Facebook

 


1932 - 1949

Kronika obce Zahrádka 1932 - 1949


Vznik chalup

Tak jako hospodáři dělívali synům svým dvory, také se stávalo, že některému z nich postavili chalupu, k níž přidali kousek pole a louky. Chalupy byly stavěny na pokraji lesa, jež stával ještě na počátku 17 stol. na dnešních drahách a kterýž byl během času vykácen. Části na pole a louky upravené se podnes Mejtky nazývají. Stavení bývala stavěna ze dřeva až v roce 1840, Mareška č. 45, první zděné stavení postavil. Rovněž hospodářské stroje nahražovány železnými. První železný vůz a pluh si pořídil Bárta, žentour a později sečku Chodora.
Obili ku semletí dováží občané do válcového mlýny u Bártů. Mimo tj. zde ještě jeden starý český mlýn, jenž byl až do roku 1913 dosti vyhledáván v té době představitel František Bárta starý český mlýn na válcový. Mlýn Šlechtův pomalu upadal, od roku 1920 až na malé vyjímky nepoužíván.


Obživa občanů

Hlavní živitelem občanů jest půda, však dosti občanů kteří málo půdy a sklizená úroda jim k obživě nepostačuje. Tito domkáři vesměs stavební řemeslníci rozejdou se před a po polní práci si přivydělávati si do světa.


Dlouholeté pachty

Obyvatelů Smětalek bylo vrchností dovoleno používati pastvin rozkládajících se kolem Smětalek na nichž pásávali a zčásti na políčka překopali. V roce 1805 vyskytly se zprávy, že vrchnost nechá tuto půdu osázeti lesem a tu počali se smětalští strachovati z čeho budou živi, když dolování v Doubravě již přestalo. Jednou navštívil majitel panství Smětalky a při té příležitosti prosily jej ženy Anna Šelmátová a Anna Řapková by tyto pozemky osázeti nenechal a dále je ponechal smětalkým k používání. Hrabě Jeronym Colloredo- Mansfeld jim tehdy pravil: „Buďte bez starosti, když jsem nechal Smětalky postavit, dovedu se také o vás postarat“. Skutečně pak nechal tuto půdu na 15 dílů rozdělit a ku každé chalupě jeden díl k používání dal.


Kaplička

Kaplička v obci byla postavena kolem roku 1850. Když byl mlynář Jakub Bárta č.6 již starý, hněval se se starým hospodářem Šimáněm č.3. Po vystavění nové kapličky r. 1850, koupil mlynář Bárta sám nový zvonek. Měl velice líbezný stříbrný hlas. Když zvonkem prvně zvonili, Šimáně se rozplakal a řekl: „Až zemru, budou mě tím zvonkem vyzváněti“. Šel k mlynáři Bártovi a usmířili se. Za světové války roku 1917 byl vojáky zvonek zrevírován.

Po válce roku 1922 za různé sbírky a dary byl zakoupen zvonek nový.


Komunikace

Jako jednu z hlavních spojů dlužno uvésti okresní silnici vedoucí od Sedliště přes Zahrádku na Čížkov. Silnice tato byla vystavěna roku 1912 na místě polní cesty rovněž tím směrem vedoucí.

 


1. světová válka

Den 26.července 1914 bude zapsán nesmazatelně v mysli těch, krerých postihla světová válka. V ten den,za krásného nedělního odpoledne byly ve zdejší obci vyvěšovány vyhlášky k částečné mobilizaci,kde povoláváni vyli do 48 hodin všichni záložníci do 26 let staří. Jak drtivě působilo na všechny ty, kteří měli narukovati a jejich rodiny. Smutné bylo rozloučení,jediné oko nezůstalo suché, vždyť odcházeli všichni v předtuše, že vícekrát svých drahých nepatří.V starostech a rokováních o válce uplynuly žně.Docházela nařízení, dle nichž byli rolníci nuceni odváděti určité množství obilí. Hrazeno pokutou případně i trestem, kdož by tyk nezčinil. Záhy počalo se jeviti stoupání cen a nedostatek životních potřeb, zejména cukr, káva, sůl, svítivo, v některých rodinách kde sklizeň z polí byla malá též o mouku a brambory.

Následovala úplná mobilizace a odvody mužů od 18 do 50 let a odváděno tak důkladně, že v obci z mužů zbyli jen starci a téměř děti. Polní práce vázla, vždyť v mnohých případech pozemky obdělávaly jen ženy. Kdo měl více sklizeného obilí než bylo předepsáno, uschoval jej do různých skrýší při čemž časté rekvisice byly zostřeny, vykonavatelé, četníci přibíráni i vojáci, mnohdy přeházeli celá stavení. Také dobytek byl rekvírován a ponechán ve chlévech jen ten nejnutnější. Přišly doby, že za peníze nebylo vůbec ničeho k dostání, lid městský vrhl se na venkov přičemž za potraviny nabízeli často vysoké ceny, později v mnohých případech jen za cukr, kávu, žactvo, tabák neb jiné domácí potřeby vyměňovali. Hlad a bída dostoupily vrcholu, udály se případy, že hladovějící lid o žních za noci vytloukal obilí ze snopů na polích, později vykopávány i brambory.

