HISTORIE HASIČSKÝCH SBORŮ| Obec Čížkov
Facebook

 


HISTORIE HASIČSKÝCH SBORŮ

Informace o historii hasičských sborů v České Republice

Člověk odjakživa bojoval s ohněm a snažil se ho ovládnout. Oheň byl velmi důležitý a byl taky jedním ze civilizačních prvků. O prvním zmínkách boje s ohněm se dočítáme již v 10. stol, kdy římský stavitel Vitrius žijící za vlády Ceasara a Augusta, se zmiňuje o tom, že již před 200 př. Kr. sestavil Ktesibus z Alexandrie hasičské čerpadlo. Tyto stříkačky se používály v Egyptě, Římě a Římany obsazeném území. V podstatě se používaly s různými vylepšeními až do 18.stol.

Ve středověku začali panovníci vydávat směrnice, vedli je k tomu velké požáry středověkých měst. Ve směrnicích stálo, jak zabraňovat požárům a jak je hasit. Příkladem je statut města Prahy s názvem "O OHNI", ze 14.století. Podobně tomu bylo několik dalších století. Požární směrnice byly v podstatě pořád stejné jen podrobnější. K nejpodrobnější patří směrnice Prahy z let 1611,1636,1638 a další města jako třeba Chrudim (1510), Kutná Hora (1559), Jihlava (1613) a další. Marie Terezie vydala v roce 1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského" pro pražská města a pro venkov, pro slezské vévodství o rok později. Syn Marie Terezie Josef II. vydal další požární řády, kde byly uvedeny i povinnosti obyvatel.

I přes všechna nařízení požáru neubývalo. V roce 1610 vynalezl holanďan Van Den Heiden hadici, ale ani po tom nevyžadovaly ruční stříkačky odbornou obsluhu. Zlomem byl až vynález parního, který velmi ovlivnil rozvoj požární techniky. Díky tomuto vynalezu byli stříkačky výkonnější, dále to taky umožňovalo dopravit vodu na mnohem vetší vzdálenost. Byly ,ale také těžší dražší a vyžadovaly odbornou obsluhu.To vedlo k tomu, že ve větších městech a podnicích byly ustavování, kteří měli na starosti hašení požárů Důležitouroli hrály také Čechy cechovní mistři museli pravidelně vysílat tovaryše do požárních záloh.

Pád Bachova absolutismu znamenal v Rakousku jisté uvolnění, mimo jiné i spolčovací a shromažďovací právo. Malá města neměla peníze na placené hasičské sbory. Zde došlo ke sdružování hasičských nadšenců a ke zniku prvních dobrovolných hasičských sborů. Tyto sbory nebojovali jenom s ohněm, ale pomáhali taky například při povodních.

V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami, kdy případné požáru nebylo jej možné jen"ulévat" vědry s vodou postupující řetězem lidských rukou.Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahující skupiny.
K prvním pokusům založit dobrovolnický spolek hasičů došlo v Chrudimi v roce 1863. První německé sbory vznikly v Zákupech (1854) a v Liberci (1861). První český hasičský sbor v Čechách byl založen r.1864 ve Velvarech. Zakladatelem byl Karel KROHN, který viděl ochranné družstvo při práci v Hamburku.

Velký význam pro další rozvoj dobrovolného hasičstva v českých zemích měli hasiči pražského placeného sboru, kteří měli povoleno provádět výcvik v mimopražských sborech..V této době také vznikaly na řadě míst tělovýchovněhasičské jednoty, které se později rozdělily na Sokol a Sbor dobrovolných hasičů.
Na Moravě vznikly první sbory ve Velkém Meziříčí (1868), o rok později v Třebíči, oba byly založeny Titusem KRŠKOU,velkou osobností hasičského hnutí na Moravě.

