Facebook

 


Zahrádka 2010

Kronika obce Zahrádka 2010 - zapsal Václav Černý


Úvod

V uplynulém roce se toho událo poměrně dost, hlavně proběhly dvoje volby a sice v květnu do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v říjnu pak pro obec důležitější, do zastupitelstva obce. K volbám se podrobněji vrátím v následných záznamech.

Bohužel opět jsme se rozloučili s dlouholetou občankou Anastázií Trhlíkovou ve svých 87 létech. V místní zrekonstruované hasičské zbrojnici se uskutečnily již tradiční akce – vepřové hody, letní opékání a jiné oslavy spojené se zábavou občanů při harmonice. Jako velkou a mimořádnou událost v obci chci označit svatbu v místní kapličce, což já zatím nezažil – zmínka v této písemné části je doplněna fotografiemi v Kronice obce ve fotografii. V letních měsících byla ještě dokončena rekonstrukce místní hasičské zbrojnice – zavedení vody, rozšíření o WC (ženy a muži), zakoupena nová kamna.

Za záznam stojí též úprava a čištění rybníka „U Kovářů“. Přestože se jedná o soukromou akci, pro obec je to jen dobré – bližší v samostatném článku. Určitě jsme všichni přivítali opravu místní komunikace „v Chalupách“, kde obec zajistila formou stříkaného asfaltu s drtí opravu v části od „Černých vršku“, podél hospody až po místní hasičskou zbrojnici ke křižovatce u vepřína.

Jako nosné téma tohoto roku bych chtěl zaznamenat dopis, který nám byl zaslán Václavem Frankem z čp. 20 jako vzpomínky na jeho útěk do Ameriky v r. 1948 v jeho 18-ti letech. Pro přiblížení musím poznamenat, že p. Frank se po r.1989 pravidelně vracel téměř každým rokem do své rodné obce a navštěvoval své blízké, ale mně osobně se nikdy nepoštěstilo se s ním sejít. Až v roce 2009 jsme společně s Dušanem Skalou domluvili v letních měsících setkání s p. Frankem, byl s ním natočen dokument v místní hasičské zbrojnici a setkání za přítomnosti dalších občanů obce se v tomto roce opět v letních měsících uskutečnilo v Penzionu Zahrádka. Dopis, který byl zaslán začátkem roku poštou se souhlasem, aby byl v plném znění zaznamenán do naší kroniky, považuji z hlediska historie pro obec jako významný.


Dopis Jamese Václava Franka, bydl. PORTLAND, OR 97213 z 12.3.2010
(doslovné znění).

Vážení spoluobčané, úvodem můj srdečný pozdrav a mojí omluvu za tak pozdní odpověď, kterou jsem slíbil.
Nepamatuji si dobře na moji výpověď u Vás a tak napíši nějak stručně něco o naší existenci zde v USA.

Po mém útěku z Čech jsem strávil asi tři měsíce v Německu – Regensburgu a Swäbisch Gmünd v uprchlických táborech, které byly pod správou tzv. „INTERNACIONAL REFUGEE ORGANIZATION“ (I.R.O.), část spojených národů. Byl jsem zařazen do táborů, kde bylo velké množství Rusů a Poláků, kteří tam byly od konce války, kdy odmítli se vrátit domů do komunismu. V této době jsem potkal svoji budoucí manželku Martu, s kterou jsem snadněji snášel vše útrapy uprchlických táborů. Koncem srpna jsme byli přepraveni vlakem v tzv. „dobytčákách“, které byly upraveny pro transport lidí. Dorazili jsme do Neapole asi za den a noc cestování do tábora „NAPOLI-BAGNOLI“. Poměry zde byly mnohem lepší, ohledně stravy a bylo teplo. Koncem roku 1950 jsme byli oddáni v Neapoli. V lednu 1949 jsme byli převezeni do severní Itálie „ANCONE-JESI“. Po těch měsících zpět do Bagnoli, potom na jih do Pagani, Salerno a zpět do Bahnili, kde se vyřizoval emigrační proces trvající asi tři měsíce, týkající se hlavně zdravotním stavem a  politické spolehlivosti po řízením americké CIA.