Byly to poměry již téměř nesnesitelné. Přišel 28.říjen 1918. Nastal státní převrat. Rakousko kapitulovalo, vyhlášena čsl.samostatnost, lid si oddechl. Vojáci přijížděli z front a život zvolna přicházel do obvyklých kolejí.
Z vůkolních obcí Zahrádka byla jedinou, kde jen tři přišli za války o život a sice: Josef Rojík zemřel v nemocnici, Vojtěch Beroušek a Václav Houska padli na bojišti.


Sbor hasičský

Sbor dobrovolných hasičů byl založen při prvé valné hromadě roku 1906. Stříkačka pro sbor byla zakoupena obcí za 1600 K. Výzbroj za 488 K, náčiní za 102 K.Rovněž obcí postavena kůlna na stříkačku a náčiní na obecních drahách. Zakládajících členů 15. Koncem roku 1928 bylo u sboru 18 členů.

Dne 4.listopadu 1915 vyhořela stodola Františka Chodory s veškerou sklizní.

V předvečer 5.července 1924 sešel se sbor dobrovolných hasičů a školní mládež u lípy „Svodody“ odtud konal se průvod za zpěvu národních písní na vrch Velkou Hůrku. Na místě věnována vzpomínka Mistru Janu Husovi zapálením hranice a přednáškou, kterou přednesl p.učitel Štrunc.

Lípa „Svobody“ zasazena byla u kapličky, při slavnosti dne 30. dubna 1919



Elekrifikace

17.října 1926 usnesla se valná hromada přistoupiti k elektrifikaci. Celkový rozpočet transfomátoru rozvodné sítě, přípojek – 118 000,- Kč.
Veřejné osvětlení stálo 5 000,- Kč.


Zima rok 1928 – 1929

Po suchém létě a mírném podzimu následovala nad obyčej tuhá zima. Po nové roce napadlo téměř na půl metru sněhu a počalo mrznout. Nebylo pamětníka tak krutých mrazů, jež koncem ledna neobyčejně zesílily a potrvaly až přes celý únor, z nichž největší byl –40 C. Ptactvo i zvěř mrazem a hladem hynulo. Nebylo řídkým případem,že hladovějící vrány vrhly se na zesláblé koroptve, tyto uklovaly a jejich masem se sytily. V brzku projevil se nedostatek paliva, i škola v Čížkově, kamž dochází zdejší děti, byla pro nedostatek paliva po dobu největších mrazů uzavřena. Byla to zima vše pronikající, takže kdo nutně nemusel ani z domu nevycházel,mnoho lidí omrzlo na uši, ruce i nohy.


1932

Dne 29.února 1932 zemřel František Valenta č.p. 35 – 78 roků. Byl starostou od roku 1899 do roku 1912 tedy plných 13 roků. Za vedení úřadu byl založen Sbor dobrovolných hasičů 1906, dále silnice Sedliště – Zahrádka rok 1912. Při volbě starosty byl zvolen jednohlasně Václav Šelmát č.38 /starostou zvolen na druhé období/ .

Květen byl suchý teplota veliká, kolem 21.května dostoupila teplota 42 C.

Hospodářská krize
Dělnictvo nemohlo dostat vůbec žádnou práci následkem krize hospodářské, která jest pozorována již od roku 1930.Nikdo práci nepodnikal, každému scházely peníze jednotlivci, obci, okresu, státu. Dělnictvo, které bylo odkázáno pouze na práci, musel stát podporovat tzv. poukázkou stravovací, co činilo týdně na rodinu 10 až 20 Kč.

Tragická smrt Františka Berouška
Dne 4. června 1932 byl zabit v lese nad Smětalky člen obecního zastupitelstva dále honební starosta František Beroušek č.p.19. Při okopávání modřínového pařezu přihnal se silný vítr chvilkový, vyvrátil dlouhý modřín, který zasáhl Františka Berouška přímo přes tělo při jeho práci.

Oslava 6.července 1932 po převratě  se konala as dva neb tři roky okázale, neb sbor dobrovolných hasičů šel večer s lampiony na vrch Hůrku, kde se udělal oheň a pan učitel Štrunc promluvil o významu dne, který se oslavoval ku cti mučedníka. Další již jen školní mládež sama obzvláště hoši chodili od čísla k číslu a dostali všude kousek dřeva, které jim některý rolník dovezl na vrch Hůrku, kde dříví zapálili a tím význam dne oslavili. Rok byl mnoho úrodný, jakých se pamatuje málo.


 
1933
Na den sv.Vojtěcha, který právě připadl na neděli , kdy se obývala pouť ráno bílý mráz a začal padat sníh. Duben tak studený byl před 14 roky.

Dne 4.června 1933 zemřel lesní obecný hajný František Chodora č. 13 – 84 roky, který 30 roků hlídal obecní les za roční služné 200 Kč.

28.říjen - 15 výročí
naší samostatnosti se konal slavně, zvláště v městech, u nás pořádala okresní osvětová komise přednášku spojenou s osvětlením naší národní minulosti historické.

Během roku doprovodili občané malé obce sedm občanů na hřbitov vrčeňský a to:
Milotu Vojtěcha č. 3, Josefa Chodoru č. 13, Emana Šolara č.30 /panský hajný/, Tomáše Fialu č.39, Bohumila Placatku č. 46 – řezníka, Barboru Hasovou č. 48 aJosefa Sládka č.51 – bude míti věčnou vzpomínku u sboru dopr.hašičů neb býval dlouhá léta režisérem místního ochotnického divadla, kde vybíral kusy, které se obecenstvu domácímu i cizímu líbily a velikým potleskem odměněny byly. Sbor hasičů finančně prosperoval, neb vždy z divadla čistý zisk připadl pokladně.