Rozhodující opatření v rozvoji dobrovných hasičů bylo vydání "ŘÁDU POLICIE POŽÁROVÉ" v 70.letech 19.století. Tento řád platil až od roku1941.
Nejdůležitějším úkolem všech hasičů vždy bylo záchrana životů ohrožených osob případně i jejich majetku. Tomuto humanistickému poslání zůstávají věrni do dnešních dnů bez ohledu jedná-li se o dobrovolného či hasiče z povolání. A právě to je přitažlivé a zavazující a v nejedné rodině se dědí hasičské poslání z generace na generaci.

 


HISTORIE

První placený hasičský sbor byl na českém území založen už v roce 1853 v Praze. Hlavní odpovědnost za hašení požárů ale ležela od 2. poloviny 19. století až do druhé světové války na dobrovolných hasičských sborech měst a obcí.

Za první Československé republiky existovaly veřejné (komunální) požární jednotky z povolání jen v některých větších městech. V ostatních městech a obcích využívali starostové předpisy prakticky převzaté z Rakouska-Uherska. Ty umožňovaly přenášet zodpovědnost starostů za hašení požárů na dobrovolné hasičské sbory. Jejich materiální potřeby však kryly jen částečně. Někde byly dobrovolné hasičské sbory posíleny městským zaměstnancem zastávajícím funkci strojníka popřípadě velitele.

Uvedený stav ale samozřejmě neodpovídal potřebám průmyslového státu v dobách míru, tím spíše za války. Rychlá změna nenastala ani v protektorátu, kde byl vydán překlad německého zákona jako vládní nařízení o hasičstvu - veřejné (městské) požární útvary se v Německu nazývaly požární policie a byly jednotně řízeny ministerstvem vnitra. Asi v roce 1942 byl i v protektorátu ustaven pluk (Regiment) požární policie Čechy - Morava. Mužstvo pluku tvořili čeští četníci a příslušníci finanční stráže, kteří byli k pluku přeloženi a důstojníci. To byli němečtí inženýři, kteří po vystudování ještě absolvovali dvouleté učiliště požární policie v Berlíně Eberswalde. Pluk podléhal administrativně velitelství četnictva v protektorátu; jeho nasazování do akcí a výcvik řídila říšská místa. Po skončení války se mužstvo bývalého pluku požární policie většinou vrátilo zpět ke svým původním jednotkám.

Po válce byla požární ochrana zařazena do oboru působnosti ministerstva vnitra (jemuž také příslušel nejvyšší dohled a řízení), plnění úkolů na úseku požární ochrany pak zajišťovaly národní výbory (místní, okresní a krajské), jejichž výkonným orgánem pro tuto oblast bylo hasičstvo, které bylo dobrovolné, z povolání nebo závodní. Hasičstvo z povolání musely ze zákona zřídit všechny obce s počtem obyvatel nad 50 000, nebo i obce menší, pokud tak rozhodl krajský národní výbor. Velitel hasičstva veřejného a závodního byl oprávněn při zásahu činit potřebná opatření jménem příslušného národního výboru. Příslušníci hasičstva ve službě pak požívali ochrany veřejného činitele.

K zásadní reorganizaci požární ochrany dochází zejména v souvislosti s přijetím zákona o státním požárním dozoru a požární ochraně v roce 1953. Na jeho základě se výkonnými jednotkami požární ochrany staly veřejné a závodní jednotky a požární ochrana byla budována na principech vojensky organizované složky. Odpovědnost za požární bezpečnost měly podle své příslušnosti národní výbory, orgány státního požárního dozoru a ministr vnitra. Všeobecné řízení požární ochrany a dozor na ní příslušel ministru vnitra, který tuto pravomoc vykonával prostřednictvím ústřední správy státního požárního dozoru a jejich místních orgánů.

Přijetím nového zákona o požární ochraně v roce 1958 však došlo k postupné decentralizaci požární ochrany a následnému oslabení její úrovně. Organizace státního požárního dozoru byla tímto zákonem zcela rozbita. Státní orgány požární ochrany byly podřízeny orgánům národních výborů, které nebyly odborně na výši a celá řada státních funkcí byla předána dobrovolné organizaci Československý svaz požární ochrany.
60. léta jsou proto charakterizována snahou o zavedení nové právní úpravy požární ochrany.

