Facebook

 


1950 - 1960

Kronika obce Zahrádka 1950 - 1960


1950

Dne 1. ledna vstoupil v platnost zákon o rodinném právu, všechny svatby se budou konati na národním výboru, budou utvořeny malé obvody zahrnující několik obcí dohromady. Naše obec jest přidělena do obvodu vrčeňského, kde jest zřízen úřad matriční, staré matriky zůstanou na farních úřadech.

18. února hasičský ples – první v masopustě a poslední neb jiný žádný nebude.
 
V březnu sehráno ochotnickým kroužkem řízeným Josefem Trhlíkem divadlo - hra „K novým břehům“, co dalo velkou obětavost neb staré jeviště, které bylo ze starého sálu, se teď při obnově a rozšíření sálu nehodilo.
 
V květnu sehráli ochotníci novou hru „Lidé v bouři“.
 
Červen suchý a k tomu všemu se nám na pěti místech vyskytla mandelinka bramborová, byla k nám zavlečena ze západního Německa, scházena americkými letadly.
 
Velká úroda ovoce, která nebyla u nás dlouhá léta, neb velké mrazy v létech 29 a 39 a 40 zničily stromy, nejvíce švestky , které se musely vykopat a nahradit stromy mladými. Mrazy tenkrát vystoupily až na 40 C.
 
Bývaly u nás čtyři sušárny na švestky v dobách minulých. Sušárny zanikly buď se stářím rozbořily a vnitřní zařízení shnilo. Letošním rokem ji dal do opravy František Chodora č. 1. 
 
6. října svátek ČS armády – výročí vítězného přechodu u Dukly.
Slavnost slabě navštívena neb mezi námi mnoho lhostejných, kteří nevěnují malou chvíli naší armádě.
 
5.listopadu slavnostní schůze na počest 33. výročí říjnové revoluce, promluvil Josef Trhlík, který ukazoval cestu na vesnici k socialismu, a abychom šli příkladem Sovětského svazu, který nás osvobodil, schůze slabě navštívena, není mezi lidmi pochopení.
 
Koncem října po adaptaci místnosti v hasičském skladišti, byla umístěna administrace národního výboru. Všechna léta minulá od vzniku obecního zřízení býval pořád u bývalých starostů – rychtářů, v jejich obytné místnosti, kde kolikrát dávala návrhy paní starostová. Dnes bude národní výbor pracovat, bez nápovědy druhých, kteří do úřadování nepatří.
 

1951

Dne 14.dubna večer jsme dělali pochod míru ze Zahrádky – Sedliště – Přešín. Upomínka před 6 lety, kdy němci dělali pochody smrti, s našimi lidmi co byli v koncentrákách. Vzpomínka veliká, ale v naší obci malá. Máme zde také národní frontu, ale ta myslím jenom na papíře neb žádný se pochodu nezúčastnil. Z těch, kteří v NF jsou mimo Josefa Ježka č.32 Marie Tykalová č. 3 Ladislav Rojík č.43, pochodu míru se zúčastnila pouze strana KSČ.
 
Dne 3.června chodily dvojice NF složeny ze všech složek a dali každému občanu staršímu 15 let hlasovací lístek by hlasoval a svým podpisem potvrdil, zda si přeje mír nebo válku. Každý si přeje pacht míru mezi pěti velmocemi SSSR,USA,Francií,Anglií a Čínou.
 
Dne 24.června pouťová zábava . Pamatuji před 50 lety co zde bývalo chasy ze všech obcí, kteří byli v Čížkově a na zpáteční cestě se zastavili v Zahrádce V Čížkově byly malé taneční místnosti u Rachů, u Kousků později u Lišků , dnes u Benediktů.
 
14.července schůze zemědělců, kde byly ustaveny požární žňové hlídky. Požární hlídky se konaly hned rokem loňským, kde každou noc byli stanoveni dva muži, kteří dávali pozor by nevznikl nikde požár na obytných budovách nebo na polích. Služba přišla na jednu dvojici asi za 18 dnů po sobě jdoucích.
 
Návrh na skupinové zně – žňová skupina se ustavila jenom jedna a ta se hned rozpadla. Zájem žádný, každý nejraději by žně dělal postaru, kde malý zemědělci pomáhali těm velkým, za nějakou práci, kterou udělali těm malým koňským potahem. Skupinově se nedělalo a každý si sekal na svém.
 
Jsem pamětníkem, před 50 lety kdy bylo zaměstnáno u většího hospodáře u Chodory č.1, u Bárty č.6 ve žních 10-12 malých domkářů. Všechno se sekalo kosou od rána do večera. Mlátilo všechno žito cepy. Druhé obilí se mlátilo strojem taženým koňským potahem – žentourem. Práce trvala do nového roku i po novém roce. Od jara do jara zaměstnání za stravné a za práci udělal na políčku malému domkáři, který měl jednu kravku , kousek žita a bramborů. Malý domkáři práci nikde nedostali, byli odkázáni pomáhat větším rolníkům.
Žně skončily 15 srpna a obilí se svíží do stodol, kde se hned mlátí neb do 15. září má každý zemědělec míti splněn kontingent.
 
V září byl jmenován lesním hajným Jar. Sládek z Čečovic. Zahrádka hajného neměla dva roky , co odešel bývalý hajný Josef Černý do pohraničí.
 
Dne 21.prosince 1951 v den narozenin našeho osvoboditele Stalina se ozval místní rozhlas, který byl namontován po obci hned v červenci, a na hlavní jsme čekali až do 21.prosince.
 
Během roku odešli od nás Vojtěch Sládek č. 40 ve stáří 63 roky, Karla Roubová č.8 ve stáří 76 roků a Václav Fleišhans č.45 ve stáří 66 roků.
 

1952

Dne 3.ledna vydávání potravinových lístků. Nové vládní usnesení – kdo neplnil předepsaný kontingent na rok 1951, jak v dodávce obilí, masa, mléka nemá nárok na lístky vůbec. Dále malý zemědělci, kteří obhospodařují přes 50 a veškeré půdy, jsou samozásobiteli a rovněž nemají nárok na potravinové lístky, pouze na cukr a mýdlo.
 
Dne 5. ledna 4. komunistický ples. Ku zvýšení vstupného se napeče cukroví, dorty, obložené chlebíčky, co se při plesu prodá. Dorty apod. upravil Josef Skala cukrář č.46.
 
Dne 3. února hlásí NV, že František Šolar zedník č. 30 jest prohlášen za nejlepšího pracovníka, jeho výkon - norma jest na 188 %.
        
         1.března lesácko-dřevařský ples.
 
22. března přednáška o pěstování ovocných stromů, přednášky se zúčastnilo malé % občanů, což si dovedem vysvětlit jenom tím, že v Zahrádce žádný přednášku nepotřebuje a každý má svých znalostí a zkušeností dost a dovede si zasadit někdy stromek dle svého a vypěstovat také.
 
1.května přijelo nákladní auto do Zahrádky a odvezlo účastníky slavnosti do Nepomuka, auto se muselo vrátit neb všechny nemohlo naložit. V průvodu šli hospodáři ze vsi, jak všeobecně říkáme co se projevilo teprve letos od nepamětných dob v čele s Františkem Chodorou č.1. V Nepomuku bylo tolik lidu po celém náměstí, alegorické vozy, ověnčené traktory.
 
Začátek května se započalo s hloubením rybníka naproti č. 12.
 
18. května silný mráz – 2-3 C po nulou, 3mm silný led. Mráz zničil veškerou úrodu ovoce.
 
Dne 23.května pohřeb Jana Trhlíka výměnkáře č. 47 ve stáří 88 roků, nejstaršího pamětníka z obce, který pocházel z rodiny Trhlíků č. 2. Člověk povahy milé a legrační, který se nikdy neobešel bez nějakého žertovního kousku až do své smrti.
 
Dne 1. července svolána schůze všech složek MNV, přítomen s.Hajšman poslanec, okr.tajemník soudu Malý a tři soudci z kraje, kdy se mělo ustavit JZD. Přihlásilo se několik soudruhů – Bárta Antonín č.34, Trhlík Josef č. 47, Komanec Josef č. 5, Frank Vojta č. 31, Šelmát František č. 29, Holý Josef č. 39, Kotěšovec č.33, a Šolarová Emílie č.30.
 
Dne 5.července odpolední schůze v hostinci u Černých ustavení družstva, co se neustavilo.
24.července začaly žně,ustavily se dvě žňové skupiny.
 
Dne 5.srpna k nám přijala okr. Rada s mládeží SČM, mládež nám zazpívala budovatelské písně a byl promítán film „Usměvavá země“.
 
Tropická vedra v červenci a srpnu 30-35 C.
 
Dne 24.srpna slavnost dožínek. V jednu hod. odpoledne hudba začala vyhrávat u každého čísla, kde každý odměnil dle možnosti. Ve tři hodiny dožínková scéna na návsi u kapličky a básně školních dětí, večer zábava. Vypráno 19 tisíc Kč na vstupu a po číslech. Cukroví dělal Josef Skala č. 46 – odborník cukrář.
 
Společné mlácení obilí – mlátičku zapůjčila traktorová stanice Blovice – postavila se proti Berouškovi na obecní díl a obilí se vozilo přímo z pole ku mlátičce, kde se hned mlátilo a každý si svou slámu a obilí odvážel domů. Vypláceno bylo za 4 dny. U Frant.Chodory č.1 se muselo mlátit nařízením NV, protože byl v nemocnici ve Strakonicích. NV rozhlasem vyzval rozhlasem občany, kteří mají jíti mlátit, hod. mzda 30 Kč.
 
23.září slavnostní večer Den ČS armády. Školní mládež přenesla básně a předseda ONV S.Bárta objasnil situaci západních velmocí a USA. Malá účast z řad rolníků žádná. 
 
Začátkem září odvezli Františka Chodoru do nemocnice do Strakonic , kde byl ošetřován celý měsíc. V době jeho nemoci dala manželka veškerou půdu k dispozici NV. Národní výbor vydal tiskopisy pro každého zemědělce, kde byly tři body:
 
  1. zda chce zemědělec vstoupit do JZD
  2. jak souhlasí s hospodářsko-technickou úpravou pozemků
  3. jak se naloží z půdou Františka Chodory , zda se má přidělit zemědělcům do nuceného nájmu
 
Někteří z zemědělců vůbec tiskopis nepodepsalo – známka toho, že nesouhlasí s nikým. Někteří snad body i přeškrtli, ale nepodepsali. Proto těm, kteří z ničím nesouhlasili přidělil NV jistou část pozemků k obdělání, dle velikosti dotyčného jeho hospodářství a potahů. Zemědělci, kterým byla půda přidělena, se cítili poškozeni a podali proti tomu odvolání na ONV, který jejich stížnost zamítl.
 
21.října schůze všech občanů a NV v zastoupení ONV s. Bártou. Na programu byla stížnost zemědělců a její zamítnutí. Stížnosti jejich se zamítají a dává se jim možnost vstoupit do JZD, které se zakládá, když půdu přidělenou nemůžou obdělat.
 