Měsíc prosinec končil rok za mrazu –20 C.


1934

 
Kolem 20. března 1934 se počalo stavěti hasičské skladiště dle předem konaných schůzí, neb staré skladiště již nevyhovovalo. Skladiště se stavělo na místech, kde stavělo skladiště staré, vystavěné v roce 1906 v rozměru 7,6 m x 4,3.m. Postavené Josefem Janochem č. 46 a Janem Bartošem č. 34 a Josefem Sládem č. 51.

Jaro jako před 40 roky 1894. Velká sucha a vedra. Jaro vypadalo jako léto. Kolem 16. dubna se dostavila tepla kolem 25-28 C, které potrvaly střídavě až do 15.května. Dne 16. května v den Jana Nepomuk, přišel mráz bílý, který spálil v zahradách některé ovoce a nejvíce zeleninu – rajská jablíčka, zelí a brambory. Brambory letní, které byly již venku ze země.

Dne 15.července zemřel Josef Chaloupek č.50 - kameník, člověk společenský – humorista. Churav as dva měsíce šel se podívat mezi kamarády do hostince Josefa Černého, ačkoliv nepil, jak by cítil,že pije posledně. Při zpáteční cesta k domovu klesl u stodoly Jana Komance, kde vykrvácel chrlením krve.

Dne 20.července stihla krutá rána rodinu Šelmátovic č.18 večer přišla zpráva, že jejich živitel, otec pěti dětí, tesař Vojtěch Šelmát, který pracoval druhý týden na bourání staré Behanovic továrny, spadl při práci tak nešťastně, že byl ihned mrtev. Každý, kdo slyšel zprávu nechtěl uvěřit a každý byl ohromen, každý litoval, každému vytryskli slze z očí, neb Vojtěch byl člověk poctivec, srdce dobrého, který tak otcovsky se staral o rodinu. Při stavbě nového skladiště, které se začalo stavět 15.března nebylo jedné neděle, aby Vojtěch s jeho širočinou nepřišel a po celý den nesekal dříví na krov a vše co bylo třeba.

Na podzim 1934 se kopala studna u hřbitova ve Vrčeni, která jest 19 m hluboká ve skále.


1935

 
Dne 6. března večer veliká slavnost na počest 85. narozenin našeho milého prezidenta T.G.Masaryka. Večer rozdělán oheň na pastvině mezi Smětalky a Zahrádkou sborem dob.hašičů, kde o významu dne promluvil Josef Trhlík č.47, jako vzdělavatel sboru. Průvod pak se ubíral do hostince Josefa Černého, kde o životě a práci v zahraničí a persekuci rodiny Masarykově, která dlela za války v Praze, promluvil p. Dlouhý prozatímní řídící učitel z Čížkova.

Na podzim 1935 sehráli ochotníci hru „Tulácká krev“.

Počasí: podzim byl mírný, žádné velké zimy do nového roku. Největší snad zima 7 C.

Posledního prosince na Silvestra byl den jak na jaře, že létaly včely z úlů, což jsem viděl na nádraží Žďár-Ždírec při cestě vlakem do Plzně.

Dne 18.12.1935 byl zvolen druhým presidentem republiky Dr. E.Beneš dosavadní ministr zahraničí.


1936

 Dne 12.dubna 1936 na Boží hod sehráli místní ochotníci hru „Srdíčko z lásky“, při ohromné návštěvě, kde snad ani místa nebylo za režie Josefa Valenty č. 35.

Dne 12. července byla hasičská zbrojnice dána veřejnému účelu a při té příležitosti bylo okrskové cvičení hasičstva z obcí vůkolních.
9.srpna 1936 sehráli ochotníci na žádost Františka Komance opakování hry „Srdíčko lásky“.


1937

28.března na Boží hod velikonoční sehrána opera „Márinka z myslivny“ se zpěvy a tanci. 4.dubna opakováno.

Dne 4. července 1937 se konala odpolední zábava v přírodě, kterou pořádal zbor dob.hasičů /výlet u Tří dubů/, který pořádá zbor již od založení 1906 každoročně. Výlet se pořádal v lesním výběžku pod duby, ale v roce 1936 byl výběžek zasázen, podle lesního plánu.

Dne 14.září 1937 zemřel T.G.Masaryk.


1938

Dne 27.února zakoupena motorová stříkačka za 25 tisíc.
Špatné léto a starost všeho obyvatelstva, jak bude dál, neb se odehrávaly nepokoje našich němců v zněmčeném území vedeném Konrádem Heilainem, které ohrožovali republiku v občanskou válku, dovolávajíce se podpory v sousedním Německu u kancléře Adolfa Hitlera. 15.září bylo vyhlášeno stanné právo v 17 okresích. Ve středu 21.září po celodenní poradě padne v kolovratském paláci v Praze historické rozhodnutí! Pod tlakem západních velmocí přijímá naše vláda londýnský návrh.

Dne 20.září byla vyhlášena všeobecná mobilizaze příslušníků čs.branné moci do 40 let. 30. listopadu byl zvolen nový prezident Dr.Emil Hácha, prezident nejvyššího soudu.