Velice významnou událostí pro další období byl vznik Školy požární ochrany ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku v roce 1967. V roce 1984 se tato škola transformovala na Střední odbornou školu požární ochrany MV ČSR a roku 2002 na Střední odbornou školu požární ochrany a Vyšší odbornou školu požární ochrany MV ve Frýdku-Místku.

V souvislosti se vznikem federativního uspořádání státu v roce 1969 byla požární ochrana zařazena do výlučné působnosti národních rad, což mělo za následek vytvoření Hlavní správy požární ochrany MV ČSR a MV SSR.
Následující období je spojováno s nástupem absolventů Školy požární ochrany ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku, katedry techniky požární ochrany a bezpečnosti průmyslu Vysoké školy báňské v Ostravě a Vysoké inženýrské požárně technické školy Ministerstva vnitra SSSR v Moskvě do orgánů požární ochrany. Výchovou vlastních odborníků a příchodem absolventů středních a vysokých škol, zejména technického směru, se tak mohl zkvalitnit odborný potenciál profesionální požární ochrany a schopnost účelně řešit potřeby zabezpečení požární ochrany ve společnosti.

Významnými změnami prošla profesionální požární ochrana v posledních třiceti letech. Počátkem 70. let se začal měnit podíl zásahové činnosti jednotek požární ochrany ze zásahů u požárů ve prospěch technických zásahů. V současnosti tak většinu činnosti hasičů tvoří vedle samotných požárů také zásahy u dopravních nehod, při živelních pohromách, či zásahy pomocného charakteru jako odstraňování nejrůznějších překážek, vyprošťování osob apod.

Profesionální jednotky požární ochrany svou akceschopností postupně nahrazovaly některé druhy technických služeb a přebíraly stále větší kompetence v oblasti přípravy státu a jeho orgánů na mimořádné události a v provádění samotných záchranných a likvidačních prací během mimořádných událostí. Této skutečnosti bylo nutné přizpůsobit právní úpravu a organizaci. Již v roce 1985 došlo k vydání zákona o požární ochraně, který přes své novelizace zůstává dosud v platnosti. Tento zákon mj. stanovuje základní povinnosti fyzických osob a firem v oblasti požární ochrany a vymezuje kompetence hasičů při dozoru nad dodržováním těchto povinností.

Proces změn v úkolech a charakteru činnosti Hasičského záchranného sboru ČR, který svůj současný název získal v roce 1995, vyvrcholil na přelomu tisíciletí, kdy byla rozšířena působnost Ministerstva vnitra o problematiku krizového řízení, civilního nouzového plánování, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému. V souvislosti s tím byly Parlamentem ČR projednány a schváleny nové zákony.

Nová právní úprava, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2001, znamenala zásadní změnu v postavení, působnosti a organizaci Hasičského záchranného sboru ČR. V této souvislosti došlo také ke sloučení ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR s Hlavním úřadem civilní ochrany, a širokou oblast civilní ochrany tak dostali na starost hasiči, podobně, jako tomu je i v některých dalších evropských státech.

Hasičský záchranný sbor ČR v současnosti hraje stěžejní roli v přípravách státu na mimořádné události, ať se již jedná o hrozby terorismu, průmyslových havárií nebo živelních katastrof. Hasiči mají rovněž rozhodující podíl na provádění záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech. Hasičský záchranný sbor ČR je hlavním koordinátorem a jakousi páteří integrovaného záchranného systému, který v případě krize slučuje všechny záchranné složky. Hasičský záchranný sbor ČR v současnosti tvoří generální ředitelství, které je organizační součástí Ministerstva vnitra, a dále pak 14 hasičských záchranných sborů krajů. Součástí Hasičského záchranného sboru ČR jsou také vzdělávací, technická a účelová zařízení, konkrétně čtyři Odborná učiliště požární ochrany (ve Frýdku-Místku, Brně, Chomutově a Borovanech), Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, Technický ústav požární ochrany Praha,Opravárenský závod Olomouc a Základna
logistiky Olomouc.

zdroj: Ministerstvo vnitra ČR