Dešťové přeháňky od 5.září do konce října. Špatně se dělají polní práce. Na bramborách F.Chodory musela být vyhlášena pracovní povinnost nařízená MNV. Hospodářství Fr.Chodory č.1 pro jeho nemoc zůstaly všechny otavy na lukách, které pro nepříznivé počasí se nemohly usušit. Zároveň všechny pozemky zůstaly neorány. Jetel nechaný na semeno shnil a počasí listopadové nedovoluje by se na nich něco dělalo.
 
V listopadu se vytvořilo přípravné družstvo s 15 členy a převzalo dvůr Chodory č.1 do své správy, poněvadž žádný od Chodorů nemůže dělat. Chodora nemocen, Chodorová nemocna a dcera provdána Štruncová také, že to dělat nebude. Tak družstevnice Bártová č. 34 a Růžena Franková č. 31, tam musí chodit krmit dobytek a dojit dojné krávy od konce října.
Rodina Chodorovic se sama vystěhovala 27. listopadu poněvadž byli práce neschopni a dělat na tom nemohli.
Zároveň dvůr č.6, kde pracoval sám Václav Bárta a práci udělat nemohl stár 70 roků. Viděl, že mu nic nezbývá, než se stát členem družstva. Tak tedy družstvo převzalo jeho majetek a umístí v jeho stáji dojné krávy. Stáj u Bártů č. 6 opravili, vybílili okna vyčistili a tání upravili, vše připravili pro společný svod dojných krav družstevníků.
 
Koncem roku si zvolili výbor, který bude míti na starosti všechny práce v budoucím hospodaření společném, který bude dohlížet jak na práci rostlinnou , tak živočišnou, by co nejvíc dávala všem dobrou odměnu.
 
 
Kronikář Josef Košan zemřel po krátké nemoci v nemocnici v Plzni dne 11. června 1953 ve stáří 68 let. Narodil se 2.12.1885 ve Struhařích u Blovic. Rodiče odstěhovali se později do Zahrádky č. 7, kde koupili domek. Po vychození obecné školy vyučil se pokrývačem. Poněvadž ovládal hudbu, cestoval do hudebník v Německu, Francii a ve Švýcarsku v letech kdy bylo u nás v Čechách nouze o práci. Jinak pracoval co řidič bucharu v škodových závodech v Plzni, kam denně dojížděl. Odchoval tři dcery a dva syny. Po třech létech zasloužilého důchodu mu smrt ukončila jeho životní dráhu a tím i záznamy v této kronice, jíž psal od roku 1932.
 
Nový kronikář Jan Komanec – byl jsem požádán MNV, abych se stal opětně místním kronikářem. Narodil jsem se 7.července 1901 v Zahrádce a bydlím zde v č.p.9 s manželkou a matkou 75 let starou. Vyučil jsem se tesařem a jako tesař pracoval jsem do podzimu 1947, kdy následkem těžkého úrazu, přestal jsem dělati a pobírám úrazový důchod. Jako důchodce a těžší práce neschopný byl jsem nucen státi se členem JZD. Kroniku jsem počal psáti r. 1928 a protože jsem tehdy odjel za prací do Ml. Boleslavy, tuto funkci jsem předal. Nyní po 25 letech kdy jsem nasbíral tolik životních zkušeností, seznal svět a lidi dobré i špatné začínám opět psáti a mou snahou bude popsati budoucím nezkreslený obraz o současném dění v naší obci.
 
 

1953

1.12.1953 nový předseda Josef Košan č.48 po Josefu Trhlíkovi, reorganizace MNV – noví mladí funkcionáři.
 
Prosazuje se zavedení autobusového spojení do Nepomuka, aby dělníci nemuseli docházet k vlaku./6km/ a děti do střední školy v Nepomuku /9 km/. Hlavní překážka je, že z Čečovic do Zahrádky nevede silnice – pouze udržovaná cesta pro autobus nesjízdná. Od KNV a ONV přislíbeno financování, když bude do konce roku 1953 hotova. Za vydatné pomoci místních občanů a občanů z okolních obcí byla silnice dne 20.12.1953 dokončena.
 
Začátkem května 1953 teplota poklesla pod bod mrazu, sněhové přeháňky, 15 cm sněhu. Napadlý sníh v noci namrzal na ovocných stromech, které právě kvetly, někteří občasné zapalovali u ovocných stromů ohně, aby je teplem zachránili od zmrznutí.
 
Na konci května se začalo mezi lidem povídat o blížící se měnové reformě. Prováděcím nařízením o měnové reformě bylo MF stanoveno vyměniti pro osobu 300 Kč starých za nové v poměru 5 : 1, ostatní peníze nad uvedených 300 Kč v poměru 50 : 1 Zvýhodněni byli ti kteří měli peníze uložené. Vázané vklady z první měnové reformy 1945 propadly v prospěch státu. Stanový den si občané měnili peníze na poště v Čížkově. Současně byl zrušen přídělový systém i volný trh za vyšší ceny a zaveden jednotný prodej.
Ceny životních potřeb byly stanoveny takto: cukr 11,40, pšen.mouka hr. 5,80, hladká 4,50, mýdlo 10,80 vše za kg. Pracovní oblek od 128 do 360, mléko 1,10 za litr.
 

J Z D

Za účelem získání místních zemědělců za členy JZD dostavili se v měsíci květnu r. 1952, 4 aktivisté s ONV v Blovicích a ti spolu s Josefem Trhlíkem č. 47, Josefem Komancem č.5 a Vojtěchem Fronkem č, 31 chodili od čísla k číslu a přesvědčovali zemědělce o výhodách společného hospodaření a také o tom, že povinné dodávky pro soukr. hospodřící budou tak vysoké, že je žádný nesplní a proto by měli vstoupit do JZD. Nepřihlásil se nikdo. V červnu opět přesvědčování, Ještě za větší účasti funkcionářů. / předseda ONV Ant.Bárta/ Opět bez výsledku. Za týden další a opět bezvýsledné přesvědčování. Až teprve 1.července 1952 bylo docíleno výsledku. Do obce přijel poslanec Hajšman, který měl JZD založit. Byla svolána schůze zemědělců na kterou osobně zvali všichni zdejší funkcionáři přišlo 15 drobných zemědělců. Po referátu poslance Hajšmana , byli vybídnuti přítomní, aby se přihlásili do JZD, přihlásili se Ant. Bárta, Josef Trhlík, Josef Komanec, Vojtěch Fronk, Václav Chaloupek, Josef Holý, Fr. Šelmát, Emílie Šolarová a Frant. Kotěšovec.
Počátkem prosince 1952 se konala ustavující schůze JZD. Někteří členové odmítali svést krávy do společného ustájení. Proto byla svolána schůze 2. ledna 1953. Nakonec byl dotázán každý z lenů, zda krávy svede.
Pracovní jednotka činila 44 Kčs – stará měna, nová 8,80. a 1,80 kg pšenice 5 kg bramborů na prac. jednotku. Nespokojenost u družstevníků se zvýšila, když byly předepsány nové povinné dodávky pro zemědělce do 3,5 ha – 260 kg obilí z ha, 440 kg brambor z ha. Naproti tomu dodávka JZD byla 420 kg obilí a 700 kg brambor z ha.
Družstevníci si spočítali jakou by měli oni dodávku z výměry a kolik by jim po splnění zbylo, kdyby hospodařili soukromě a následkem toho v červenci 1953 dalo 7 družstevnic výpověď. Členky počítaly, že budou na základě výpovědí propuštěny to se ale nestalo protože výpovědi byly podány až v červenci – opožděně, dle stanov má být výpověď podána ½ roku před sklizní to jest do 1. dubna. Proto se smluvily členky Šolarová, Holá, Fronková, Komancová Růžena, a Černá a jednou v podvečer koncem srpna odvedly si z kravína krávy domů. Dopadlo to ale jinak než předpokládaly. Do obce přijelo několik funkcionářů ONV a ti s předsedou MNV Trhlíkem , tajemníkem Benešem a předsedou místní organizace KSČ Kotěšovcem, postupně navštívili všech 5 žen, které krávy odvedly, vyjma Šolarové, která jakmile se dozvěděla, že předseda odjel případ hlásit, hned ráno odvedla krávu zpět do kravína. Ostatním bylo řečeno, že na ně bude učiněno trestní oznámení pro rozkrádání družstevního majetku, nevrátí.li do 6 hod. večer krávy zpět. Byly razantně upozorněny, jaké by to mělo následky, proto radši krávy vrátily.
  
V červnu 1952 se do naší obce přistěhovali vojáci. Ubytovali se bývalém mlýně č. 14. Druhá část byla ubytována v č.1. Až roku 1953 postavil nár.podnik Armostav pro zdejší posádku na polích za Smětalek voj. ubykace.
 

1954

1.ledna 1954 došlo k zestátnění lesů.
 
Provedena zkušební autobusová jízda Liškov - Čečovice – Zahrádka – Sedliště – Vrčeň – nádraží Nepomuk. Tato trať nebyla uznána způsobilou. Pro ostrou zatáčku nad č.p.1. Bylo rozhodnuto trať rozdělit na dvě linky Liškov – Nepomuk, Zahrádka – Nepomuk.
 
Když roku 1948 přestavěl a rozšířil V.Černý sál, zjistilo se , že dosavadní rozkládací jeviště hasič. Jednoty malými rozměry naprosto nevyhovuje a tím vznikla v divadelních představeních několikaletá divadelní přestávka.Je zřejmé, že je třeba postavit nové stálé jeviště. O tom uvažoval již Černý a dal si dělat na stavbu příslušné plány, ale protože v roce 1953 předal hostinec Jednotě, neměl více na stavbě zájem. Věci se chopil MNV a rozhodl postavit jeviště v plánu akce M na rok 1954.
 
Byly vypsány volby do místních a okresních výborů na den 16. května 1954. Poslední volby NV tehdy ještě do obecního zastupitelstva se konaly roku 1938. Po druhé světové válce byly v obcích ustanoveny revoluční NV – tyto byly stále v činnosti.
 
Letošní jaro bylo poměrně studené a chladné, kromě pár přeháněk nezapršelo a stromy rozkvetly až v polovině května, současně se dostavily noční mrazy a květy pomrzly. Toho jara také uhynulo hodně včelstev. Teplé počasí se dostavilo až na konci května.
 
Počátkem roku sešlo se několik ochotníků, aby se opět pustili do práce. Během čtyř měsíců podařilo se jim sehrát dvě hry: „Václav Jeronym z Hrobčic“ a „Chudák manžel“.
 
Po téměř dvou letech trvajícím suchém počasí, zatáhla se 11.července obloha a začalo mírně pršet. Brzy se dostavil prudký liják, že se voda nestačila vsakovat do půdy. V noci přišla velká bouře, která za neustálého silného hřmění , křižujícími a oslňujícími blesky ustavičně osvětlovala celou krajinu. Tato bouře zakončila také dlouhotrvající období sucha. Zem se stále pařila a často pršelo, následkem toho obilí pomalu zrálo a žně započaly až 5. srpna.
 
Dne 1.září vystoupily družstevnice Černá, Komancová a Holá z JZD, na základě podaných výpovědí z července 1953 a MNV jim přidělil náhr. pozemky. Družstevnice Bártová, Šolarová, Fronková a Šelmátová, které podaly výpovědi současně s nimi a družstevník Roub, který podal výpověď o něco později, během roku výpovědi odvolali.
 