Musím se ještě zmínit, že na podzim 1938 řádila mezi hovězím dobytkem nakažlivá nemoc slintavka a kulhavka, která sem byla zavlečena ze severu. Nemoc přešla celou Evropou u nás byl případ u Chodorů č.1, u Valentů č.10, u Klesů č.37.
31.prosince zemřel Jan Šimáně rolník ze Zahrádky č.27 – 60 roků.

1939

6. února zemřel František Komanec č.p. 5 truhlář a hudebník. Zemřel během dvou dnů nemoci na krční anginu v plzeňské nemocnici. Žádný nechtěl uvěřiti zprávě a každý litoval neb Komanec byl mnoho populární v kraji, neb každou neděli Franta nesl basu na zádech a šel obveselovat mládež v celém kraji, kde jim vyprávěl anegnoty a šprýmy stále nové.
15.března 1939 ráno v 6 hodin překročilo říšskoněmecké vojsko naše hranice a postupovalo několika proudy do vnitrozemí. Naše obyvatelstvo se chovalo slušně a zdvořile, nikde nedošlo k žádným nedorozuměním. Dne 16.března přijel vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler do Prahy.
Dne 20.dubna 50 leté narozeniny Adolfa Hitlera, žádný nepracoval a dělnictvo dostalo zaplacenou mzdu za ten den. Dokonce května všechny strany politické protektorátu Čechy a Morava se rozpustily a byla utvořena jednotná strana s názvem Národní souručenství.

Dne 30.dubna sehráno divadlo „Pravda na útěku“.

Dne 1.května býval svátek práce. Dělnictvo z celého okolí chodilo průvodem do okresního města Nepomuku s hudbou, kde mluvili řečníci, jak asi bude v budoucnu. Přišel i 1. květen 1939. Všechny schůze, všechny tábory projevy zakázány a svátek práce se držel, že se nikde nepracovalo. Na paměť dne toho jsme sázeli lípy u hasičského skladiště.

28.května na Boží hod sehráno divadlo opereta „Románek krásné cikánky“. 29. května opakováno, krásná hra se zpěvy a hudbou, kterou při divadle provedla kapela čížkovská s kapelníkem Františkem Bendou.

Letošní rok se nekonalo vůbec nic neb shromáždění projevy zakázány.

9.července měl pohřeb František Jirka č.p. 41 ze statku výměnkář, nejstarší pamětník ve věku 85 roků. Na statku byli čtyři Františkové Jirkové. Výměnkář – praděd 85 let, výměnkář – děd 62 let, hospodář stár 35 let a syn hospodáře 5 let.

Léto špatné, neb snad ani žádné nebylo.

Dne 4. září nařízeno zatemnění a obnovena služba protiletecké ochrany, která před rokem byla ustanovena.

10. září zakázány všechny taneční zábavy, shromáždění lidu a zpěv některých písní.

19.září nařízeno zdražení kouření i papírků na tabák o 20 %, všech nápojů i piva o 20 % u nás stál 1 litr piva Gamgrinus Plzeň 3 Kč po zdražení 3,60 Kč. Začátek října všechny potraviny na lístky, obchody se zbožím smí prodávat jisté procento na den, týden, měsíc.

Ráno otevřou v 8 hod. a lid čeká již u obchodů, ale jak se vyprodá stanovená kvota, jest vyprodáno a obchody se zavřou.

Začátek listopadu a koncem října odvody koní pro Říši.

Při mobilizaci 1938 v září byly odvody také, byli vzaty všechny koně.

3.prosince sehráno divadlo opereta „Hanička z podlesí“.

Oděvy zdražily až o 200 %.


1940

Leden král vládu udržel, neb velké mrazy celý leden, které nebyly jak v roce 28-29. Stále se držel mráz kol 18-25 C. Sníh napadl začátek prosince minulého roku a stále přibýval v lednu, sníh nadělal mnoho škod, zvláště v lesích, kde celé lány jsou polámány a vyvráceny, to snad není pamětníka.

Leden měsíc zábav a plesů se vydařil špatně, u nás v Zahrádce celý Masopust žádná zábava nebyla, což bylo velkou zvláštností.

28. ledna 1940 pořádalo se divadlo „Česká chaloupka“režii divadla vedl František Komanec č.5 učitel , který vyučuje v Sedlišti.

Služba COP byla dána do přísné pohotovosti a zatemnění bytů bylo přísně dodržováno

Nařízeno odvádění másla z každé dojnice ½ kg týdně. Kdo by nemohl odvézt musí každý týden míti omluvenku z jakých důvodů není možno máslo odváděti potvrzeno obecným úřadem. Odvádění vajec – z každé slepice 3-4 vejce týdně.

25.února sehráno divadlo „Lávka nad propastí

Měsíc březen ta samá zima, jak v únoru až 17.března silná obleva, která se proměnila v jistých částech v povodně převyšující normál z roku 1890 .

Dne 17. března 1940 zemřel Bárta, obecný chudý, který byl v obecním domku č.17, byl první dán do izolační místnosti při hasičském skladišti, do jeho pohřbení. Byl zde několik roků a živil se jako kolovrátkář po kraji a nic na obci nechtěl než byt.

14.března hromný vítr, který nadělal mnoho škod.

15.března svátek výročí protektorátu nikde se nesmělo pracovat.

24.března na Boží hod velikonoční sehrána opereta „Písnička srdce

Dne 1. dubna zaveden letní čas o hodinu kupředu, co se opakuje z doby válečné r. 1916-17.

16.dubna 1940 zemřel Václav Rojík rolník č.43.