V září 1949 se nám narodil první syn Pavel, a tak jsme byli tři. Naše vytoužená doba přišla začátkem října 1950, kdy jsme byli převezeni pěkným vlakem do severního Německa-Bremen do přechodného tábora s přípravou na cestu do Ameriky lodí. Asi za 20 dní po dalších lékařských prohlídkách jsme byli dopraveni do přístavu na americkou loď GENERAL HARRY TAYLOR, která sloužila za války na přesun vojska. Bylo nás asi 1700 osob plus posádka amerického námořnictva (U.S.NAVY). Všichni schopní muži byli ihned zařazeni do různých služeb a já jsem šel do kuchyně, kde jsme dělali snídani asi 2400 míchaných vajec na špeku a oběd. Vzhledem k mořské nemoci, která postihla většinu cestujících, velká většina jídla skončila přes palubu v moři (hotový ráj pro všechny ryby).

Vypluli jsme začátkem listopadu, kdy jsme zažili rozbouřené moře asi dva týdny, bez možnosti vyjít ven na palubu na čerstvý vzduch, což způsobilo skoro epidemii mořské nemoci. Až třetí týden se moře uklidnilo a tak jsme pluli kolem ostrova BERMUDA, kolem FLORIDX do mexického zálivu a pak severně po řece Missisipy asi 150 km do města NEW ORLEANS, kde jsme přistáli po třech týdnech na lodi. Po několika hodinách pobytu v hotelu nás dali na vlak přes celou Ameriku do státu OREGON v severozápadní Americe. Vlak byl pěkný se spacími vozy, cesta trvala asi tři dny a dvě noci. Zajímavé vzpomínky naší cesty byly různé státy – MISSOURI, KANSRS, ARKYNSAS, kde je skoro samá pustina, prérie, v té době vyhnědlé trávy a roviny. Doufali jsme, že to snad bude lepší ve státu OREGON. Až ve státu COLORADO se kraj měnil ze začátkem Skalických hor (ROCKY MOUNTAINS), což je nezapomenutelné, přes stát WYOMING IDAHO do OPEGONU. Byli jsme mile překvapeni krásnou přírodou, cesta vedoucí podél obrovské řeky „Columbia“, skrz lesy, okolo zasněžených hor. Kraj skoro jako doma, jenom svéráznější a i mnohem větším měřítku (rozloha celkem jako Francie). Bylo to velké štěstí pro nás přijít do města Portland v americkém severozápadě, který je jeden z nekrásnějších částí severní Ameriky.

Po našem příjezdu do Portlandu jsme byli velmi vlídně přijati členkou – paní Nerad českého spolku „Česko-amerických žen v Kretonu“. Strávili jsme velmi příjemný večer a přespání u rodiny „Bečvář“. Druhý den jsme odjeli autem na západ asi 150 km do přímořského města SEASIDE na břehu Tichého oceánu (PACIFIC OCEAN) k rodině NERAD. Po několikadenním odpočinku jsme se nastěhovali do malého domku, náš pobyt do konce března. Máme velmi pěkné vzpomínky na naše začátky v tomto malém městečku a každého z občanů s kterými jsme přišli do styku. Náš příjezd byl oznámen v místních novinách, a tak jsme obdrželi mnoho darů včetně ošacení, jídla a později vánoční stromek s bohatou nadílkou. Američané jsou tradičně velmi štědří a rádi pomůžou a vědí, kde pomoc je zapotřebí. Moje zaměstnání nebylo valné v zhledem k tomu, že asi město bylo založené na turismus a tak v zimních měsících bylo málo práce. Koncem března jsme se odstěhovali do Portlandu za pomoci dobrých lidí, kde je náš domov do dnešních dnů.