10.června se započalo se stavbou stálého jeviště. Byla zbořena stodůlka Václava Černého na jejímž místě bude jeviště postaveno.
 
Rada MNV se v polovině září rozhodla odvolati z funkce Vojtěcha Fronka, který neplnil dobře povinnosti, pro zaneprázdněnost pracemi v JZD. Tajemníkem byl zvolen člen rady MNV Jan Chodora, protože Chodora zastával funkci předsedy kulturně osvětové komise, byl této funkce zproštěn a ne jeho místo byl zvolen Slavomír Fiala.
 
Od července do října zde prováděla geologický průzkum Správa uranových dolů v Jáchymově, o výsledcích průzkumu nikomu nic neřekli, nechtěli dovoleno mluvit.
Výkopy a sondy byly prováděny na poli Bohumila Tykala č.3 a Františka Jirky č. 41, dělníci kteří sondy kopali, říkali, že tam ruda nachází, ale vše záleží v jakém množství. To bude rozhodujícím, zda se bude těžit, nebo se výkopy zahází.
 
Místní MNV se rozhodl požádat ústředí Jednoty o zřízení prodejny ve zdejší obci. K tomuto byla použita úřadovna MNV, která se přemístila do vedlejší místnosti. Bylo nutno ve štítu budovy vybourati vchod, před vchodem zhotoviti několik schodů a v příčce jedny dveře zazdíti. Všechny práce na úpravě místnosti byly říjnu skončeny a počátkem listopadu navezla Jednota zboží, první prodavačkou se stala Božena Košanová č.48. Odpadlo tak nepříjemné docházení za nákupy do Čížkova.
 
Na 28. listopadu 1954 byly vypsány volby do Národního shromáždění.
 
Obecní cesta vedoucí od mostu na loukami Běhanicemi mezi Chalupami a drahami až k obecnímu domku č.17 byla ve velmi špatném stavu. Po stranách vyčnívaly velké kameny, uprostřed vozovky bylo vymleto velké koryto vodou. MNV se rozhodlo hned počátkem roku opraviti. Byl jsem požádán Janem Chodorou abych tato práce vedl, což jsem přislíbil. Na severní straně cesty bylo nutno vykopat řádný příkop, aby pobral všechnu vodu, která sem z lesa přitéká. Pro přejezd přes příkop byly položeny roury před prodejnou Jednoty, nad křižovatkou mezi hostince a č.9, a tamtéž přes cestu pro odvedení vody z rybníčka do potoka. Dále bylo nutno snížit cestu u příkopu na straně u drah, aby obě strany byly ve stejné výši. Na křižovatce u hostince a č. 9 odstranit 50 cm vysoký vršek, naproti nad zahradou č. 9 zvýšiti vozovku o 40 cm, aby se tím docílilo vcelku mírného stoupání, celá cesta pak byla zaštěrkována.
 

1955

Dne 19. října 1954 slavnostní schůze za účelem zvolení výboru žen při MNV.
Pro zimní dobu zavedli přečítání pohádek, které byly později spojeny z promítáním barevných obrázků. Tuto akci prováděla pravidelně každou neděli Hana Syrová.
V celé obci by se nenašlo dítě, které by si to nechalo ujít. Nejúspěšnější však bylo, provedení dětské besídky, která se uskutečnila 20. března 1955.
 
Dne 4.března se konala podpisová akce Výzvy světové rady míru proti přípravám atomové války.
 
Dne10. března se konala v hostinci Jednoty oslava MDŽ
20.února přednáška „ Jak účelně hnojit strojenými hnojivy a co přinese rozorání málo výnosných pastvin a luk.
 
15. března zemřel Václav Šelmát č. 23 zemědělec a pokrývač. Byl zakládajícím členem SDH v roce 1906 a později byl volen velitelem zboru. Po několik období byl členem obecního zastupitelstva. Zemřel po dlouhé nemoci ve stáří 69 roků.
 
Dne 1.8.1953 byl mlýn Václava Bárty č.p.6 na základě nařízení o soustředění mlýnské výroby uzavřen. Mlýn podle ústního podání a odhadu stojí 250 roků, původně to byl tzv. český a měl dvě česká složení tj. mlelo se na dvou obyčejných pískovcových kamenech, později bylo jedno nahrazeno francouzským kamenem. Síla potoka, podle starých záznamů, činila přibližně 3,5 HP. To nepostačovalo a musela být k nadržování vody zřízena nádrž. K pohonu se používalo vodního kola o průměru 3,5m a 60 cm šířky. V roce 1913 byl pohon mlýna zesílen o motor na naftu a za rok vyměněn za motor na nasávaný plyn.
 
Zima toho roku se značně opozdila. Až 15. února napadlo 10cm sněhu. 17. ledna se dostavila obzvláště silná vichřice (150km/h) a trvala dva dny. 17. a 18. března se dostavila sněhová bouře a napadlo spousty sněhu. 22. března nastala obleva. V následujících dnech stoupla teplota až na 19 stupňů a sníh roztál.
 

Zahájení autobusového provozu

Aby mohl být zaveden autobusový provoz na trati Zahrádka, Sedliště, Vrčeň a nádraží Nepomuk, splnili občané obce poslední podmínku dopravního inspektorátu a začátku před hostincem v Sedlišti rozšířili a upravili, přičemž odstranili zděnou hradbu, která činila zatáčku od jihu nepřehlednou. Také stodolu Josefa Trhlíka č. 47 uznali za způsobilou za dočasnou garáž než bude postavena garáž, která by vyhovovala tomuto účelu. Nyní šlo jen o urychlené přidělení autobusu. Po dlouhých peripetiích s dodáním autobusu oznámil místní rozhlas, že dnem 30. května zavádí se na trati Zahrádka Nepomuk autobusová doprava a pozval všechny občany k oslavě. A ještě se pořádně nesešli všichni účastníci a dechová kapela a již jsem viděli přijíždět od Sedliště lidmi přeplněný autobus. Zaradovali jsem se všichni, že konečně se budeme na nádraží vozit na místo dlouhých cest za každého počasí pěšky. Na závěr oslavy přednesly dvě dívky ze Sedliště žertovné básničky složené k oslavě. Druhá báseň měla název Sláva předsedům MNV. Přednesla ji Peterová.
 
Předseda v Zahrádce,                                  Šelmát jde ze dvora
žije jak v pohádce                                          trošičku vrávorá
na zítřek zabil husu,                                      z těch oslav snad ránu má
né kvůli neděli,                                               u Sládkovic dvora
ale že v pondělí                                              ta zídka potvora
pojede v autobusu.                                       ta nás přec jenom zmohla.
 
Košane Pepíku,                                             Ženo má rozmilá
měl jsi velkou kliku                                        proč by ses zlobila
máš v obci dobrou partu.                             dej mně radši sladkou pusu
Na té to záleží,                                                dívej se ze dvora
že autobus běží,                                             až na tě zavolá
pozdravuj Tondu Bártu.                                 tvůj manžel z autobusu.
 
Sedlický předseda                                        Teď jako v pohádce
už sklenici zvedá                                            v Sedlišti v Zahrádce
připíjí autobusu.                                             budem se vozit holka.
Ze všech z nás zaslouží                                Konec je štrapáce
ač potom netouží                                           teď cesta do práce
za všechno sladkou pusu.                           bude jak tanec polka.
                       
Ze všech z nás nejvíce                                  Díky vám dělníci
pro dobro vesnice                                          co jste na silnici
vyběhal ten autobus                                       závady odstranili.
co jen se namluvil                                          Zvedněte sklenici
a proto na něj zbyl                                           jací jste chlapíci
té slávy největší kus.                                      aby jste to zapili.
 
Hodin se nejvíce                                           
z té naší vesnice                                            
v brigádě odpracoval.                                   
Pojďte vy děvčata                                        
pro Honzu Šelmáta                                       
aby si zatancoval.                                         
 
Šestkrát denně dojíždí autobus na nádraží a zpět a vozí cestující, hlavně dělníky do práce a z práce a bývá často přeplněn.
 

Jaro bylo neobyčejně chladné a deštivé s častými mrazy. 22. května sněhové přeháňky a 23. května počínají kvést švestky a 29. května jabloně. 2. června opět pokles teploty na mínus 1 stupeň a 3. června ráno mráz mínus 2 stupně.
 
Říká se, že když se na stavbě postaví krov a zakryje se střecha, že jest to teprve polovice práce, a to se projevilo v plné míře i na stavbě jeviště. Během zimních měsíců dokončili tesaři stropy a ti ostatní položili pod podlahu drenážní trubky a na ně udělali beton. Elektrikáři bratři Sládkové oba zdejší rodáci na požádání MNV přišli ochotně pomoci. Položili trubky pro elektrické vedení a nakonec zařídili osvětlení v takovém provedení, jakým se může pochlubit jen málo obcí na celém okrese. Také zedník Šolar se dal do práce. Téměř každou neděli od jara do podzimu na stavbě pracoval. Šolarovi občas pomáhal zedník Hora, Jan Chodora a Jan Tupý mu dělali maltu a přiváželi materiál. Střechu pokrýval Chaloupek Václav č. 50, dveře udělal Fiala Slavomír č.23. Rozpočet na celou stavbu jeviště činil 70 000 Kčs.
 
Bylo deštivé a chladné léto a lidé říkali, tak léto jest pryč a ještě jsme se neohřáli.
 
Dne 5. listopadu uspořádal MNV slavnostní otevření nového jeviště. Po uvítacím projevu promluvil předseda MNV Josef Košan nejdříve o těžkém začátku ochotnického kroužku při sboru dobrovolných hasičů v Zahrádce roku 1905, když tito lidé svou pílí a z vlastních prostředků postavili si dřevěné jeviště a z příjmu divadelních představení si jej doplňovali.
Pak přistoupeno k odměňování nejlepších pracovníků. Pak promluvil předseda ONV Vokurka, přestřihl pásku spínající oponu a ta se rozevřela a objevila se v plném osvětlení zářících světel, čistě vybílená a umytá místnost jeviště.
 
V květnu zavedlo JZD chov slepic. Za tímto účelem zakoupili drůbežárnu za cenu 24 000 Kčs a postavili ji na obecních drahách mezi „Mejdkami“, proti č. 47 a 48. Část drah až k lesu oplotili. Slepice ošetřuje Komancová Anna č.5.
 
V roce 1955 obhospodařovala JZD 46,50 ha zemědělské půdy, z toho 31,89 ha orné půdy, 13,88 ha luk, 0,60 zahrad a 0,23 ha pastvin. Stav hospodářského zvířectva činil : 4 koně, 11 krav, 17 kusů mladého hovězího dobytka, 4 prasnice, 32 vepřů na výkrm, 2 ovce a 150 kusů drůbeže. Vzhledem k tomu, že v Zahrádce je menšinové družstvo, nejsou utvořeny stálé pracovní skupiny, ale pracuje se společně.
 
Ve dnech 25. a 26. prosince 1955 sehráli ochotníci místní jednoty požární ochrany divadelní představení – veselohru „Císař pán o tom neví“. Hlediště bylo opět přeplněno.
 
Zatímco roku 1938 bylo v naší obci 8 rozhlasových přijímačů, po uplynutí 18 roků rozšířil se jejich počet natolik, že rádio jest až na dva případy v každém popisném čísle.
 