1946

Kniha od roku 1940 do roku 1946 v úschově, aniž jsme nevěděli kde byla schována, až po převratě bylo hlášeno, že byla v zemském archivu.

2.světová válka

Zaposlouchání cizího rozhlasu hrozila smrt, proto přišlo nařízení radia se musela přinést do jistého obvodu, kde se vyndaly krátké vlny, aby se nemohla poslouchat cizina.

Naši občané byli po dobu okupace tak pohromadě v čele se starostou Václavem Šelmátem, starostou od roku 1927 . Žádné udání – samá sabotáž. Kontingenty obilí, dobytka se odváděly nedostatečně. Naše komise se vždy dovedla vymluvit se starostou z důvodu špatné sklizně, sucha, mokra atd. 

Vládnoucí němec tzv. Oberlandrát – vyšší zemský hejtman s okresního úřadu, který byl přeložen z Přeštic do Klatov nařídil kontrolu po obcích, naši zvláštní zpravodajové nám hlásili, který den k nám kontrola přijde. Při příchodu kontroly si nechali zavolat všechny zemědělce do hostince Václava Černého a tam četník – němec přečetl předem ortel smrti.

U koho se obilí najde bude zastřelen, šli tedy hledat do některých čísel, ale nic nenašli. To se každý rok vždy na jaře opakovalo.

Zato občané z měst jezdili do vesnic, kde nikdy z prázdnem nešli a tak snáze žili. Každý zemědělec měl v městě příbuzné, kterým tajně živobytí dával s velkou překážkou neb na nádražích stály zase kontroly.

Dne 15.března 1939 byl pro nás nejkrutější ranou v dějinách. Ráno 15. března jedem do Plzně do práce a průvodčí vlaku ve Ždírci k nám přišel a povídá: „ Tak pánové dnešním dnem je naše republika zabraná Německem. Dostali jsme v Nepomuku rozkaz jako zřízenci vlaku bychom uposlechly výzvy a nařízení německých okupantů a nekladli odpor, který by byl marný“. Jak to slovo působilo na nás dělníky, nedovedu vylíčit. Při příjezdu vlaku do Plzně jsme viděli, jak se ze všech stran hrnou okupanti němečtí do města z tanky malými, co jsme přirovnávali, že to koupili v hračkářském obchodě u Růžičky. Hned nadešel život v okupovaném území. Farář Hodač v Čížkově při zabrání republiky plakal a na kazatelně kázal proti okupantům, náhodou, že občanstvo znal. Kdyby se byl našel jedinec, který by něco udal, byl by žalářován.

U nás jsme měli dezertéry, kteří byli dáni na nucené práce do Německa a když dostali po roce dovolenou, již tam zpátky nejeli a zůstali doma, vedlo se jim špatně neb stravovací lístky nedostali. Byli to František Košan – bednář č.16, František Kotěšovec – zámečník č.33, a Vojta Fleišhans – zámečník č. 45. Stanice četnická o nich věděla a sám Pavel řekl: „ My víme, ale dokud nepřijde udání my nevíme“. Zdržovali se doma asi čtvrt roku a pak buď udáním museli jíti do koncentračního tábora do Mirošova. Koncentrační tábor v Mirošově byl postrachem, neb tam němci dělníky mlátili, fackovali a 25 ran dávali na zadní část těla na lavici, jak ve středověku.

Morálka obyvatelstva byla ve válce rozličná. Znal jsem lid , který na válku hleděl lhostejně. Našli se lidé, ale malé % , kteří říkali, že Německo vojensky poraženo nebude.

Lid byl vězněn i pro malé provinění i trestem smrti, to se odehrávalo většinou v městech, u nás byl jediný případ.

V naší obci byl na letním bytě profesor Vojtěch Ježek ve mlýně u Bártů č.6, byl zde po dobu prázdnin s rodinou. Po skončení prázdnin dojížděl do Plzně, kde vyučoval na Mikulášském náměstí. Člověk dobrý veselý, když se vracel usmívali se na něj 3 synkové.

Přišlo udání, že jest ilegálně činným a provedena domovní prohlídka v Plzni, kde měl zařízený byt. V bytě se našly tiskoviny a snad i kniha zápisů válce odporující. Byl žalářován asi 1 ½ roku na Borech a pak převezen do Drážďan, před ukončením války byl popraven v dubnu r. 1945.

I já byl v podezření, v roce 1944 jsem dostal návštěvu kriminální policie, vyslýchali mne, kam jsem dal drát, co mi dal profesor Ježek, bych mohl poslouchat zahraniční rozhlas, když jsem se nemohl na nic přiznat chtěli mi vzít sebou, pak je to rozešlo.

Do vyšetřování odveden přímo z práce Josef Bárta č. 10 , který pracoval ve škodových závodech jako zámečník . Byl odveden pro podzemní hnutí, ve kterém byl členem. Byl vězněn na Borech a pak převezen do Drážďan, při strašném náletu na Drážďany v roce 1945 prchl na západ, kde ho vzala do ochrany americká armáda. Bojoval nějaký čas až do úplného zhroucení Německa a přišel jako zahraniční voják.

Ve Vůsenici, v Hájku se potloukali dva zajatí Rusové a lid tam byl na polích, tak jim přinesl oběd a chléb. Josef Beroušek přechovával asi týden dva ruské zajatce, kde si byl vědom, že číhá na něj smrt.