Po ubytování jsem byl zaměstnán v továrně na nábytek – výroba na běžícím pásu, práce nezajímavá a nudná. Asi za měsíc jsem si našel mnohem lepší práci v jedné velké truhlářské dílně díky doporučení našich přátel, kde jsem pracoval do jara 1956. V tutéž dobu nám bylo uděleno americké státní občanství a brzy nato jsem se osamostatněl v zaměstnání, věnujíc se opravě domů a různé vnitřní opravy. Asi po roce jsem začal navštěvovat večerní školu na stavitelskou živnost. Po absolvování zkoušek jsem začal stavět můj první dům v roce 1959, dobře ukončen s dobrým doporučením architektů na příští projekty. Moje budoucnost byla pevně založena a tak jsem si vypracoval velmi dobrou pověst ve stavbách drahých domů. V současné době naše rodina vzrůstala narozením dvou dalších synů a jedné dcery, rozené 1960. Postupem času moji syni po patřičných školách nastoupili do naší firmy, kterou eventuelně převzali a dodnes řídí po mém odchodu do penze v roce 2002. Obrázky rodinných domů přiloženy.

Před ukončením mé návštěvy domova v minulém roce, mě byla darována kniha jménem „Vyhnanci – akce kulak“. Byl jsem překvapen výpovědí dětí sedláků, kteří byli nejen okradeni o vše co měli, ale jejich životy zničeny krutou vládou komunistických pochopů a ochotných přisluhovačů. I děti tzv. kulaků protrpěli celý svůj dětský život pod komunistickým barbarstvím. Zachovalé seznamy KSČ uvádí kolem 2000 selských rodin vystěhováno a přesídleno, ale existují seznamy, které sčítají až na 4000 rodin. Je neuvěřitelné, že národ spáchal tak velký zločin na vlastních lidech, bez jakéhokoliv důvodu, který nemá obdoby v dějinách národa. Je známo, že v naší obci byli nuceně vystěhovány dvě selské rodiny – Václav Bárta a Jan Chodora. Jejich obydlí a statky jsou zničeny, vše odsouzeno k zániku tak jak vše, včetně JZD a všechno co bylo pod správou a řízením bezcenných hovad KSČ.

Nepamatuji si, že bych viděl nějakou zmínku o těchto občanech v té veřejné místnosti, Snad omylem, neb jejich jména jsou vymazána z historie obce na vždy? To snad není myslitelné v této době. Rád bych se zúčastnil záznamu ve vaší kronice a také bych rád zdůraznil, že tyto dvě rodiny by měly mít vrcholné čestné místo, jako oběti komunistické tyranie.

Přijedu k Vám 30,května na tři neděle, tak se ozvu
P.S.: Knihu „VYHNANCI – AKCE KULAK“ přivezu s sebou a předám pro veřejnou četbu občanů.

V úctě, Váš James Václav Frank 


Dovětek p Franka:
Doufám, že moje výpověď naší historie není příliš objemná. Píši to vše volným stylem, jako bych to osobně vyprávěl. Nikdy jsem něco podobného nepsal (nebyl nikdy tázán), takže nemám odbornou zkušenost. Doufám také, že moje vyjádření k době nucenému vystěhování vašich spoluobčanů tzv. kulaků není příliš ostré. Četl jsem větší část knihy „Vyhnanci“, což je neuvěřitelná křivda tolika dobrých nevinných lidí.  Pokud naše národní dějiny byly zaznamenány, tato krutá akce snad nemá období. Doufám, že čestná památka jejich zničených životů najde svoje místo ve vašich záznamech naší obce.

Děkuji za Vaše uznání.  James Frank.


Slovo kronikáře k výše uvedenému a obecně k návštěvě Jamese Václava Franka.