Rovněž i počet motocyklů se od 1938 podstatně zvýšil. Roku 1938 pouze dva občané vlastnili motocykl. Nyní má motorku 15 občanů. Mimo to dva občané vlastní osobní auto. Cena nového motocyklu o obsahu 250cmčiní dnes 8890 Kčs.
 

1956

Podle sčítání hospodářského zvířectva bylo 1. ledna 1956 v naší obci 976 slepic, 64 kohoutů, 67 husí, 30 kachen, 5 krůt, 14 prasnic, 59 prasat do půl roku, 37 prasat přes půl roku, 55 telat, 17 kusů mladého dobytka od jednoho do dvou roků, 1 jalovice přes dva roky, 103 krav,          4 valaši, 12 klisen, 16 koz, 25 bahnic a skopců.
 
Nynější most v dolní části Zahrádky směrem na Smetelky byl postaven roku 1870. Předtím se zde chodilo a jezdilo přes potok - tedy brodilo. Proto i louky nad mostem byly pojmenovány „Nad brudkem“. Zdi mostu byly postaveny z velikých kamenů, my se musíme obdivovat práci našich předků, jak mohli takřka holýma rukama na most dopraviti a do zdí usaditi tak veliké kameny. Na přemostění bylo použito žulových desek, kolem 2,5m délky, 50cm šířky a 30cm výšky. Takto postavený most vyhovoval potud, než se po něm začalo jezdit s nákladními auty. Pod tímto nákladem se žulové desky rozloupaly a při povodni roku 1954 smetla voda uvolněnou krajní desku do potoka.
 
Zima se značně opozdila. Poměrně teplé počasí beze sněhu vydrželo až do 27.ledna, kdy napadlo 5cm sněhu a počalo mrznout. Největší mráz byl naměřen 10. února a to –34 stupňů.
 

Les

Až do roku 1939 se pěstoval, jak v lese naší obce, tak i v sousedním lese města Rokycan, výhradně smrk. Ještě v minulém století, jak mně před lety vyprávěl otec, se zalesňovalo tak, že se paseky zasely. Nejdříve se celá plocha překopala, pak se rozházelo smrkové semeno a hráběmi se lehce zahrabalo. Nevýhodou tohoto způsobu bylo, že vyžadoval hodně práce a velkého množství semene. Naproti tomu stromečky při pomalém růstu řádně zakořenily. Koncem minulého a počátkem tohoto století bylo od setí lesa upuštěno a paseky se začaly vysazovat. Byla založena školka, ve které se vypěstovaly smrčky do stáří 3 – 4 let. Tyto sazenice se vysazovaly do řad 1m od sebe ve všech směrech. Takto vysázený smrkový les rychle rostl a v poměrně krátké době se z něj začalo těžit. Během času se ukázalo, že i tento způsob zalesňování se neosvědčil a že také od jednostranného pěstování smrku musí být upuštěno, protože smrkové stromy jsou nejčastěji napadány škůdci, kteří se v takto rozsáhlém lese dají jen těžko vyhubit. Seznalo se také, že les do řady vysázený sice rychle roste, ale dostatečně nezakoření, a proto jest při každém větším větru tolik stromů vyvráceno. Projevilo se to již roku 1918, kdy housenky mnišky lesní způsobily mnoho škod ve zdejších mladších smrčinách. Velká vichřice v roce 1939 vyvrátila vedle části mladšího též všechen dospělý smrkový les. V posledních letech pak brouk kůrovec zničil větší množství zdejších lesů, kdežto jedle, borovice, modříny a ostatní listnáče zůstaly ve všech případech ušetřeny. Proto se začal vysazovat více les smíšený.
 
I kdyby ten nejbedlivější pozorovatel chodil po celý den lesem, nespatřil by ani jediné veverky, kterých býval u nás takřka plný les, se v posledních 10letech úplně ztratily.
 

Tak jako každoročně i letos zúčastnili se zahradečtí v počtu 27 osob oslavy 1.máje v Nepomuku. Letos poprvé byli účastníci odvezeni a přivezeni zdejším autobusem.
 
Dne 1. července se konala oslava 50-ti letého výročí od založení sboru požárníků. Při této příležitosti bylo uspořádáno okrskové cvičení za účasti okolních i vzdálenějších sborů. Soutěžilo se v různých výkonech – běh s překážkami a předvádění pohotovosti při zdolávání požáru. V soutěži zvítězila jednota požárníků z Nepomuka. Cvičení se konalo na drahách u rybníčku, z něhož se čerpala při stříkání voda. Slavnost byla zakončena taneční zábavou.
 
Dne 13. a 14. června byla vytyčena nová trasa komunikace, most a kanalizace. S pracemi na novém mostě bylo započato v pondělí 9. července. Starý most byl postupně rozebrán a bylo započato se stavbou nového betonového mostu.
 
Počátkem července prodal František Šiška svou chalupu čp. 12 a pole i s úrodou Emanueli Janoutovi a odstěhoval se do rodné obce Dožice, kde převzal po tchánovi hospodářství.
 
Do Zahrádky se přistěhovala těsně přede žněmi pouze Janoutova manželka, kdežto Janout, aby nemusel opustit své zaměstnání, bydlí dále v Dožicích. Ošetřuje koně státních lesů a vyváží s nimi z lesa dříví.
Po žních přistoupila Janotová za člena JZD.
 
Podle vyhlášky ministerstva místního hospodářství č.42/1955 odprodal místní MNV obecní domek čp.17 z úředně stanovenou cenu 1.251.50 Kčs Janu Tupému. Domek byl postaven roku 1880 a sloužil jako obecní pastuška za byt pastýři, který zde ještě počátkem tohoto století pásal zdejším hospodářům krávy na obecních drahách a držel plemenného býka. Ostatní místnosti v pastušce obýval-li až do druhé světové války tzv. obecní chudí. Jednalo se převážně o zdejší a staré nemajetné příslušníky, kteří ve stáří do obce přicházeli protože za svého pobytu v jiné obci z různých příčin nenabyli domovské příslušnosti. Domovská příslušnost podle tehdejšího domovského práva byla udělena pouze zletilému příslušníkovi cizí obce a jeho rodině, teprve po nepřetržitém 10-ti letém, bezúhonném pobytu, když cizí příslušník poskytoval záruku, že v budoucnu nebude na obtíž obce. A když mu nebyla v rozhodující době pro získání domovské příslušnosti poskytnuta chudinská podpora. Často i některé obecní úřady se bránily tomu, aby cizí příslušník domovskou příslušnost získal, zejména, když šlo o člověka starého a nemajetného, který přicházel v úvahu, že v budoucnu připadne obci na obtíž.
Jednou to byla záměrná výpověď z bytu nebo zaměstnání a protože shodou okolností v obci jiného nebylo, musel se dotyčný přestěhovat před uplynutím 10 roků pobytu do jiné případně domovské obce.
Jindy to byla chudinská podpora, kterou obecní úřad poskytl příslušníku cizí obce před uplynutím rozhodné doby, pro získání příslušnosti a kterou si pak na jeho domovské obci vyžádal a současně ji vyzval aby se o svého příslušníka ozval. Za těchto podmínek bylo opravdu dost těžké v cizí obci domovskou příslušnost, obzvláště, když si o ní, pakliže tak neučinila domovská obec, málokdo zažádal. Tak se stalo, že i některý člen z pozdější generace zdejšího příslušníka, který se odtud již dávno odstěhoval, měl stálo zdejší příslušnost a přišel na obec – do pastušky – jako docela neznámý člověk.
Obecní chudé až do roku 1920 živili zdejší větší hospodáři, takzvaní starousedlí, kteří za to dostávali výkaz, tj. roční hlavní těžbu z obecního lesa, kterou si rozdělovali tak, že hospodáři z nerozdělených usedlostí dostávali dvojnásobné množství dřeva oproti hospodáři rozdělených usedlostí.
Podle toho i obecní chudí chodili jíst po střídě, jak se tehdy říkalo do slova střídati do nerozdělených usedlostí dva dny a rozdělených jeden den.
Když roku 1920 bylo zrušeno právo starousedlých připadla obcím těžba z lesa, ale i povinnost živit obecní chudé. Tato změna nepřinesla žádné zlepšení pro obecní chudé. Chudinská podpora, kterou obce chudým vyplácela, byla vzhledem ke každoročnímu pasivnímu rozpočtu mimořádně nízká. V případě Barbory Kratochvílové, která pocházela z čp. 36, činila 2Kčs denně.
Nyní po zrušení domovského práva a po uzákonění národního pojištění vyplácí stát všem práce neschopným, u nás zejména výměnkářům, sociální důchod, i když si na důchod ničeho neplatili, zřeknou-li se dvou třetin výměnku a pokud výměra hospodářství nepřevyšuje 8ha. Protože i ostatní občané jsou ve stáří a v pracovní neschopnosti zajištěni z titulu vlastního pojištění, ukázalo se, že bývalá pastuška jest pro obec nejen bez ceny, ale pro velké opravy spíše na obtíž a bude lepší, bude-li prodána.
 
10. listopadu se konala oslava 39. výročí velké říjnové revoluce. Zahrádkou prošel lampiónový průvod a po kulturní vložce a projevech byl promítán celovečerní film Němá barikáda.
 

Děda Míků

Jan Modračka narozen 1836 v Sedlišti čp. 19, tesař, odveden roku 1857 k pěšímu pluku v bouřlivém roku 1866 zúčastnil se dvou válek na severu Rakousko-Uherské říše a na jihu v Lombardsku. Byl třikrát vyznamenán dvěmi bronzovými a jednou stříbrnou medailí, kteroužto nosil na kabátě. Podle vojenského obšitu měl nárok na peněžitou podporu a proto když o ni ve stáří požádal, obdržel ve třech intervalech 116 zlatých. Byl výborným lidovým vypravěčem, bydlel u své dcery Karoliny, provdané Roubové v Zahrádce čp.8. Pásal krávy u čečovických pozemků a byl znám pod jménem „děda Míků“.
 