Bombardování nepřátelských letadel u nás se ani lid nebál. Vždy se šel dívat , jak celé roje letí přes naši obec někam na západ. Až jednou při zpáteční cestě shodili pod Hájem na doubkovo louce jednu bombu, kde byla díra v rozměru 5 m šíře a hloubka 3 m. 

Při posledním nejhoším náletu v dubnu 1945 na Škodovy závody, který byl ve dne, jsem byl v krytu ve Skvrňanech, kde celé Skvrňany hořely a bomby dopadaly na kryt. Nedovedu vylíčit ten strach ze smrti, kde se již nemohlo dýchat neb do krytu vnikl dým z hořících budov a zápalných bomb.

Hloubkový letci tzv. kotláři ti létali po trati od Plzně do Nepomuku až do Budějovic. Lítali denně a kde stála nějaká lokomotiva, třeba i u osobního vlaku museli ji rozstřílet. Němci z nich měli ohromný strach, neb když se někde ozvali s kanůnkem protiletadlovým, ihned je potloukli a kanůnky rozbili. Byl jsem svědkem při jízdě vlaku, který vyjížděl z Nepomuku v 20,27 hod. večer při příjezdu do blovického nádraží se sneslo letadlo a hodilo tři malé bomby na louku u cihelnu. Ten chaos od cestujících, ale první utíkali němečtí ochránci od kanonků.

Nadešel 5.květen 1945 rok osvobození. Při německém ústupu se u nás kopaly kryty, kam se schovávaly cenné věci, jídlo, šaty, peřiny apod.

Dne 5. května v ranních hodinách zavlál náš prapor na rozhledně vrchu Maštýř u Přešína.

Každý hlásil druhému co se stalo, hned se ustanovil v obci revoluční národní výbor, který vzal zprávu obce do svých rukou. Dostali jsme 20 vojenských pušek a střelivo a hned byly postaveny hlídky na všech silničních spojích do naší obce. Každý byl povinen hlídku držet, staří ve dne , mladí v noci.

Němci se schovávali po lesích a nejvíc je schoval les rožmitálský, odkud běhali po skupinách na jih a západ. U nás jsme také měli příležitost se s nimi vypořádat. Běželi ráno od Voletína do čížkovského lesa do Doubrav, kde jsme na ně museli pořádat leč, jako na zajíce. Zahrádka – Čížkov – Sedliště- Přešín. U silnice Sedliště Přešín jsme je zabrali a předali Rudé armádě, která již byla v Nepomuku. V Nepomuku se sešli tři armády dle proroctví Sibyly – Rudá, americká a skomírající německá.

K nám přijelo první auto Rudé armády od Čížkova. Zastavili na návsi a hned si s našimi lidmi rozuměli, hned byli pohoštěni, pečeným cukrovým, koláči a mlékem, jak se usmívali a naše děti brali do náruče a očima v slzách, co asi si připomínali jejich děti doma.

Pak podruhé jsme je vítali , když celé kolony nákladních aut, motorek a tanků těžkých 50 tun projížděli od Přešína na Sedliště, Zahrádku, Čečovice do Vrčeně a Železné Huti, kde postavili válečnou pozici na trati Horažďovice Nepomuk. Most přes potok u Běhanic, kde stála tabulka nosnost 8 tun přejelo 50 t tanků a nic se mu nestalo. Občanstvo se sešlo u chodorovic statku č. 1 a vítalo celý den přijíždějící kolony Rudé armády. Dávalo občerstvení, co oni spláceli doutníky a usměvavými pohledy.

Taky jsme měli v Zahrádce jak se říkalo národní hosty. Když němci ustupovali z Ruska přes Ukrajinu brali s sebou jejich soukmenovce. Sami je uživit nemohli, tak je dávali do českých vesnic. U nás byli v hostinci u černých na sále staří i děti bylo jich 6 osob.

Za války rakouské r.1920 nám byl vzat zvonek z kaple. Pořídili jsme si z dobročinných darů a příspěvkem obce zvonek nový, který nám byl vzat zase na válečné účely r. 1942.

27.května byl zavražděn protektor Heidrich, bylo s námi zle, hned ráno ve čtyři hodiny byly sousední obce prohledávány německými žoldnéři. Naše obec byla ušetřena.

Velká nouze byla o kouření. Za cigarety se dostalo všechno, živobytí práci řemeslnou, dovoz atd. Proto bylo dovoleno sázeti 25 ks sazenic pro jednoho kuřáka. Další kusy měly být zdaněny, ale každý osázel každý kousek u chalupy. Bylo hovořeno jen o tabáku – v hostincích, ve vlaku, ve schůzích a každý se ptal druhého, jak to dělá s tabákem by měl chuť tabákovou a mohl se kouřit. Chválil každý svůj výrobek, ale žádný nestál za nic, každý měl chuť trávy. Tak vzniklo slovo „domovina“. Ptal se jeden druhého: Co kouříš, že to tak smrdí – domovinu. Tak se sázel tabák každým rokem až do konce války.

Dne 8. května bylo telefonicky hlášeno, že uniká z Prahy K.H.Frank. Největší bestie českého národa, autem směr Rokycany, by se zadržel. Ihned František Chodora vzal koně a tahal dlouhé klády, které ležely na drahách na vršek za tykalovic stodolu a dělali překážky, by auto, kdyby náhodou zde jelo, nemohlo projeti.