V první řadě chci zdůraznit, že osobně jsem šťastný, že se setkání s panem Václavem Frankem uskutečnilo (poznámka k oslovení pane – Václav Frank mě osobně navrhl tykání, nelíbilo se mu oslovení pane, já jsem si netroufl s ohledem na vzájemný věkový rozdíl a hlavně z důvodu, že si jej velice vážím, takže oslovení „pan“ nebudu uvádět). Je pravdou, že i mojí chybou bylo, že setkání s Václavem Frankem se uskutečnilo po tolika létech od doby, kdy pravidelně rodnou obec a svoje sestry navštěvoval po roce 1989. Na moji obhajobu jen malé vysvětlení – každým rokem jsem se pídil kdy přijede do Zahrádky, kde hlavně navštěvoval mého velkého přítele Václava Fleišhanse. Nepovedlo se (Vašek vždy zapomněl - ale to není výmluva), pak moje zaměstnání mě dost vytěžovalo. A tak až nyní, kdy jsem v důchodu a přece jen mám možnost kromě víkendu jezdit do mé rodné obce, se to povedlo. A znovu zdůrazňuji, že vzhledem k mému věku, ale i věku Václava Franka jsem za to rád, neboť jsem přesvědčen, že záznam o tomto rodákovi obce do kroniky patří, neboť jak jsem osobně V. Frankovi při prvním setkání vyjádřil můj názor – považuji jej za statečného člověka, který ve svém nízkém věku 18 let měl tu odvahu odejít před komunistickým režimem. A nejen toto je, proč si ho vážím. Ale z vyprávění uskutečněné v roce 2009 v hasičské zbrojnici v Zahrádce za  přítomnosti mé a Dušana Skaly jsem se přesvědčil, jak musel být silný při těch začátcích v tak velké cizí zemi, a navíc jak se prosadil ve svém oboru založením své úspěšné firmy na výstavbu dřevěných domů.

Pro dokreslení tohoto tvrzení je potřeba zhlédnou dokument, který natočil Dušan Skala. V tomto dokumentu Václav Frank podrobně popisuje jeho těžké dětství, kdy se vyučil truhlářskému řemeslu u soukromého truhláře ve Šťáhlavech, jeho komplikovaný přechod hranic při útěku.

Druhé setkání se uskutečnilo v létě letošního roku za přítomnosti Františka Šelmáta, bratrů Bártů (Antonína, Jiřího, Stanislava), Dušana Skaly a mé osoby. Toto zajímavé setkání, které se uskutečnilo z části při venkovním posezení u Bártů čp.34 a následně v Penzionu Zahrádka bylo pro mne zážitkem, který opět v těch vzpomínkách mě přesvědčil o vztahu Václava Franka k rodné obci a jeho zásadní postoj k režimu, před kterým měl tu odvahu odejít přes všechny ty nástrahy, a nebojím se přímo napsat, s nasazením vlastního života.

Ještě jedno vysvětlení k dopisu Václava Franka a sice k vystěhování dvou největších sedláků – Václava Bárty a Jana (nemá být Josef  nebo František?) Chodory. Není tomu tak, že by vůbec nebyla zmínka v kronice o tomto období, tj. zakládání JZD a nucené vystěhování. Pravdou je, že tato doba je popisována mým předchůdcem asi poměrně „mírně“. Doba padesátých a šedesátých let minulého století byla pro občany v obci taková, že si nemohl nikdo dovolit veřejně kritizovat tehdejší režim. Pravdou je, že záznam událostí v roce 1968 byl  v rámci Československa po nepovedené změně režimu zásahem cizích vojsk, tehdejším kronikářem upraven. Pravdou je, že až po tzv. „sametové revoluci“ v roce 1989 se veřejně a pravdivě diskutuje o zločinech ve smyslu vystěhování a zabrání majetku soukromníkům, jako byl případ dvou největších statků v obci. Po tomto roce se začaly vracet „zabrané majetky“ pozůstalým, bohužel většinou v desolátním stavu a pro dědice to byl tzv. „danajský dar“. V té době naše generace byla poměrně mladá a já osobně jako dítě jsem to vnímal tak, že to asi tak mělo být. Až nyní jako starší to vnímáme po všech těch informacích tak, jak o tom byl Václav přesvědčen v době, kdy opustil Československo v r.1948.