Dřevěné stavby

Ještě počátkem tohoto století se nacházelo v naší obci značná část dřevěných obytných budov. Tyto budovy byly vesměs postaveny koncem 18. a začátkem 19. století. Obvodní stěny těchto budov spočívaly na nízké podezdívce z kamene, která byla vyzděna bez sebemenšího základu v zemi, jen tak na terénu, takže vzniká dojem, že nejdříve byla chalupa postavena a pak dodatečně podezděna.
Na stěny vybírali tesaři jen to nejpevnější vyzrálé dřevo, které hladce otesali, venkovní stranu ohoblovali a z těchto dřev sroubili as 2,10m vysoké stěny, spáry mezi dřevy vycpali mechem. Vrchní dřeva na obou stěnách v průčelí stejně tak i na stěnách u příček a stropní trámy, jež nesli povalový strop, byly ponechány značně delší, než ostatní dřeva ve stěně. Do postraních stěn byly zapuštěny tak, že jejich konec na přední straně, tj. u vchodu přesahoval obvodní stěnu až o 1,20m, kdežto na zadní straně jen o 50cm. Stropní trámy celé, u ostatních dřev jen přesahující části byly čistě ohoblovány a jejich spodní hrany a konce byly pečlivě zaobleny. Tyto převislé části byly na horní straně zašalovány prkny a do jejich konců byly zapuštěny krokve. A tak byl vytvořen okap či zásep, jak se tehdy říkalo. Vzdálenost mezi krokvemi byla často větší než 2m, podle toho, jak stropní a příčkové trámy byly od sebe vzdáleny. Latě byly sekané, 5cm silné, a byly do krokví přibíjeny dřevěnými březovými hřeby, pro něž byla lať provrtána a krokev navrtána.
Krov býval hambálkové soustavy a byl podepřen nízkou stolicí uprostřed hambálku, sklon střechy poněkud příkrý aby voda z doškové kritiny snáze seběhla a došky neshnily. Došky se dělaly ze žitné slámy. Okraje střechy při šítech a první šár při okapu byl pokryt šindelem a sláma došků, přesahující dolů na šindel, bývala po celé délce střechy, uprostřed šindelů kolmo uřezána. Vrstva slámy na nové doškové kritině bývala přes 30cm silná. Po hřebenu položili víchy slámy a pak pokryli hřeben drnem. Na drahách nařezali háčkem drny o rozměrech as 50x100cm, odloupali je a po žebříku vynášeli na hřeben. Jednotlivé pásy kladli na hřeben delší stranou ve směru krokví a na jejich užší straně jeden přes druhý z polovice překládali. Takto zhotovený hřeben vypadal mohutně a rostl na něm později nebřesk.
Štíty byly ošalovány prkny a v každém z nich byly vyřezány dva kruhovité otvory do 15cm pro osvětlení půdy nebo sípky . Odkapní prkna pod štítovými prkny bývala pěkně vyřezávaná. Štítová prkna stejně jako všechna ostatní v celé budově byla přibita kovanými hřeby.
Dřevěné stavení bývalo zpravidla 4,5m široké a 11m dlouhé. Vpředu, obyčejně proti jihu nebo jihovýchodu se nacházela velká světnice – sednice se tehdy říkalo. Bylo 4m široká a 4,5 dlouhá. Tato místnost měla dvě malá okna o rozměru 60x70cm, jedno v průčelí a druhé z boku na přední straně. V této velké sednici se zpravidla bydlelo. Podlaha bývala z hoblovaných, značně širokých prken (50cm).
Pod touto místností býval také sklep do něhož se chodilo po schodech ze záspy. Vchod byl vždy ležatý a uzavíral se poklopem ze silných prken po kterých se také chodilo.
Uprostřed stavení se nacházela předsíň 2,5m široká a 2m dlouhá. V předsíni bývala podlaha z pálených cihel v některých případech jen udusaná hlína. U domovních dveří směrem k zadní světnici byly umístěny žebříkové schody, po nichž se chodilo na půdu.
Jedinou zděnou místností v celém dřevěném stavení byla „černá kuchyně“, která byla umístěna proti předsíni v zadní polovině budovy. Její zdi byly nejméně 60cm silné a byly vyzděny z kamene až do výšky stropu, pak byla cihlami zklenutá ze všech čtyř stran, uprostřed klenutí byl ponechán otvor pro komín. Komín vyzděný přímo na klenbě měl vnitřní světlost 60x60cm a nazýval se „komín prolézací“, protože kominík při čištění komínem prolézal. Za podlahu sloužila udusaná hlína. V černé kuchyni bylo ještě ohniště a na něm ještě ústa do pece, která byla vyzděna z cihel při zadní stěně v malé sednici, kde svými rozměry 150x210x130cm zabírala hodně místa. Vždyť tato sednice byla 4m široká a jen 3,30m dlouhá. Měla rovněž prkennou podlahu a v přední, boční stěně jedno malé okno.
Dřevěné stěny byly zevnitř vymazány 3cm vrstvou lepenice, tj. hlínou smíchanou se slámou. Aby lepenice na stěnách dobře držela, byly do stěn naseknutých dlátem naraženy ve vzdálenosti 10cm, vždy šikmo vzhůru, ručně sekané, březové klínky. Podobně i povalový strop byl udělán s lepenicí s tím rozdílem, že nebylo použito dřevěných klínků, ale jednotlivé kuláče, byly hlínou a slámou obalovány a pak k sobě přisazeny.
Futra u všech vchodů byly nízké a při procházení bylo nutné se sehnouti, dveře byly udělány ze silných prken na pero a drážku se zapuštěnými svlaky.
Stávalo se, že po 100 a víceletém užívání setleli spodní dřeva obvodních stěn a majitelé chalup nahnilé stěny rozebrali, na místo nich z kamene a vepřovic z hlíny postavili nové, často až 80cm silné zdi. Zřídka se stávalo, že majitel rozboural dřevěnou chalupu celou a místo ní postavil novou zděnou. Postupně nahrazovali též sešlou kritinu doškovou taškami.
Tak zvolna mizely dřevěné chalupy jedna za druhou a dnes se nachází v obci dřevěná chalupa pokrytá došky pouze jediná. Bývalé popisné číslo 10. Rozměry jsou uvedeny z tohoto čísla.


1957

Postupem doby změnilo se náboženské založení většiny zdejších obyvatel, ustala téměř docházka do kostela a zanikají některé náboženské zvyky a obyčeje. Aby si mohli následovníci učinili v budoucnu představu, jak tomu dříve bylo, uvádím tuto stať.

Ještě počátkem tohoto staletí byli zdejší občané velice pobožní. S modlitbou uléhali, s modlitbou vstávali a nebylo jediné rodiny v obci, aby v neděli někdo nešel  do kostela. Starší lidé, zejména výměnkáři, chodili na ranní mši svatou, mladí hospodáři, hospodyně s dětmi a svobodná mládež na velkou mši. Ti co nemohli z vážných příčin jít do kostela, se modlili z modlitebních knížek doma.
Do kostela se oblékali v nejlepší šaty vesměs černé, ženy nosívaly sukně tak dlouhé, že se jim div nevlekly po zemi. Muži nosívali vysoké boty, které byly vyleštěny jako zrdcadlo. Velkou pozornost věnovali také úpravě kníru, který se v té době nosil. Proto si každý oholil bradu již  v sobotu, vousy pomazal pastou – pomádou na vousy, se tehdy říkalo – pak si je natočil a aby mu vousy zůstaly pěkně natočené a nerozlézaly se, přitáhl je páskou, kterou  odkládal až před odchodem do kostela.
Věřících se sešlo vždy tolik, že kostel v Čížkově býval úplně naplněn. Vpředu u mřížky před oltářem stávala školní mládež, chlapci po pravé straně a děvčata po levé. Za školáky stávala také tak rozdělena „svobodná chasa“ a za ní poblíž dveří v témže pořadí muži a ženy. V kostelních lavicích sedávali pouze staří a ženy s dětmi, které ještě do školy nechodily.
Každý dbal také toho, aby přišel do kostela včas a proto, když začal sloužit mši farář Zahradník nebo kaplan Bláha nepřicházeli již opozdilci.
Po mši na cestě z kostela zacházeli muži, ovšem jen ti, co měli peníze na „holbu piva“ nebo „štamprličku kořalky“ do hospody ke Kouskovi a ženy šli koupit dětem za krejcar (2 haléře) cukroví k hokynáři Palcovi.

Neděle bývala vždy dnem pracovního klidu a hlavně o svátcích, vyjma obsluhy dobytka a vaření se na práci ani nesáhlo. Pamatuji se dnes ještě velice dobře, když jsem jako 5tiletý chlapec prosil o velikonoční neděli svého dědečka (nar. 1835), který se právě doma modlil, aby mě udělal píšťalku. Přesto, že mě měl velice rád a nikdy mě ničeho neodepřel, tehdy mě řekl: „Nevyrušuj mě, když se modlím, dnes se nesmí nic dělat, to bych měl velký hřích“ a píšťalku mi neudělal.


Svěcení ratolestí

Na květnou neděli a na velikonoční svátky se nejvíce těšívali chlapci školáci. Již asi 6 týdnů před květnou nedělí nařezali si proutky lísky a dlouhé letorosty lípy, řežábu, jasanu či střemchy a v rohu místnosti, kde se topilo, postavili je do nádoby s vodou, aby se jim do květné neděle pěkně rozvily. Naposled si opatřili několik proutků kočiček jívy a větviček chvojky a obyčejně otec, jim ty nejlepší a nejrozvinutější svázal ráno na květnou neděli do pěkného košťátka, matka na něj navázala pentličky a kluci šli  do kostela světit ratolesti.
Doma pak roznášeli svěcené proutky sousedům, hlavně tam, kde nebylo chlapce vhodného věku, který by proutky světil. Za tyto proutky dostávali odměnou několik vajíček. Hospodáři roznášeli proutky po polích, které měli osety pšenicí a žitem a uprostřed těchto polí zapíchli z každého druhu  po jednom proutku, aby prý se jim urodilo hodně obilí.


Klepání o velikonocích

Po květné neděli připravovali si chlapci klepačky a řechtačky, aby podle starého zvyku a obyčeje oznamovali o velikonocích lidem poledne a klekání, když „zvony odlétly do Říma“. Nejstarší chlapec býval „králem“ a jemu pomáhal chlapec o něco mladší, kterému říkali „kaprál“. Zejména dohlíželi, aby se nestalo nic těm nejmenším, kteří ještě do školy nechodí.
Klepání začalo na Zelený čtvrtek ráno, při čemž chlapci  v každém popisném čísle zaklepali a pak jeden z nich vyvolával: Sádlo, máslo, svíčky. Sádlo a máslo pak prodávali a za tyto peníze pak nakoupili svíčky, které potom na oltáři v kapličce rozsvěcovali. Při dalším klepání se chlapci sešli vždy u kapličky, na Smětalkách u kříže, kde se nejdříve pomodlili, pak se seřadili do dvojstupu a za stálého klepání procházeli obcí. Cestou na určitých a dobou ustálených místech udělali vždy přestávku, přestali klepat a zpívali:

A ty kluci židovský,
kopali jámu – Ježíši Pánu,
Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota.

Na příští zastávce zase:

Jidáši, Jidáši cos to učinil,
že jsi svého mistra židům prozradil,
za to budeš v pekle trpěti
čertům, ďáblům sloužiti.

A tak se to stále opakovalo a střídalo ráno, v poledne i večer. Klepání končilo na Bílou sobotu, když chlapci po ranním klepání (nebo také řechtání či křístání) chodili vybírat do každého domu vejce nebo peníze za to, že lidem klepali a pak se o ně spravedlivě rozdělili. Na Boží hod jim doma vejce uvařili a chlapci zkoušeli pevnost jejich skořápek, když je „na Drahách“ do výše vyhazovali.


Pomlázka

Zvláště pěkně vyvedené vejce dávaly na Boží hod dospělé panny svým mládencům, kteří si k nim chodili pro pomlázku.


Líbání Krista

Dospělý, hlavně ženy chodily na Velký pátek a na Bílou sobotu do kostela políbit Krista na kříži. Líbání Krista bylo ze zdravotních důvodů po první světové válce zakázáno.