Začátkem června byla ustanovena komunistická strana do které vstoupili všichni naši domkáři v Zahrádce i na Smětalkách. Začal se čísti komunistický deník Pravda, který byl v každé domácnosti. Nejvíce bylo třeba pracovních sil v zemědělství, poněvadž každý od zemědělství utíkal a šel raději do města do továrny nebo do pohraničí, kde bývali němci.

Od nás se vystěhovali: Karel Florián s rodinou do Děčína, kde budou pracovat v továrně. Pole pronajali zdejším lidem a obytné stavení Václavu Fleišhacovi č. 45. Dále se vystěhoval Václav Bárta č.10 s manželkou Vilemínou Bártovou do Plzně. Dále Josef Houska č.48 s rodinou, dále Václav Milota č.3– zámečník do Ústí nad Labem, dále Josef Košan č.7, dále Jaroslav Svoboda č. 23, dále Václav Mašek č. 38, dále Josef Králík č.6 bývalý nájemce mlýna, dále Jan Chodora č.17s Marií Chodorovou - obecní chudí. Na zemědělské práce nebylo dosti pracovních sil, takže dobrovolně chodili z měst na venkov pomáhat ve žních.


V roce 1945 do prvního listopadu musel každý přiznat peníze, které byly u spořitelny i které byly doma. 1.listopadu byly vydány nové, které naše vláda v exilu v Londýně nechala udělat.

V roce 1946 mírná zima, duben celý krásné počasí 20 C. Celý čtvrt roku duben, květen, červen ani pořádně nenapršelo, úroda byla dobrá, jenom sena nebyly, ale obilí a bramborů bylo dosti. Když bylo bramborů dost, zrušily se lístky na brambory a každý si je mohl prodati nebo dáti komu chtěl. Hodně bramborů jsme prodali do Rumunska. Na jaře po zasetí a sázení brambor šli zemědělci pracovat do lesa, kde byl zamořen les kůrovcem, který byl objeven v roce 1943 a každým rokem zničil kus lesa v rozloze 20 a. Nám nadělal tolik škod hospodářských, co se nedá ani vypočítat. Všechny léta od vzniku porážíme zjara a na podzim dříví zamořené, celé kusy lesa a kůrovce se zbavit nemůžeme.

1.květen 1946 do Nepomuku se sešel průvod z celého kraje, který se konal poprvé v osvobozené vlasti. Co stojí Nepomuk, takový průvod neviděl.


1947

 
2.ledna byla vyhlášena zákonem dvouletka
Masopust 1947. Byly dva věnečky hasičský 18.ledna a komunistický 8.února.

Tuhá zima. 13.března přišlo náhlé oteplování a sníh začal se rozhřívati – 14 C, byly záplavy.

Začátkem dubna byla prodána chalupa č.10 – Valentovic. Majetek Josefa Bárty soustružníka v Plzni, koupil ji Václav Černý hostinský č.44.

22.května sčítání lidu, které bylo posledně v roce 1939

Koncem května byla zbourána chalupa u Martínků č. 22 obývaná Václavem Martínkem a po jeho smrti zbourána jeho zetěm Janem Houskou č.24

Dne 2.června zemřel Josef Šlechta – u Trsínů ve věku 91 roků – narozen 1856.

V létě byla veliká horka, 28.června vystoupila teplota na 36 C.

Velká sucha, špatná úroda.

Dne 20.července 1947 se konal druhý výlet Hasičského sboru na vrh Hůrku

17.srpna se konala staročeská slavnost dožínková, hned po poledni chodila hudba zváti hospodáře i nehospodáře na slavnost, která se odbývala na návsi. Zde se převedl obraz, jak za starých časů se slavilo ukončení žní a jak se vše veselilo, staří i mladí. Obraz předvedli mládenci a dívky za řízení Josefa Trhlíka č. 47, pak byla na návsi veselice a tanec do večera. Večer se šlo s hudbou do hostince zábavu ukončit.

Měsíc září se vyrovnal na vedra měsíci srpnu.

Dne 10.listopadu byla otevřena telefonní hovorna instalována v hostinci Václava Černého a dána do služeb veřejnosti.

Na Boží hod vánoční 25.prosince sehráno divadlo „Baron Hrobčiský z Hrobčic“ za řízení Josefa Trhlíka č.47.

Pamětník žádný nepamatuje tak suchý rok, jako byl rok 1947.


1948

 
Neděle 8.února večer přijeli páni učitelé od okr.osv.rady s filmy a přednáškou, kde občanstvo obveselili nejvíce mládež.

Před první válkou trval masopust 4 dny, začal již v sobotu a končil ve středu popeleční. Každý den z uvedených byla zábava, u nás byla kolikrát dva dny neděle-úterý. V okolních obcích byla třeba v Čečovicích v pondělí, v Čížkově v sobotu apod.. Bylo zvykem, že se chodilo před zábavou od jednoho konce vesnice do konce druhého a každé číslo dávalo peníze nebo obilí. Chlapci byli oblečeni za všelijaké figury znázorňující třeba panského drába, vesnického rakouského policistu a žebravého flašinetáře. Vozili vozík na něm velkou bednu a v té bedně seděl, kdo uměl hráti na harmoniku a hrál, ale aby nebyl viděn. Při bedně byla klika, kterou řídil flašinetář.