Pokud jde o poznámku v dopisu, že neviděl žádnou zmínku v té veřejné místnosti (poznámka – jedná se o nástěnku s fotografiemi některých občanů obce Zahrádka v hasičské zbrojnici, o kterou se zasloužil Dušan Skala) o právě postižených – vystěhovaných sedlácích, pak je potřeba vysvětlit, že se jedná o nástěnku zaměřenou hlavně na historii Hasičského sboru v Zahrádce. Fotografie byly Dušanem Skalou pracně získávány u obyvatel obce po chalupách. Tudíž v žádném případě se nejedná o to, že právě postižení by ze strany obce by měli být vymazáváni z historie obce. Naopak, za moji generaci mohu říci, že si dobře uvědomujeme, že v létech zakládání JZD v obci byla mnoha lidem způsobena křivda, která se již těžko dá napravit. A v tomto smyslu jsou v kronice záznamy mého předchůdce. Těm přímo postiženým je z důvodu časových na případnou omluvu pozdě.

Na závěr ještě si dovolím jednu osobní poznámku – je pro mne ctí, že jsem poznal  Václava Franka, rodáka obce z čp. 20 a pro mne bude tím statečným a věrným obyvatelem obce Zahrádka, který se do rodné obce pravidelně a rád vracel, vzpomínal na svoje mládí, které zde do 18 let věku strávil. Proto si dovolím tvrdit, že si zaslouží tento poměrně dlouhý záznam do kroniky obce Zahrádka.     


Počasí

Každým rokem se snažím krátkým zápisem přiblížit počasí za uplynulé období. V předcházejícím roce jsem se zmiňoval o tom, že poslední léta je poměrně málo vláhy a to jak v letních tak v zimních měsících. V tomto roce je z tohoto pohledu částečná změna, jednak začátek i konec roku nám přinesl poměrně hodně sněhové nadílky, podobně jak tomu bývalo za našich mladých let. I teplota v zimních měsících klesala až pod -15°C, sice v kratších intervalech (několik týdnů), ale jelikož jsme v posledních létech odvykli tomuto dá se říci zimnímu počasí, dá se to pokládat za jakési překvapení. V letošním roce hlavně po dlouhých létech byly vánoce tzv. „na sněhu“, pokrývka až 30 cm a více byla po celý prosinec, teploty klesly až na -19°C.

V letních měsících jsme si rovněž užili pěkného počasí ať již šlo o vláhu i teploty – oproti minulým letům dostatek vláhy a teploty nad 20°C. Za zmínku stojí též mohutné záplavy na severu Čech, které kromě ztrát na lidských životech způsobily miliardové škody. Naštěstí v našem kraji se záplavy vyhnuly.


Narození dalšího děvčátka – Karolínky Košanové

V minulém roce jsem s určitou nadsázkou zaznamenal, že v Zahrádce se rodí jen samá děvčata a v tomto roce opět mohu zaznamenat, že se dne 9.5.2010 narodila Pavlovi Košanovi z čp.48 a jeho přítelkyni Ivaně Havlíkové dcera Karolínka.

Je pravdou, že otec Pavel Košan s přítelkyní převážně bydlí v bytě v Blovicích, přesto Pavla stále považujeme za rodáka, který téměř každý víkend se vrací k rodičům do Zahrádky a navíc si opravuje domek po svém strýci Václavu Fleišhansovi.


Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR – 28. a 29.5.2010

Jak už jsem v úvodu uvedl, konaly se v tomto roce dvoje volby – do Poslanecké sněmovny a do obecního zastupitelstva. Pro obec jsou z pochopitelných důvodů důležitější volby do obecního zastupitelstva, ale přesto pro představu o smýšlení obyvatel obce je dobré uvést výsledek voleb do Poslanecké sněmovny, který je zřejmý z následující tabulky.