Poutní místa

Když se roku 992 vracel z Říma druhý český biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, zastavil se, podle pověsti na vrchu Chlumci, aby sobě odpočinul a protože se mu místo zalíbilo, zdržoval se tam po nějaký čas. Jak dále pověst praví, panovalo tou dobou dlouho trvající sucho, při velkých vedrech uschla tráva, stromy, vyschly řeky a potoky. Biskup Vojtěch se modlil k bohu a ten seslal déšť tak vydatný, až se i hora u Kláštera zazelenala. Od té doby se také Zelená hora nazývá. Místo na Chlumci pojmenovali lidé U svatého Vojtěcha. Později tam byla postavena kaple. Kámen, na němž prý svatý Vojtěch odpočíval, zůstal na svém místě a jest zasazen v podlaze kaple. Toto místo se stalo poutním místem. Ještě dnes se tam odbývá každou neděli po sv. Vojtěchu (28.4.) pouť. Na pouť se v dřívějších letech chodívalo s procesím, které mnohdy vodívala i hudba.


Procesí

Jak mně vyprávěl otec, také ze Zahrádky se ještě chodívalo až do roku 1980 na pouť s procesím. Vpředu procesí čtyři nestarší chlapci školáci, nesli na nosítkách sošky svatých ze zdejší kapličky, ověnčené a oparáděné hedvábnými stuhami, které po stranách nosítek přidržovali zase ti menší školáci. Za nimi pak chodívali dospělí, kteří zpívali náboženské písně. Nést nosítka bývalo velkým vyznamenáním nejen pro chlapce, který nosítka nesl, ale pro celou rodinu.
Když byl můj otec vybrán, aby nosítka nesl, přikazovala mu matka : „Když se tě dostalo té cti, važ si toho, nekoukej kde so lítá, koukej na cestu ať nezakopneš a neupadneš, sice budeš bit a vícekrát nosítka neponeseš.“ Ale náhoda tomu chtěla, že otec zakopl, byl bit a vícekrát nosítka nenesl.


Svatojánská pouť

V předvečer velkékho svátku svatého Jana Nepomuckého zapalovali dopělí chlapci každým rokem na vrchu Hůrce svatojánské ohně a v den svátku 16.května chodili s děvčaty na slavnou svatojánskou pouť.


Svěcení věnečků

V červnu na svátek Božího těla světívaly zase děvčata věnečky. Z rosičky a květin ze zahrádky si uvily věnečky a v kostele jim je pan farář posvětil. Věnečky pak pověsily doma v místnosti na stěně, kde visívaly po celý rok.


Vánoční zvyky

Podle starého zvyku, na Štědrý den časně ráno, hospodáři s dětmi ovazovali slámou stromy ve svých zahradách, aby stromy neomrzly. Děti, zpravidla chlapci, přitom vyvolávali :

Ovazujte se švestičky, hruštičky, jablíčka
zejtra bude mráz
na naši úrodu
na Komancojc mráz.

Samozřejmě že i Komancův Pepík se nedal, úrodu přivolával na jejich stromy a mráz nejen tomu, který volat začal, ale i všem sousedům a tak se ozýval po celé vsi veselý dětský pokřik.


Zahánění čarodějnic

V podvečer Štědrého dne střílívali hospodáři z brokovnic, aby podle staré pověry zahnali čarodějnice, by jim neočarovaly dobytek. Protože zahnání čarodějnic nestačila všelijaká rána, ale musela to být opravdu rána pořádná, použili k tomu staré voznice na vodu, u níž na jednom konci bylo odebráno dno a týž konec poněkud do výše vyzvedli. Na druhém na zemi položeném konci strčili konec hlavně do otvoru ve dně, který sloužil k vypouštění vody z voznice a vypálená rána byla skutečně jako z děla. Proto ještě dnes někteří staří lidé říkají voznici kanon.


Třesení bezu

Po štědrovečerní večeři, při níž se jedlo výhraně postní jídlo, chodívaly dopělé panny do zahrádky třásti s bezem, aby se dozvěděly, v kterou stranu se provdají. Když s bezem zatřásly říkaly :

Třesu, třesu bez
ozvi se mi pes
ozvi se mi v tu stranu
na kterou se dostanu.

Stávalo se často, že některý chlapec na to čekal, někde se ukryl a vrčel a štěkal jedna radost.

Po prohlášení čsl. samostatnosti v roce 1918 počalo se měnit náboženské založení zdejších občanů. Největší podíl na tom měly některé politické strany, které na veřejných schůzích a v denním tisku propagovaly odluku církve od státu pod heslem „Pryč od Říma.“ Také to, že současně i vláda republiky zrušila velký počet církevních svátků způsobilo, že mnoho zdejších občanů změnilo náboženské smýšlení. Postupem doby ubývalo věřících při nedělních bohoslužbách, kostel býval poloprázdný.
Muži přestali nosit vysoké boty, natočené kníry a ženy dlouhé sukně. Postupem doby také zdejší děvčata přestala chodit světit věnečky a hoši těsně po první světové válce, na místo svatojánských ohňů počali zapalovat hranice na Hůrce k uctění památky mistra Jana Husa. Každým rokem 6. července. Úplně také zanikly vánoční zvyky.
Ještě větší odkon od církve se projevil po druhé světové válce, kdy vláda republiky zrušila všechny církevní svátky, zrušila náboženství jako povinný vyučovací předmět ve školách, vedení matrik předala MNV a zavedla uzavírání manželských sňatků na matričním úřadě při MNV.
U nás několik občanů vystoupilo z církve římskokatolické a ti ostatní, i když zůstali v církvi přestali být pobožní. Do kostela nyní chodí občas několik těch nejstarších.


Uzavírání sňatků

Zprvu většina novomanželů uzavírala sňatky tak, že nejprve uzavřela sňatek na matričním úřadu při MNV ve Vrčeni, kam naše obec jest přidělena a pak se dali ještě oddat v kostele. Nyní již nejsou vzácné případy, že manželé uzavírají sňatek jen na matričním úřadě.

Poměrně dlouho se udrželo u dětí svěcení ratolestí a klepání před Velikonocemi. Až v letošním roce pouze dva chlapci a to ještě ti, kteří do školy nechodí, světili ratolesti. V tomto roce klepali chlapci pouze na Smětelkách, kdežto v Zahrádce již po dva roky neklepali.


Bourání pecí

Josef Košan čp.16 rozboural pec. Co také s ní, uvažoval, chléb se vní stejně nepeče a zbytečně zabírá ve světnici místo. Podobně uvažovalo i několik dalších občanů, kteří již dříve pece rozbourali.

Chléb v domácnostech pekávaly hospodynědo konce druhé světové války v roce 1945. Pěkný chléb býval chloubou každé hospodyně, zvláště ty starší nabyly postupem doby, jak v udělání, tak i v upečení chleba značné dovednosti. Chléb býval nejen dobže vykynutý a pěkně pečený, ale zároveň i velice chutný. Do pece se výhradně topilo dřívím a chléb při pečení krásně voněl. Na jedno pečení se peklo šest až osm bochníků. To mělo jedinou nevýhodu, protože se v domácnostech počaly jíst poslední bochníky, byl chléb pořádně tvrdý. Z tohoto důvodu a zejména, když se po druhé světové válce projevil nedostatek palivového dřeva, odvážela si většina zdejších zemědělců mouku hned ze mlýna k pekaři Janu Jírovi do Čížkova, který jim podle potřeby pekl chleba.
Později, když zemřel pekař Jíra, vyměňovali mouku za chleba v „ jednotě“ v Čížkově nebo v Sedlišti. Poslední dobou i v jendotě v Zahrádce, kde nyní prodává Zdeňka Šelmátová. Zde obrží chléb na odběrné poukazy, které obdří výměnou za žito hned ve mlýně, takže žitnou mouku již domů nevozí, za 100kg dostávají 22 poukazů na 3kg bochník chleba.


Letošní zima byla poměrně mírná, teplota se pohybovala kolem 8°C. Vyjímečně teplé a slunečné počasí bylo v polovině ledna. V těchto teplých dnech létaly včely jako na jaře. Podle denního tisku to byl nejteplejší leden od roku 1775.

Ve dnech 23. a 24.března 1957 sehráli ochotníci místní „Jednoty požární ochrany“ divadelní představeníVojnarka“ s Marií Trhlíkovou v hlavní roli. Obě představení byla četně navštívena.

Dne 20.dubna 1957 si pořídil Josef Holý č.39 nový televizor. Jest to již druhý televizor v naší obci. První televizor si u nás pořídil koncem minulého roku Jaroslav Fiala č.18.

Od 20.dubna do 8.května 1957 byla u nás ve večerních hodinách jasně viditelná Arand – Rolandova kometa. Po sešeření se vždy ukázala na obloze za lesem u velké louky, s chvostem směřujím kolmo vzhůru. Po 8.květnu byla již pouhým okem těžko k rozeznání.

Letošní oslavy 1.května v Nepomuku se zúčastnilo z naší obce 20 osob.

4.dubna 1957 bylo poprvé provedeno očkování všech dětí v Zahrádce, ve stáří od půl do sedmi roků, proti dětské obrně. Očkování provedl lékař v národní škole v Čížkově látkou, která sem byla dopravena z Ameriky, kde byla vyrobena a s úspěchem vyzkoušena.

Počátkem května 1957 zakoupil MNV promítací přístroj v ceně 5000Kčs, plátno a ostatní příslušenství v ceně 520Kčs. Od 5.května promítá Kotěšovec Vratislav nebo Chodora Jan každou sobotu večer film, který si vypůjčuje MNV v krajské rozdělovně v Plzni. Poplatek za vypůjčení filmu činí od 40Kčs výše podle hodnoty filmu. Účast při promítání bývá poměrně slabá a vstupné 2Kčs, které se vybírá často nepokryje ani režii.

Také letos pomrzl květ ovocných stromů. Dne 6.května při -2°C mrazu napadl sníh na kvetoucí ovocné stromy. Dne 7.května opět mráz -5°C, 9.5. bylo -4°C. Konec května byl stejně studený 28.5. poklesla teplota na -1°C a v dalších dnech až -4°C. Po takto studeném květnu pak přišel vyjímečně suchý a teplý červen. Po celý měsíc nepršelo a odpolední teploty dosahovaly 28 – 30°C. První týden července byl skutečně tropický, teplota dosáhla až k 40°C a v noci neklesala pod 20°C. Dlouho očekávaný déšť se dostavil až 22.července, kdy po několik dní vydatně pršelo.

Dne 1.srpna 1957 byla svolána schůze rady MNV kvůli rozšíření základny JZD. Tlak na soukromé a střední změdělce se stále zvyšoval a tak 2. srpna oznámil místní rozhlas, že za členy JZD se přihlásili dva střední zemědělci a to Trhlík Josef čp.2 a Rojík Václav čp.43. Dne 5.srpna se znovu ozval místní rozhlas a oznámil další přihlášené – František Jirka čp.41 a Tykal Bohumil čp.3. Dne 9.srpna přistoupila Syrová Josefa čp.11. Dne 12.srpna se konala informační schůze o vstupu do družstva, na níž se za členy přihlásili – Jirka Josef čp.4, Šimáně Jan čp.27 a Jiřina Černá čp.44. Dne 15.srpna oznámil předseda MNV místním rozhlasem, že přihlášku dále podali Ježek Josef čp.32, Beroušek Josef čp.19, Šelmátová Anna čp.23, Fleišhansová Božena čp.21 a oznámil dále, že se dne 16.srpna končí nábor do JZD a po tomto datu, že další členové přibíráni nebudou. Dne 17.srpna pak oznámil, že členskou přihlášku ještě podali – Košan Josef čp.16, Houska Jan čp.24, Šelmát Václav čp.38, Holá Ludmila čp.39, Chaloupková Anna čp.50, Valenta Josef čp.35, Košanová Božena čp.48, Placatková Anastázie čp.46 a Komanec Jan čp.9.

