a který 16.října 1918 konečně rozhodne o osamostatnění slovanských i jiných národů.

A co se tedy konkrétně stalo 28.října 1918? V Ženevě jednají Edvard Beneš a Karel Kramář o vytvoření a podobě samostatného československého státu, o tom, že nový stát bude republikou a prezidentem se stane Masaryk. V Praze je obsazen Obilní ústav, aby se zabránilo odvozu obilí na frontu. Rozšiřuje se zpráva o uznání podmínek míru a nezávislosti. Na Václavském náměstí člen domácího odboje a kněz Isidor Zahradník vyhlašuje samostatný československý stát.

My jsme se sešli zde u pomníku padlých vojínů 1.sv.v.. Mladí muži, kteří nasadili své životy v krutých bojích tohoto konfliktu, vlastně předznamenali vznik nového českého státu. Nezapomeňme na odkaz těchto hrdinů, neboť i díky nim dnes žijeme v míru, ve svobodné a demokratické zemi.

 
 
 
 

Autor fotografií: Jiří Dvořák

Publikováno: 27.10.2018

Aktualizováno: 22.05.2019