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010

 


 

Dokončení rekonstrukce hasičské klubovny, akce konané v klubovně

V průběhu měsíce července byla dokončena rekonstrukce hasičské zbrojnice a sice – byla zavedena voda do klubovny včetně rozvodů a odpadů (prováděla firma „Žák“ ze Sedliště), byly stavebně odděleny WC pro muže a ženy včetně obkladů. V přední části, kde je instalována kuchyňka a výčepní pult, byla provedena nová podlaha (betonová s linem). Do hlavní zasedací místnosti byla instalována nová kamna. Náklady na tuto rekonstrukci byly hrazeny OÚ Čížkov a ze strany obce je potřeba poděkovat za to, že OÚ nezapomíná na potřeby všech obcí.

V průběhu roku se v hasičské klubovně uskutečnily akce, které si získávají oblibu u místních občanů, jakož i občanů za sousedních obcí. A tak jen připomínám:

  • 20.3. vepřové hody
  • 7.8. letní grilování
  • 20.11. vepřové hody
  • 1.1.2011 tradiční valná hromada hasičů

A právě při konání těchto akcí si všichni uvědomujeme, jak byla dobrá myšlenka našich mladších hasičů rekonstruovat hasičskou zbrojnici na klubovnu, kde se můžeme scházet při různých příležitostech.


Svatba v místní kapličce – 21.8.2010

Událostí pro naši obec byla historicky první svatba, která se uskutečnila v místní kapličce. Nevím, že by právě svatba i v dřívějších dobách se zde konala. Tento velice dobrý nápad vznikl u Kateřiny Červené z čp.4 a Janu Havlíkovi z čp.26.

Obřad se uskutečnil před kapličkou za krásného letního počasí a oddávajícím byl kněz z církve Českobratrské husitské z Plzně. Svatby se zúčastnilo odhadem na 50 lidí a všichni se shodli na tom, že to bylo velice hezké, dojemné a pro naši obec inspirující. V Kronice obce ve fotografii je několika fotografiemi přiblížena tato událost a já osobně jsem byl nadšený. Hostina se uskutečnila v místním Penzionu Zahrádka.


Volby do zastupitelstva obce ve dnech 15. a 16. října 2010

Pro volby do jedenáctičlenného zastupitelstva OÚ Čížkov byly sestaveny kandidátky čtyř sdružení o 11-ti kandidátech a sice:

  • Sdružení nezávislých kandidátů – Čížkov - Zahrádka
  • Sdružení nezávislých kandidátů – „Štědrý“
  • Sdružení nezávislých kandidátů – Přešín - Újezd - Čížkov
  • Sdružení nezávislých kandidátů – Železný Újezd

Je potřeba podotknout, že za naši obec kandidovali ve Sdružení nezávislých kandidátů Čížkov - Zahrádka MgA. Dušan Skala, Jiří Šelmám ml., Jana Fialová, Jan Havlík st. Výsledky voleb jsou zřejmé z následující tabulky a  dále uvádím složení 11-ti členého zastupitelstva pro následující čtyři roky.

Výsledky voleb do zastupitelstva obce Čížkov 2010

Složení zastupitelstva OÚ Čížkov:

  • Zdeněk Tomášek – starosta (bydl.Čížkov)
  • Dušan Skala (Zahrádka)
  • Jaromír Jílek (Čížkov)
  • Vlastislav Novák (Čížkov)
  • Dušan Sládek (Čečovice)
  • Martin Třeštík (Liškov)
  • Ladislav Jára (Čečovice)
  • Miroslav Černý – místostarosta (Čečovice)
  • Petr Chott (Přešín)
  • Josef Hons (Železný Újezd)
  • Josef Nachtmann (Železný Újezd)

Úmrtí Anastázie Trhlíkové z čp. 2 – 26.10.2010

Koncem měsíce října přišla z Hartmanic u Sušice od dcery Evy smutná zpráva pro nás všechny, že zemřela nejstarší, dlouholetá občanka naší obce, Anastázie Trhlíková.