Dne 15.srpna byla u nás, na severozápadní obloze, po setmění večer pouhým okem viditelná „Mrkosova kometa“ (objevitel Čechoslovák Mrkos). Tak jako předešlá kometa, ktërá byla u nás viditelná v květnu, tak i tato byla jasně viditelná nízko nad lesem, s chvostem směřujícím kolmo vzhůru. Někteří lidé, zejména ti nejstarší usuzovali podle staré pověry, že přijde válka. Pro převážně zamračenou oblohu byla viditelná pouze 2 dny.

Dne 4.řijna bylo započato s pracemi na kanalizaci, kterou má být odváděna voda z rybníka na drahách do potoka a to v úseku při severní straně cesty od rybníka až nad hostinec.

Dne 18.listopadu 1957 oznámil státní rozhlas, že ve 4 hodiny ráno zemřel člen politického byra ústředního výboru KSČ a president republiky soudruh Antonín Zápotocký. Tato zpráva zaskočila všechny občany, neboť ještě před týdnem poslochali jeho projev v čs. rozhlasu a „všichni zesnulého litovali“.

Dne 19.listopadu zvolilo národní shromáždění Antonína Novotného, prvního tajemníka ústředního výboru KSČ, presidentem republiky.


1958

Dne 1.února oznámil čs.rozhlas, že ve Spojených státech severoamerických byla vypuštěna první umělá družice Země. Tato umělá družice byla vypuštěna za účelem prozkoumání meziplanetárního prostoru v rámci geofyzikálního roku. Prvenství ve vypuštění družic si však vydobil Sovětský svaz, který jako první na světě vypustil umělou družici již 4.října minulého roku a 3.listopadu další družici velké váhy a značných rozměrů, ve které byl umístěn i živý pes. Čs.rozhlas čas od času informoval občanstvo o tom, kdy budou u nás sovětské družice viditelné. U nás se o družicích mezi občany hodně hovořilo, ale žádné z nich pro mraky na obloze nebyla dosud spatřena.

V noci z 10. na 11.února spatřili někteří zdejší občané na severozápadní až severovýchodní obloze polární záři. Začala před 3h a skončila před 6h a projevovala se neobyčejně intenzivně. Silné záření, které pronikalo okny do pokoje, působilo dojmem, že někde v blízkosti vypukl požár. Obzor byl karmínově rudý a směrem vzhůru pozvolna bledl až ve světle růžovou barvu.

Ve dnech 22. a 23.února 1958 sehráli ochotníci divadelní představení „Dámy a husaři“. Obě představení byla hojně navštívena a konala se v rámci okresní soutěže lidové, umělecké tvořivosti. Přítomná okresní komise se zvláště pochvalně vyslovila o ženách, které v této hře učinkovali.

Dne 25.února se v sále „Jednoty“ (hostinec čp.44) konalo slavnostní zasedání  MNV za účelem oslavy 10.výročí vítěztví pracujícího lidu. U této příležitosti obdržel soudruh Josef Trhlík čp.47 vyznamenání „Za vynikající práci“.

Divadelní soubor požární ochrany v Zahrádce uspořádal dne 9.března 1958 autobusový zájezd do obce Oselce, kde na požádání tamních ochotníků předvedl veselohru „Dámy a husaři“.

Potok, který na severozápadním konci luk „na Vozenhrance“ ze středu louky k cestě u lesa „Zahájeného“ odbočuje  a dále při cestě směrem k rybníku u Trsínů pokračuje, zaplavuje často, při každém rozvodnění všechny louky na „Vozenhrance“ a působí mnoho škod. Při každém větší rozvodnění potoka  vyráží voda z mělkých břehů a valí se po těchto celých svahovytých loukách až dolů pod „Vysokou mez“, kde si za dlouhá léta vybralo po celé délce „Vysoké meze“ hluboké koryto. Aby se zabránilo zaplavování těchto luk, upravili družstevníci počátkem dubna tok potoka tak, že v místech, kde potok odbočuje k cestě u lesa, přivedli vodu v přímém směru as 50m novým korytem pod „Vysokou mez“, takže voda do rybníka již neteče a louky nezaplavuje.

Dne 29.března se ve zdejším hostinci konala estráda, kterou připravil umělecký soubor místní vojenské posádky. Po ukončení ještě zahrála vojenská kapela všem přítomným k tanci a poslechu.

Dne 7.června 1958 podali přihlášku do JZD a byli také členskou schůzí přijati další 3 nový členové družstevníci : Končel Josef čp.28, Bárta Josef čp.26 a Vrbík Václav čp.25. Soukromě dosud hospodaří Anna Šelmátová čp.18, František Frank čp.20, Marie Žitková čp.40 a Barbora Voráčková čp.42.

Dne 12.července byla u nás poprvé spatřena na severovýchodní obloze třetí sovětská družice. Jak mě vyprávěl Václav Černý čp.44 spatřil ji s několika dalšími návštěvníky hostince ve 23h, jak středně vysoko plula na obzoru.

Dne 3.srpna 1958 zemřel pracovník okresního výboru KSČ v Blovicích a tajemník MNV v Zahrádce, Josef Košan čp.48. Zemřel následkem těžkého úrazu, který utrpěl 31. července, když jel na motocyklu domů z Borovna, kde zajišťoval schůzi tamní organizace KSČ. Nedaleko Čížkova směrem k Zahrádce narazil ve večerním šeru na neosvětlený povoz, havaroval a těžce se zranil. Byl odvezen do nemocnice v Plzni, kde třetí den svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal po převozu z nemocnice, za velké účasti obyvatelstva zdejšího i z okolních obcí. Dále zesnulého na poslední cestě doprovodili jeho spolupracovníci okresního výboru KSČ a mnoho dalších veřejných pracovníků, zejména v ONV v Blovicích. Na vrčeňském hřbitově se rozloučil se zesnulým za okresní výbor KSČ soudruh Matoušek z Prádla těmito slovy : „Odešel skromný, mladý a obětavý funkcionář strany, který nelitoval času a bojoval za uskutečnění programu strany. Odešel uprostřed pilné práce ve věku 30 let. Jeho práce nebyla marná, protože na dosažených výsledcích při socializaci vesnice v okrese Blovice má i on svůj velký podíl. Loučíme se s tebou soudruhu Košane a nikdy nezapomeneme tvé záslužné práce. Čest tvojí světlé památce! Čest tvojí záslužné práce!“ Úmrtím Josefa Košana utrpěla nenahraditelnou ztrátu jeho manželka Božena a zejména jeho tři malé děti, které si dnes ještě ztrátu svého otce nedovedou v plném rozsahu ani uvědomit. Také MNV, JPO a zejména divadelní soubor budou ještě dlouho postrádat Josefa Košana, jako dobrého pracovníka jak v administrativě, tak v různých akcích pro zvelebení obce a kulturních akcích všeho druhu, které se často jeho zásluhou v obci uskutečnily.

Dne 18.srpna byly zavedeny opět žňové hlídky, na jedné z těchto hlídek a to 30.srpna 35 minut po půlnoci spatřil jsem také já umělou družici Země. Plula středně vysoko po obloze od severovýchodu a zanikla v souhvězdí Velkého vozu. Svítila jako hvězda první velikosti a její světlo bylo za jejího přeletu po obloze několikrát ztlumeno. Celý přelet trval asi 1 minutu.

Ve čtvrtek 4.září ve večerních hodinách zpozorovali občané naší obce na severní až severozápadní obloze polární záři. Nejdříve se jevila jako zjasnění severního obzoru, pak se objevila načervenalá místa nejvíce patrná v okolí Velkého vozu. Záře počala nabývat na intenzitě po půl desáté večer. Na obloze se objevil široký jasně červený pruh a další pruhy červené barvy postupovaly západním směrem. Nízko nad obzorem bylo vidět oblouk nazelenalého světla. V červené záři, která dále sílila, se objevovaly bělavé, občas nazelenalé pruhy kolmo k obzoru. Stále se pohybovaly po obloze, měnily svou intenzitu a tvar. Po 22 hodině záře zeslábla, ale před půlnocí se rozzářila ještě větší intenzitou.

V letošním roce pěstovali zdejší družstevníci také len a kukuřici. Len není u nás plodinou tak docela neznámou jako kukuřice, jak mně vyprávěl můj dědeček, pěstoval se u nás len ještě více v minulém století. Každý hospodář jej zasel na větší neb větší kousek, kousek pole, podle výměry půdy, na které hospodařil, aby si mohly v zimě hospodyně upříst řežné nitě. Nitě bývaly neobyčejně pevné, hospodyně pak s nimi zašívaly nebo měly-ly jich hodně, nechaly si z nich utkati u tkalce v Čížkově nebo Přešíně na ručním stavu domácí plátno. Plátno bylo hodně tvrdé a nepoddajné a používaly jej jako prostěradel do postele na přikrytí slámy na níž se leželo. Šily z nich zástěry, sukně (šerky), pytle apod. Plátno nechávaly hospodyně vybělit na slunci, při častém kropení vodou. Ještě dnes se říká u čp.41 Na bělidle. Postupem doby se dostaly do prodeje nitě a plátno z přádelen strojově předené a tkané. Toto plátno bylo značně jemnější a poměrně levné. Počali je kupovat i zdejší zemědělci a přestaly na počátku tohoto století síti len úplně. Kolovraty, mědlice, trdlice, hřebeny a lokte uložili na půdě a odtud při občasných úklidech vymizeli úplně.

V sobotu 20. a neděli 21. prosince 1958 sehráli zdejší ochotníci divadelní představení, veselohru „Rodinná vojna“. Hlavní role vytvořili Jan Chodora čp.13 a Zdeňka Šelmátová čp.30. Obě představení byla četně navštívena.

Dne 21. prosince 1955 uzavřeli sňatek Václav Křepel z Ubikova okres Domažlice s Miloslavou Jirkovou ze Zahrádky čp.4. Těmto manželům se narodila dne 11. května dcera Dona a 11. června opět dcera Naďa.


1959

Dne 9. ledna se narodila manželům Vojtěchovi a Růženě Frankovým čp.31 dcera Jaruška Franková.

Dne 15. ledna uspořádalo JZD pro členy zájezd do Tylova divadla v Plzni na divadelní představení Člověk se chce smát.

Dne 4. února se konala v hostinci schůze všech občanů za účelem seznámení s minulostí obce Zahrádky. Podle výpisu z archivu Země České, které pro nás pořídil spisovatel Václav Hataj Úslavský z Chejlavy. Na schůzi se též dostavil Augustin Moravec z Čečovic, obvodní kronikář.