Chodilo se po obci a každý dal trochu obilí, ponejvíce žito, to se vozilo na vozíku a v hostinci se prodalo, kdo ho potřeboval, než vznikly nějaké spolky, tak se to hradilo na hudbu a když vše bylo vyrovnáno, tak se to propilo. V tu dobu se mohla zábava dělat snadno, muzikanti hráli v osmi lidech po dvou zlatkách – 4 Kč. Dohromady 32 Kč, a večeři, která stála 1,60 Kč, Dva buřty pro jednoho 20 hal. A pivo ¼ tj. 0,25 l 6 Kč. Vstupné se vybíralo po 1 nebo 2 Kč.

Ty ceny se udržovaly až do roku 1914. U nás hrávala kapela domácí. Kapela pokrývačů, jak se jim všeobecně říkalo, starý Fleišhanc č.45 – hrál na klarinet, jeho syn Vojtěch na trumpetu, Holý ze Sedliště – baskřídlovku, Klasna z Čečovic – křídlovku, a Syrový Jan od nás č.11 – housle.

Povolení na tuto žebrotu dostávali práce neschopní, staří a nemajetní.Chodili po vesnicích v městech mívali své stanoviště, to bývalo za Rakouska a přeneslo se to do osvobozené první republiky, by se lidé takovým žebravým způsobem živili a nemusela se jim dát nějaká podpora.

U nás jsme měli takového flašinetáře Vratislava Bártu z rodu Bártů. Celý život se toulal světem a živil se poctivým způsobem jako krejčí. Nikde nenabyl práva domovského. Proto stár přišel do domovské obce, kde obdržel byt v domku obecním č.17, aby obec mu nemusela dávat podporu, tak mu tehdejší starosta Josef Černý č.44 vymohl povolení na flašinet a obec mu flašinet starší zakoupila. Zemřel a obec mu z jeho úspor vystrojila pohřeb.

Dne 26.února bylo svoláno občanstvo do hostince Václava Černého, by vyslechlo předsedu nár.výboru Antonína Bártu o celostátní situaci, kde nepřátelé republiky chtěli udělat převrat, byl zvolen akční výbor, který bude bedlivě sledovat, každý pokus o nějaké hanobení-kritizování státního zřízení, co je špatné a podobně.

Dne 16.června zemřel Václav Roub č.8 u Míků ve stáří 74 roky.

Dne 27.června pouťová zábava. Po převratu v květnu 45 se zábavy příliš nekonaly, neb malá místnost a kolem v obcích velké taneční sál. Až letošním rokem Václav Černý sál rozšířil, takže se sešlo mnoho mládeže z obcí vůkolních.

Dne 22. srpna dožínková slavnost , byla sehrána scéna „Zrušení roboty r.1848

Dne 24. října den našeho posvícení slavnost svěcení zvonku, který byl zakoupen u firmy Pelner – slévárna u Č.Budějovic za cenu 4 tisíce. Odpoledne vyšel průvod ze Smětalek s děkanem Klabouchem z Vrčeně, při zpěvu a hudbě šel kolem mlýna Bártů a kolem hostince na náves, kde bylo kázání a kněžské ceremonie, po ukončení šla hudba do hostince, kde byla zábava.

O štědrém večeru bývalo zvykem v obci všechny léta mé paměti, že se chodilo každému přáti veselé vánoce s doprovodem hudebních nástrojů . Zvyk se udržel až do roku 1935 a pak zanikl, až rokem letošním jej obnovil předseda místní osvětové rady Josef Trhlík č. 47 a Stáňa Šelmát č.39 a Josef Košán č. 48 jako hudebník, který zahrál v každém obytném stavení.


1949

Nový rok 1949 vstupuje do pěti let budoucích do r. 1953 – pětiletý hospodářský plán – pětiletka.

8. ledna – hasičský ples

22. ledna - komunistický ples, který se rovnal plesu hasičskému

19. února – ples sousedský – ples první od roku 1945, pořádal ve své režii Václav Černý – hostinský

27.února masopustní neděle, tak slavná v dobách rakouské monarchie a dnes tak zapomenuta, že ani nevíme, že masopustní neděle někdy bývala

5.března na výroční schůzi KSČ usneseno by z pokladny bylo dáno 4 tisíce na postavení jeviště v hostinci

Dne 8. května byla v obci národní směna – spravovány obecní cesty

Po polních pracích, byla dělána vodní nádrž pod Fronkojc č. 31- pozemek zakoupen od obce Čečovic.Vodní nádrž je dělána pro případ ohně na Smětalkách.

Kolem 10. listopadu začal rok stranického školení, všechen náš chudý lid v naší obci, jest členem strany KSČ, mimo větší hospodáře ve vsi. Chodíme 2x měsíčně do hospody Václava Černého večer na hodinku, kde se učíme, jak pracovala, co vykonala strana, její vznik, její zakladatele, jak byla pronásledována za první republiky, by jako členové strany jsme byli o všem informováni a věděli, co pro nás strana znamená.

18. prosince slavnost na počest narozenin Josefa Visarijinoviče Stalina, předseda národního výboru Antoním Bárta č.34 zahájil slavnost a Josef Trhlík č. 47 předseda místní osvětové rady nastínil životopis a životní práci generalisima Stalina. Slavnost ukončena písní práce všech přítomných.

Ukončení prvního roku pětiletky – roční plán byl splněn přes 100 % ve všech oborech.

Před několika lety se zvýšil počet chovatelů včel nyní má obec 17 chovatelů včelstev.