Anastázie Trhlíková se narodila 2.10.1923 v obci Metly u Blatné. Do naší obce se přistěhovala do čp. 2 po svatbě s Josefem Trhlíkem a bydlela zde po celou dobu, když nejdříve pracovala na menším statku a následně v místním JZD. Já si zemřelou pamatuji, že celý život tvrdě pracovala ať již v živočišné nebo rostlinné výrobě.
Po úmrtí svého muže zůstala ve své chalupě sama a odmítala se přestěhovat k dceři s rodinou, kteří bydleli v Hartmanicích na Šumavě. Tam se přistěhovala až poslední tuším dva roky, kdy její zdravotní stav se zhoršoval. Já jsem se snažil pravidelně ji navštěvovat, neboť stále se zajímala o dění v obci a já jsem cítil, že z každé návštěvy měla radost.

Zemřelá žila svůj nenáročný spokojený život a v obci byla velice spokojená, jako by se zde narodila. Manželé Trhlíkovi měli jednu dceru - Evu, která se provdala právě do zmíněných Hartmanic za Josefa Železného. Bohužel žije již sama, neboť před nedávnem manžel zemřel. Těšili se vždy z vnučky Evy a dvou pravnoučat – synů.

Poslední rozloučení se uskutečnilo dne 8.11.2010 ve smuteční síni v Blatné.

Čest její památce.


Nový povrch místní komunikace „ V Chalupách“

Koncem roku byla OÚ Čížkov zajištěna oprava místní komunikace v části obce nazývané „V Chalupách“ od státní silnice na vršku, podél koupaliště, bývalého hostince a podél chalup, hasičské zbrojnice a pily až k vyústění opět na státní silnici u objektu vepřína, formou stříkaného asfaltového povrchu s drtí. Uvažovalo se též o tzv. baleném asfaltovém povrchu, což je jednak kvalitnější a trvanlivější provedení, ale pro vysoké náklady bylo rozhodnuto lacinější řešení. Firma z Příbramska, která práce zajišťovala nejdříve vyspravila největší výmoly a následně byla provedena stříkaná asfaltová vrstva pomocí stroje a následně posypána jemnou kamennou drtí.

Osobně si myslím, že pro místní komunikaci je to dostačující a potvrzuje to slova starosty obce, že se nezapomíná na žádnou obec v rámci OÚ Čížkov. 


Rekonstrukce místního rybníka „U Kovářů“

Uvedený rybník, který patřil vždy k bývalému mlýnu „U Kovářů“ sloužil v dobách dávno minulých k pohonu Francisovy turbiny, kterou se poháněly stroje pro výrobu mouky. Záznamy z kronik jasně uvádí, že do doby založení místního JZD a znárodnění mlýna, se zde mlela mouka. Po vstupu JZD do tohoto objektu se tato činnost zrušila, ale objekt byl využíván hlavně pro šrotování obilí pro dobytek s pohonem na elektřinu. V současnosti je objekt využíván soukromou firmou p. Kašpara jako pila.

Samotný rybník odkoupil p. Červený z Malesic, jehož rodina vlastní jako pozůstalost chalupu ve vsi čp.4 („U Jirků horejších“). Dodavatelská firma provedla vybagrování bahna, kterého bylo za ty léta několik desítek nákladních aut, které po dohodě s obcí bylo uloženo na obecní draha za místní hasičskou zbrojnici (uvažuje se po cca dvou létech úprava na plochu pro konání výcviku hasičů, případně konání hasičských cvičení). Hráze byly zpevněny kamenným štěrkem, provedeno bylo nové stavidlo, byly vykáceny některé stromy, které rekonstrukci překážely. Rybník byl před zimou napuštěn a dle prohlášení majitele bude sloužit pro chování ryb a tím splnění jeho velkého snu.

Určitě musíme vyzdvihnout tento počin p. Červeného, zanedbaný rybník opět bude tím, kterého pamatujeme z našich mladých let, kdy jsme tam chodily chytat kapry jako kluci.