Na výroční schůzi dne 23. března udělila včelařská organizace v Čížkově, svému členu a předsedovi Františku Jirkovi ze Zahrádky čp.41 „Čestné uznání za úspěšnou činnost ve včelařství“ a zejména za jeho činnost v organizaci v níž od jejího založení v roce 1929 zastával funkci předsedy. Děda Jirků, kterému jest 82 roků, byl velmi dojat a říkal jak mu celý život utekl. Čestné uznání za úspěšnou činnost ve včelařství jsem obržel také já.

Vždy když se vymění zdejší vojenská posádka najde se v ní několik vojáků, kteří připraví našim občanům nějaké pobavení. Naši občané se rádi zasmějí a proto, když v sobotu 28. března vojáci uspořádali v našem hostinci estrádu, byl celý sál zaplněn.

V nedaleké obci Radošice se utvořil velice dobrý ochotnický kroužek. Ten sehrál v naší obci 4. dubna večer operetu „Co Čech to muzikant“.

Přelétáváli naší obec letadlo ať již vrtulové nebo turbinové téměř nikdo ze zdejších občanů nevěnuje tomu pozornost, protože přelety jsou velice časté, ale opravdu živý zájem vzbudil dne 17.dubna 1959 vrtulník, který v odpoledních hodinách přelétával nad naší obcí, zejména u těch, kteří dosud vrtulník neviděli. Byl to prvý přelet vrtulníku nad Zahrádkou.

V sobotu 25.dubna uspořádalo JZD pro členy pěkné pobavení. Pozvalo do zdejší obce členy divadla J.K.Tyla v Plzni, kteří předvedli zdejším občanům zdařilou estrádu. Po skončení dvouhodinového programu následovala taneční zábava. K tanci hrála Hlinkova kapela z Budislavic.

Dne 31.května se konal u Nepomuka rychlostní závod motocyklů Nepomucký trojúhelník. Tento závod se těší velké oblibě našich občanů, as 50 občanů, které tam odvezl autobusem řidič Fatka.

Dne 7.června byl přeložen na jinou autobusovou trať řidič Bohumil Fatka, který zde po 4 roky jezdil a byl velmi oblíben. Na jeho místo nastoupil Noháček ze Sedliště.

Dne 13.července bylo opět započato s pracemi na rekonstrukci obecní cesty kanalizaci a regulaci potoka a to v úseku do mostu až k budově hostince. Na úhradu těchto prací obdržel MNV pro tento rok 20000Kčs.

Dne 22. července začali družstevníci sekat ječmen a 4. srpna posekali poslední oves a žně skončily.

Dne 8.srpna se narodil Janu a Miladě Chodorovým syn Jiřík. Nejstarší syn Miloslav se narodil 15. ledna 1951 a druhý syn Zdeněk se narodil 10. února 1953.

Dne 10.srpna dostavili se do zdejší obce zaměstnanci správy jáchymovských dolů a všechny výkopy, které až dosud vykopali, zahrnuli velkým pluhem.

Výmlat obilí provedli družstevníci jako v minulém roce na poli u Smětelek za pěkného počasí mělo mlácení hladký průběh a bylo podstatně zkráceno výkonnou mlátičkou M90, která po celý výmlat pracovala bez poruch. Mlátičku obsluhoval mládežník Jiří Šelmát čp.29, který prodělal kurz mlátičkářů v Blovicích.

16. srpna ve dvě hodiny v noci vybudil místní rozhlas zdejší ze spaní poplachovými signály „hoří“ a skutečně, nad Čečovicemi se zvedala na obloze červená záplava. Seběhli se zdejší požárníci, stříkačku připnuli za auto a jeli do Čečovic. Hořela stodola Jaromíra Motejzíka z části naplněná senem a obilím tamního JZD. Díky tomu, že po dlouhé době se dostavil déšť, podařilo se požárníkům omezit požár na zachvácený objekt.

Dne 13.září byla v SSSR odpálena vícestupňová raketa, která proletěla vesmírem a zasáhla měsíc.

Dne 14.září se odstěhoval ze Zahrádky s celou rodinou do Vrčeně dosavadní předseda organizace KSČ Vratislav Kotěšovec, který jest zaměstnán u okres. stavebního podniku v Blovicích na uprázdněné místo předsedy místní organizace KSČ zvolil výbor organizace Fialu Slavomíra čp.23.

V rámci soutěže o zvelebování obcí byl vyhodnocen ve zdejším středisku MNV v Zahrádce a obdržel odměnu 3000Kčs. Za tento obnos nechal MNV v rybníce na drahách vyzdít hráz po celé délce rybníka nad cestou. Protože se u nás objevil nedostatek zedníků, opěrnou zeď vyzdili a hráz upravili během října a listopadu Josef Jirka čp.4 a Chodora Josef čp.13 za hodinovou mzdu 3,20Kčs.


1960

Dne 28.února 1960 sehráli zdejší ochotníci divadelví dramaProfesor Mamluk“, kterou napsal východoněmecký spisovatel Fridrich Wolf.

Dne 11.dubna začali zdejší družstevníci se stavbou porodnice pro prasnice. Bude postavena na již stanoveném stavebním obvodu pro všechny stavby JZD, na obecních drahách pod polem „Kopaniny“.

V důsledku nové územní organizace státu ruší se některé kraje a okresy, mimo jiné též Blovický a zařazuje se do nového okresu Plzeň – jih.

Vláda republiky usnesla se vypsati volby do národního shromáždění a národních výborů všech stupňů na 12.června 1960. U nás byly volby zahájeny v 7hodin ráno a skončily v 10hodin. Celkem volilo 118 voličů. Všichni navržení kandidáti byly zvoleny téměř většinou hlasů : Chodora Jan čp.13 – 116, Fleišhans Václav 117, Černá Jiřina čp.44 – 118, Ježek Josef čp.32 – 118, Komanec Josef čp.5 – 117, Rojík Václav čp.43 – 118, Fiala Slavomír čp.23 – 118, Končelová Božena – 114, Šelmát František - 118, Chaloupek Václav – 118, Holá Ludmila – 118.

„Když je zima tuhá, na sníh velmi bohatá, z luk se sklidí hodně sena pro koně, krávy a telata“, říkávali již za mých mladých let staří hospodáři. Letos tomu bylo opačně. Po loňském velmi suchém roce, dostavila se neobyčejně mírná zima se slabými dešťovými či sněhovými přeháňkami, které se během zimy jen zřídka kdy dostavily.

Dnes 25.června 1960 se koná ustavující schůze nově zvoleného MNV. Do schůze se dostavil soudruh Antonín Bárta čp.34 člen KNV a  předseda místní organizace, Josef Trhlík čp.47 člen krajského výboru KSČ, členové nově zvoleného MNV a několik občanů. Vzhedem k tomu, že dosavadní předseda MNV Jan Chodora čp.13 se ve funkci osvědčil velmi dobře, zejména se staral o zvelebování obce a opatřoval na všechny podobné akce od ONV finanční úhradu, byl opět zvolen předsedou.

Město Nepomuk se sloučilo s obcí Dvorec –Huť. Do Měst. Národního výboru kandidoval a byl zvolen soudruh Antonín Bárta čp.34 a na ustavující schůzi byl zvolen předsedou.

Dne 15.července uspořádali zdejší družstevní ci zájezd do Prahy – petřínská rozhledna, Hradčany, Staroměstské náměstí, Zoologická zahrada, zemědělská výstava na výstavišti a v mausoleu na Žižkově se poklonili památce zemřelého presidenta Klementa Gotwalda.

V sobotu dne 3.září svezli družstevníci poslední oves z polí  a večer si v hostinci  o dožinkové zábavě zatančili.

Na základě usnesení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky o nové územní organizaci, schválilo také JZD v Zahrádce návrh na sloučení zemědělského družstva v Zahrádce s družstvem v Čížkově za účelem společného hospodaření. Ke sloučení má dojít od 1.ledna 1961 a družstvo se bude nazývat  „Pěstitel“. Také družstvo v Čečovicích se sloučilo s družstvy v Měrčíně a Liškově. Původně mělo dojít ke sloučení všech 5 družstev, ale čečovičtí a čížkovští se nedohodli.

Dne 29.prosince 1960 zemřel František Kozák ze Smětalek čp.34 ve stáří 70 roků. Narodil se v Nové Vsi u Nepomuka a po druhé světové válce se přiženil do naší obce. Za maželku si vzal vdovu po Janu Bartošovi Marii a pečlivě se staral o 3 nevlastní děti. Byl po několik období členem obecního zastupitelstva a byl také posledním z těch, kteří si žádali po 10letém, nepřetržitém a bezúhonném pobytu v obci, o domovskou příslušnost na základě dnes již zrušeného domovského práva.


Památné stromy

Již v obdobích dávno minulých vysazovali naši předkové památné stromy. Podle staroslovanského obyčeje, bývaly to převážně lípy. Stávalo se tak u příležitosti nějaké významné, obyčejně radostné události v rodině, ale především v celém našem národě. Zasazený strom měl po dlouhá léta všem následovníkům připomínat onu významnou událost. Docházelo však i k tomu, obyčejně po výměně několika generací, že se úplně zapomělo, proč byl takový strom zasazan. Strom za tu dobu značně vyrostl, zmohutněl a stál na svém místě jako svědek zašlých časů.
Procházíme - li naší vesnicí, upoutají naši pozornost svou výškou, mohutností a rozlehlou korunou 3 památné stromy. V první řadě jsou to dvě lípy. Jedna z nich stojí na dvorku Jaroslava Rouba, před okny v průčelí chalupy čp.8. Kmen lípy ve výšce 1.50m od země měří na obvodu 3.44m a jest jen asi 2.50m vysoký. V této výšce se potom rozděluje na 3 silné kmeny, které vyrůstají do značné výše.
Druhá lípa stojí na hrázi rybníka v blízkosti dvora ve mlýně čp.6. I tato lípa má poměrně krátký, jen asi 4m vysoký kmen a také se pak rozděluje na 3 další kmeny.Ve výšce 1.50m od země měří na obvodu 3.52m. Stáří obou lip se odhaduje na 200 let. Jako školák slýchával jsem od starých pamětníků, že obě lípy byly vysazeny za císaře Josefa II., když zrušil na polovic robotu kolem roku 1775.
Třetím památným stromem a snad také zde nejstarším stromem je smrk. Nachází se poblíž čp.1 ve vysoké, křovím zarostlé mezi nad silnicí vedoucí ze vsi na Smětalky. Vyrostl v těsném sousedství staré sušárny na švestky, kterou kdysi do svahu meze vystavěli. Také tento smrk se ve výšce 2 m rozdvojuje na dva statné kmeny, jež jsou celé obrostlé nesčetnými dlouhými větvemi. Hlavní kmen měří na obvodu ve výšce 1.50 m 4 m. Tento smrk i obě lípy jsou chráněny památkovým úřadem.
Památné stromy se v současné době u nás vysazují stále. Tak byly u příležitosti oslavy prohlášení Čsl.samostatnostatného státu po rozpadu Rakousko – Uherské říše roku 1918 vysazeny na návsi u kapličky dvě lípy „Lípy svobody“. Také k oslavě osvobození našeho státu po druhé světové válce r.1945 bylo vysazeno několik lip nad hospodou a při cestě v chalupách.