Výroční valná hromada SDH Zahrádka – 1.1.2011

Tradičně se 1.1. konala výroční valná hromada Sboru dobrovolných hasičů Zahrádka, tentokrát již pod vedením nového vedení – mladých hasičů. Na úvod bych chtěl zdůraznit, že uplynulý rok právě pod novým vedením byl určitě úspěšným, což vyplynulo z přednesených zpráv a následující diskuze.
Valnou hromadu zahájil starosta sboru Jiří Šelmám ml. přivítáním všech přítomných, zvláště pak jako hosta p.Václava Franka, rodáka z čp.20. Po schválení programu valné hromady byly předneseny zprávy, kde bych stručně připomněl:
Zpráva starosty Jiřího Šelmáta ml.:

  • poděkoval za práci všem členům sboru, hlavně pak těm, kteří se podíleli na dokončení rekonstrukce hasičské zbrojnice a akcích pořádaných během roku, zvláště poděkoval těm nejmladším – družstvu žáků za dosažené výsledky
  • předal věcný dar dlouholetým členům sboru jako poděkování za práci ve funkcích starosty (Zdeněk Šelmát), velitele (Vlastimil Fiala) a jednatele (Václav Palacký) a poděkoval za práci ve sboru s přáním pomoci i v následujících obdobích

Zpráva velitele Michala Skaly:

  • připomněl všechny akce, které se během uplynulého roku podařilo uskutečnit (vyklizení půdy hasičské zbrojnice, účast na okrskovém cvičení a memoriálech, čištění koupaliště, čištění studny u Košanů, údržba hasičské techniky)
  • byla zakoupena Avie jako náhrada za dosud používané Aro (to bylo převedeno SDH Čečovice)

Zpráva pokladníka Zdeňka Šelmáta ml.:

  • z r.2009 bylo převedeno cca 15 000.- Kč
  • příjmy v r.2010 byly hlavně z členských příspěvků (39 po 100.- Kč dospělé, 13 po 60.- Kč děti, 300.- Kč přispívající), částečně z akcí pořádaných v hasičské zbrojnici
  • výdaje hlavně na zakoupení dvou stanů (2 630.- Kč), na věcné dary (2 500.- Kč) a další drobné výdaje za startovné při soutěžích atp.
  • k 30.11.2010 bylo v pokladně a na účtu cca 12 000.- Kč (do 31.1.2011 bude účetnictví uzavřeno, neboť v prosinci byly uskutečněny akce, které nebyly ještě zapracovány)

Byla uskutečněna volba nového jednatele sboru a člena revizní komise:

  • jednatelem byl zvolen Jan Havlík ml.
  • členem revizní komise Vojtěch Zobal

Diskuze:

  • Zdeněk Šelmám st. poděkoval za věcný dar s poděkováním za činnost za všechny oceněné
  • Václav Černý ve stručnosti připomněl události v obci za uplynulý rok, které byly zaznamenány do kroniky, zdůraznil zápis do kroniky – dopis od Václava Franka, rodáka obce, který v r.1948 odešel do ciziny a pravidelně navštěvuje naší obec i v jeho poměrně vysokém věku
  • Na základě přijatého plánu činnosti SDH na r.2011 byl jmenován přípravný výbor na uvažované oslavy 105. výročí založení SDH Zahrádka
  • Jaroslav Končel vyzdvihl akce pořádané SDH (vepřové hody, letní opékání, silvestr) a poděkoval všem, kteří se těchto akcí aktivně účastnili

Starosta ukončil schůzi již tradičním zvoláním s přáním všeho dobrého „NAZDAR“. A tak mohu jen na závěr konstatovat, že činnost SDH je stále na dobré úrovni, což dokládá i účast cca 40 lidí včetně hostů.

Ještě je potřeba zdůraznit, že občerstvení na závěr valné hromady bylo oproti předcházejícím létům více než překvapivé – bramborový salát s vepřovými řízky, chlebíčky, chuťovky, obložené mísy, vánoční cukroví. Opět musím pochválit nové vedení sboru, které to všechno zorganizovalo. Poděkování patří Dušanovi Skalovi, který připravil video z návštěvy Václava Franka v loňském a letošním roce a které bylo po skončení valné hromady promítnuto. 


Zahrádka 3.1.2011
Vypracoval: Václav Černý